Dívka s jehlicí

Výsostne expresionistická, alegorická nočná mora, miestami až nekompromisne štylizovaná vo svojej brutalite a naturalistickej krutosti. Čiastočne odôvodnená dobovým kontextom Kodane po 1. svetovej vojne, v ktorej je hlavná hrdinka vyňatá na spoločenskú perifériu spolu s ďalšími ženami "opustenými spoločnosťou," navyše čeliace ďalšej životnej skúške: materstvu. Morálna špinavosť dievčaťa s ihlou je iba následkom mizérie, ktorej je hlavná hrdinka vystavená. Jej jazvy a duševné traumy (vo filme znázornené najmä cez jeho manžela, ktorého vojna znetvorila na nepoznanie) sú mozaikou zablátenej robotníckej triedy spamätávajúcej sa z následkov prvej svetovej vojny. Najvýraznejší štylizovaný vizuálny "gore" tohtoročného Cannes. “The world is a horrible place, but we need to believe it is not so.” [Cannes Film Festival 2024] (26.05.2024)

Uf, tak to bylo tedy veselé! Už z Cannes se nesly zvěsti o poměrně temném a mučivém snímku, ale musím říct, že Dívka s jehlicí se vydala ještě dál a takovými směry, jaké jsem vůbec nečekal. Klobouk dolů před naprosto odevzdaným hereckým výkonem Victorie Carmen Sonne, jejíž odvážné a naprosto přirozené herectví je pro diváka opravdu pohlcující. Magnus von Horn má cit pro atmosféru a velmi uvěřitelné dobové zasazení, chvílemi jsem se do toho černobílého světa cítil opravdu naprosto ponořen. Těžká, depresivní záležitost. Ne pro slabší povahy. [KVIFF 2024] (02.07.2024)

Hodně temné drama inspirované skutečnou událostí, o kterém je nejlepší si předem nic nečíst. Protože i když je protagonistce Karoline nejhůř jak může, přijdou další nečekané rány. Z působivé výpravy cítit špínu a beznaděj doby, místy nadchne až expresionistickými kompozicemi, kterých význam symbolicky dotváří Karolinin válkou znetvořený manžel. Spousta detailů, u kterých se pozastavíme, jak a v jakém diskomfortu lidé žili ne zas tak dávno (před sto lety). Vic Carmen Sonne v hlavní roli vede film brilantním tichým projevem, který později na menším prostoru ale stejně intenzivně zatemňuje (doslova) veteránka Trine Dyrholm. Herecká mimika zde hraje prim. Divačky budou mateřinské momenty v příběhu prožívat ještě silněji, v sálu bylo slyšet mnoho sikání a vidět zakrývání si očí. [Cannes FF] (19.05.2024)

Příběh o postupně eskalujících útrapách chudé evropské těhotné dívky krátce po konci první světové války začíná jako sociální drama z prostředí dělnic, postupně se ale propracuje do mnohem temnějších poloh expresionistického hororu, čemuž odpovídá i krásná černobílá kamera a práce se svícením a kontrastem. Skutečnou událostí inspirovaný děj svou naturalističností místy hraničí s exploatací, drsnější scény s šokujícími pointami jsou ale naštěstí nasnímané decentně a neexplicitně. Herecký výkon představitelky hlavní role je velmi sugestivní, dobová atmosféra je správně ponurá a prostředí špinavé a smrduté. Velkou devizou je pak i to, že nikdy není dopředu zřejmé, kam se bude vyprávění ubírat nadále, přičemž hned několikrát se vydá opravdu pozoruhodným směrem. (01.07.2024)

Vliv expresionistického hororu se promítl nejen do černobílého obrazu, ale i do práce se svícením a kamerou, takže hned zkraje pochvala kameramanovi. Značně depresivní drama dívky ze společenského dna kupodivu ústí do závěru, který dává jistou naději. Než diváka zchladí titulek, že to bylo inspirováno skutečnou událostí. V tomto smyslu bylo klíčové obsazení Trine Dyrholm do postavy, ze které nakonec vyloženě mrazí. Každopádně nevhodné pro těhotné ženy. (05.07.2024)