Dívka s jehlicí

Uf, tak to bylo tedy veselé! Už z Cannes se nesly zvěsti o poměrně temném a mučivém snímku, ale musím říct, že Dívka s jehlicí se vydala ještě dál a takovými směry, jaké jsem vůbec nečekal. Klobouk dolů před naprosto odevzdaným hereckým výkonem Victorie Carmen Sonne, jejíž odvážné a naprosto přirozené herectví je pro diváka opravdu pohlcující. Magnus von Horn má cit pro atmosféru a velmi uvěřitelné dobové zasazení, chvílemi jsem se do toho černobílého světa cítil opravdu naprosto ponořen. Těžká, depresivní záležitost. Ne pro slabší povahy. [KVIFF 2024] (02.07.2024)

Tak vycizelovaný černobílý vizuál, zdařilé silně expresionistické scény a prvky (ty úvodní halucinace! nebo nezvyklá tajemná maska! a cirkusáci!), tak zajímavý námět... tak silný rozjezd, tak úderná šokující pointa a skvělé vyvrcholení u soudu. Jenže během sledování jsem časem začal mít pocit, že se občas dívám skrze studenou skleněnou zeď a do emocí až na pár intentizních scén a zmíněný závěr ne a ne plně proniknout. Jelikož současnou horrorovou scénu na jedné straně až příliš přeplňuje spousta primitivního škváru nejhrubšího zrna, oceňuji téměř každý pokus využít horrorový námět či horrorovou stylizaci v úplně jiném typu tvorby včetně skutečně inteligentních i obsahově hlubších počinů. Tvůrcům Dívky s jehlicí se takový film vzhledem na silný příběh i propracovanou formální stránkou povedl, zároveň však neměl daleko až k úplnému protikladu k zmíněné tvorbě, v podobě dalšího pomalého festivalového dramatu současnosti z řady, k němuž se již v budoucnosti patrně nevrátím. Nerad by však odradil další případné diváky, jimž může zvolený artový styl naopak plně sednout. [60%] [Art Film Fest 2024, Košice] (28.06.2024)

Hodně temné drama inspirované skutečnou událostí, o kterém je nejlepší si předem nic nečíst. Protože i když je protagonistce Karoline nejhůř jak může, přijdou další nečekané rány. Z působivé výpravy cítit špínu a beznaděj doby, místy nadchne až expresionistickými kompozicemi, kterých význam symbolicky dotváří Karolinin válkou znetvořený manžel. Spousta detailů, u kterých se pozastavíme, jak a v jakém diskomfortu lidé žili ne zas tak dávno (před sto lety). Vic Carmen Sonne v hlavní roli vede film brilantním tichým projevem, který později na menším prostoru ale stejně intenzivně zatemňuje (doslova) veteránka Trine Dyrholm. Herecká mimika zde hraje prim. Divačky budou mateřinské momenty v příběhu prožívat ještě silněji, v sálu bylo slyšet mnoho sikání a vidět zakrývání si očí. [Cannes FF] (19.05.2024)

Od prvního okamžiku navozuje film dost tíživé pocity. Černobílé zpracování nejen, že vytváří velmi deprimující atmosféru spojenou s těžkostmi dané doby, ale také při sledování osudů hlavních postav dokonale zesiluje emocionální dopad na diváka. Tato estetika nejen že vizuálně přitahuje, ale také umocňuje pocit bezvýchodnosti, který prostupuje celý film. Seveřané jsou mistři v evokování tohoto typu atmosféry, a Dívka s jehlicí není výjimkou. Vlastně jsem nic jiného nečekala, ale dostala jsem mnohem více. To, co tento film činí nezapomenutelným, je jeho velmi temné a nesmírně odvážné vyústění. Je obdivuhodné, jak režisér dokázal zakomponovat takové téma do příběhu, aniž by sklouzl k lacinému senzacionalismu. Film odráží těžkosti poválečné doby, a také se nebojí poukázat na nejtemnější stránky lidské povahy. Myslím, že Dívka s jehlicí je silný a působivý snímek, který si zaslouží pozornost každého milovníka kvalitního filmu. [Festival de Cannes 2024] (25.07.2024)

Komorní silná dánská filmařina, která dobře pracuje s psychologií postav a hereckými projevy a nabízí poměrně citlivé téma, které potrápí nejen ženské publikum. Volba černobílého zpracování umně koreluje se zvoleným námětem, historickým kontextem i společností, v níž se hlavní "hrdinka" nachází. Film pokrývá několik nenápadných témat, které přispívají k autenticitě prvoválečné doby a nabízí tak komplexní, čirý zážitek, který se obejde bez větších diváckých výtek. (04.07.2024)