Ratatouille

Pixarovské animáky v poslední době do mrtě vyvařují své ingredience. Míchají rodinné hodnoty, přátelství i s jejich krizemi, lásku, koření akčními scénami, solí i sladí slzami... A tajná ingredience? Zde jím snad je jen Anton Ego, který právem volá: "Přineste mi něco neokoukaného!" Volám to i já. Mně, narozdíl od Ega, pokrm jménem Ratatouille příliš nechutnal. Snad je to tím, že ještě stále jakž takž dokážu sledovat film jako puberťák, ale jako dítě už pramálo. Ratolesti se možná budou oblizovat, ale jako dospělý nedokážu jít nad ***. (06.09.2008)

Jako každý rok tak i tento nám hoši z Pixaru udělali radost. Ratatouille je opět trochu jiný a trochu více vzdálený dětem. Ale je opravdu vidět, s jakou láskou byl tento animák dělán (což se o jiných říct nedá) a měl jsem po skončení filmu chuť jít si koupit letenku do Francie, a to ještě větší než po Dobrém ročníku :-). A navíc je tam božská postava kritika Antona Egona, která vážně neměla chybu. Prostě Pixar to opět zvládnul, ale musím se také přiznat, že letošní Divoké vlny se mi líbili ještě o chloupek víc. (28.10.2007)

We´ll always have Paris...and cuisine. Ráda vařím, miluji zem žabožroutů a už od chvíle, co mi návštěva rozšlápla křečka, jsem čekala, až do mého srdce vstoupí další myšovité stvoření. Stalo se tak včera. Zpočátku musel Remy odolávat mé animákové antipatii, ale po patnácti minutách mě začal tahat za lokny stejně jako hlavního lidského nehrdinu a cloumat se mnou od sporáku do kanálu. Přesto jediným důvodem, proč Ratatouille (které mi ještě v létě nechutnalo), téměř vystrčilo dosud nejmilejší Úžasňákovi z pole position, je Anton Ego, kritik, jehož naostřené pero má za sebou krvavější stopu než Uma Thurman. Mám nebezpečnou slabost pro duchaplné cyniky, kteří tajou před mýma očima. (12.10.2007)

"Nová vec potrebuje priateľov." Rozkošná a silná pixarovka, spolu s Toy Story 2 asi moja najobľúbenejšia. Prichádza s niekoľkými scénami, ktoré vás zrejme doslova rozrehocú ("Čo to ješ?" - "Hm, vlastne ani neviem." alebo pasáž, v ktorej pracovník hygieny vstúpi do kuchyne a vtom...) a čarokrásnou atmosférou Paríža, ktorú si zamilujete. K tomu skvelé jedlá, výborné postavy (od krysích až po ľudské), vtipné dialógy a tradične nadpriemerne podané pixarovské ponaučenie. Vtipné, kúzelné, rozkošné – a Egov strhujúci záverečný preslov, ktorý môžeme aplikovať na mnohé časti našich životov, je asi jednou z najlepších scén, aké Pixar vymyslel. Výborný je i flashback do jeho detstva. Čaro tkvie v maličkostiach. Kino Považan NMnV 2007 (04.11.2007)

„Welcome to Hell!“ V Paříži jich žije okolo osmi milionů, v Indii z nich připravují karbanátky, v Kalifornii o nich natočili rodinnou komedii. Jsou to krysy, jsou všude, přenášejí infekce, jejichž názvy je lepší neznat a množí se… jako krysy. Když pomineme zanedbatelnou skutečnost, že jimi asi budeme jednou sežráni zaživa, nic nám nebrání ve vychutnání dalšího chutného sousta ukuchtěného borci z Pixaru. Má smysl vypisovat zde všechny klady gurmánského příběhu o jednom krysákovi, o jeho komickém i dojemném dobrodružství s morálním ponaučením na konci? Je to ještě lepší než Příběh hraček, Nemo, Úžasňákovi nebo Auta. Je to opět proklatě originální a v mnoha emotivních scénách silnější než lecjaký hraný doják. A zaručeně dostanete chuť uvařit si něco dobrého, hodně dobrého, žádné šlichty. Takovéhle rozmazlování vlastních diváků by se lidem z Pixaru jednou mohlo vymstít. Do té doby – dobrou chuť! (A ne, že se spokojíte s jednou porcí.) :-) 95% Zajímavé komentáře: kleopatra, dzej dzej, Mahalik ,Weirdman, Phillo, Barak (27.11.2007)