Malé životní etudy

Snímek má za mě, překvapivou hloubku. Kde hlavní hrdina navenek, toho moc neřeší, ale uvnitř to vře k jasnému výbuchu. Je si vědom svého života a přestože ví, že mu utíká skrz prsty, jakoby se ho bál pevněji uchopit. Herci co mají charisma, to mají samozřejmě lehčí, že z nich člověk nemůže spustit oči i když se nic neděje, ale tady v tomto vážném snímku se Nicholson mohl opřít o svůj nezaměnitelný styl. Já byl spokojený. (11.06.2023)

A mě se to líbilo. Takový obyčejný film o obyčejném chlapovi a jeho životě. Hlavní hrdina je bývalý pianista, který to vzdal a pracuje jako dělník. Táhne to s hodnou leč trochu pitomou servírkou, ke které se chová jako hajzl a podvádí ji. Neváhá ani svést přítelkyni svého bratra, nedokáže si promluvit s tátou jinak než když je po mrtvici a nemůže odpovídat. V průběhu filmu se ukazuje proč - protože ztratil respekt, lásku a city nejen k okolí, ale hlavně sám k sobě. Někdo to tu komentuje, že to nechápe, já to naopak dokážu pochopit velice dobře. Občas je to vtipné, občas nudné, není to žádné strhující drama a konec je cynický. Ty 4* dávám hlavně kvůli Nicholsonovi, který je tu už takový, jak ho miluju. Ošklivý, plešatějící, ale charismatický a excentrický chlap, který přitom jasně umí zahrát i slabé chvilky své postavy. (12.12.2022)

Tak tuhle ukrutnou nudu nemoh zachránit ani Jack Nicholson. A kdyby v tom nehrál on, asi bych to velice rychle vypnul. Z celýho filmu mě pobavilo akorát to, když si v restauraci chce Jack Nicholson objednat toast, dál se tam našlo pár hezkejch záběrů a nakonec ještě nesmim zapomenout na finální scénu u benzínky, která byla taková všeříkající. Jinak mi strašně lezla na nervy Karen Black. Tu bych musel tak po 3 minutách kopnout do držky. (07.12.2012)

Takový milý malý snímek ze života. Má krásnou kameru a Nicholson je fajn. Problém je však v tom, že když jsem ho dokoukal, moje první věta zněla: ,,A co jako?" Jack Nicholson hraje veskrze nesympatickou postavu, s níž je složité soucítit - arogatního násilníka, co se potácí životem, dělá práci, co ho nebaví a chodí s holkou, co nemiluje, tak se nakonec na všechno vykašle. A to je asi tak všechno, jen roztažené do 90 minut a obohacené o různé samoúčelně působící postavičky (dívka, co nenávidí špínu). Deštivé odpoledne vám tento film nezkazí, ale není to snímek, co musíte vidět, než umřete.. (31.05.2013)

S filmem režiséra Boba Rafelsona jsem se setkal jenom jednou. Ten film se jmenoval Hra o čas a myslel jsem si, že u toho zemřu nudou. Rafelson je neskutečně nudný a beznápaditý režisér. S neblahým tušením jsem usedl k tomuto filmu a sledoval. Dostal jsem naprosto všechno co jsem čekal. Vlastně jednu věc jsem nečekal. Až do tohoto filmu jsem si myslel, že Jack umí zahrát naprosto všechno. Hm, chyba. Nevěřil jsem vlastní očím, ale Jack mi přišel naprosto nevýrazný. Jeho arogantní výraz se sem naprosto nehodí. Tak tohle jediné jsem nečekal. Ale, nudný příběh, celý film mi vrtalo hlavou o čem to vlastně je a nakonec jsem zjistil, že je to vlastně úplně o ničem, ještě hůře vyprávěný. Rafelson je nudař k zbláznění. Do kratinké stopáže 1 hodina 40 minut se dalo buď, nacpat toho daleko víc, ale to nedovolil scénář, a nebo film zkrátit tak o 20 minut, ale to zase... Ach jo, Rafelson asi moc na výběr neměl. To je jedno. Bob Rafelson je až nesmyslně nudný vypravěč a na jeho další film si dám hodně velký pozor a celkem si rozmyslím, jestli se na něj podívám. (28.12.2004)