Dívka s jehlicí

Tak vycizelovaný černobílý vizuál, zdařilé silně expresionistické scény a prvky (ty úvodní halucinace! nebo nezvyklá tajemná maska! a cirkusáci!), tak zajímavý námět... tak silný rozjezd, tak úderná šokující pointa a skvělé vyvrcholení u soudu. Jenže během sledování jsem časem začal mít pocit, že se občas dívám skrze studenou skleněnou zeď a do emocí až na pár intentizních scén a zmíněný závěr ne a ne plně proniknout. Jelikož současnou horrorovou scénu na jedné straně až příliš přeplňuje spousta primitivního škváru nejhrubšího zrna, oceňuji téměř každý pokus využít horrorový námět či horrorovou stylizaci v úplně jiném typu tvorby včetně skutečně inteligentních i obsahově hlubších počinů. Tvůrcům Dívky s jehlicí se takový film vzhledem na silný příběh i propracovanou formální stránkou povedl, zároveň však neměl daleko až k úplnému protikladu k zmíněné tvorbě, v podobě dalšího pomalého festivalového dramatu současnosti z řady, k němuž se již v budoucnosti patrně nevrátím. Nerad by však odradil další případné diváky, jimž může zvolený artový styl naopak plně sednout. [60%] [Art Film Fest 2024, Košice] (28.06.2024)

Hodně temné drama inspirované skutečnou událostí, o kterém je nejlepší si předem nic nečíst. Protože i když je protagonistce Karoline nejhůř jak může, přijdou další nečekané rány. Z působivé výpravy cítit špínu a beznaděj doby, místy nadchne až expresionistickými kompozicemi, kterých význam symbolicky dotváří Karolinin válkou znetvořený manžel. Spousta detailů, u kterých se pozastavíme, jak a v jakém diskomfortu lidé žili ne zas tak dávno (před sto lety). Vic Carmen Sonne v hlavní roli vede film brilantním tichým projevem, který později na menším prostoru ale stejně intenzivně zatemňuje (doslova) veteránka Trine Dyrholm. Herecká mimika zde hraje prim. Divačky budou mateřinské momenty v příběhu prožívat ještě silněji, v sálu bylo slyšet mnoho sikání a vidět zakrývání si očí. [Cannes FF] (19.05.2024)

Vliv expresionistického hororu se promítl nejen do černobílého obrazu, ale i do práce se svícením a kamerou, takže hned zkraje pochvala kameramanovi. Značně depresivní drama dívky ze společenského dna kupodivu ústí do závěru, který dává jistou naději. Než diváka zchladí titulek, že to bylo inspirováno skutečnou událostí. V tomto smyslu bylo klíčové obsazení Trine Dyrholm do postavy, ze které nakonec vyloženě mrazí. Každopádně nevhodné pro těhotné ženy. (05.07.2024)

Muž ve válce. Osamělá žena. Románek. Těhotenství. Znetvoření. Zrada. Nechtěné dítě. A ještě mnohem více se vejde do tohoto syrového a místy až velmi naturalistického do černobílého odstínu stylizovaného filmu z dánské Kodaně po 1. světové válce. Nečekal jsem mnoho, vlastně jsem si film vybral proto, že mi z festivalové nabídky v tom konkrétním čase přišel jako nejmenší blbost. Ale ono mě to opravdu chytlo, že jsem chvílemi snad zapomínal dýchat, v některých scénách mi bylo dokonce fyzicky i psychicky špatně a nechtěl jsem se ani na to plátno dívat. Strhující, emocionální zážitek se skvělými hereckými výkony i celkovou bezútěšnou atmosférou a hrdiny, které divák snad ani nemůže mít rád. Jeden z nejsilnějších filmů, co jsem kdy viděl! [30. Art Film Fest Košice] (22.06.2024)

Výsostne expresionistická, alegorická nočná mora, miestami až nekompromisne štylizovaná vo svojej brutalite a naturalistickej krutosti. Čiastočne odôvodnená dobovým kontextom Kodane po 1. svetovej vojne, v ktorej je hlavná hrdinka vyňatá na spoločenskú perifériu spolu s ďalšími ženami "opustenými spoločnosťou," navyše čeliace ďalšej životnej skúške: materstvu. Morálna špinavosť dievčaťa s ihlou je iba následkom mizérie, ktorej je hlavná hrdinka vystavená. Jej jazvy a duševné traumy (vo filme znázornené najmä cez jeho manžela, ktorého vojna znetvorila na nepoznanie) sú mozaikou zablátenej robotníckej triedy spamätávajúcej sa z následkov prvej svetovej vojny. Najvýraznejší štylizovaný vizuálny "gore" tohtoročného Cannes. “The world is a horrible place, but we need to believe it is not so.” [Cannes Film Festival 2024] (26.05.2024)