Panika v Needle Parku

Bůh pomoz Bobbymu a Helen. ♥♥♥ Drogovým filmem číslo jedna pro mě i nadále zůstávají My děti ze stanice Zoo, přesto jsem se do Paniky v Needle Parku okamžitě a zcela zamilovala, ovšem z úplně jiných důvodů. "Děti" vnímám víc jako sebereflexivní a ironické a pracující na vytvoření komentáře ke společenskému problému, kdežto "Panika" nabízí hluboký ponor do svých postav a věnuje se jejich osobní proměně na základě vývoje okolností. Oba filmy si v sobě nesou silný pocit dokumentárnosti, který je ale zároveň výrazně vypravěčsky tvarovaný. "Děti" jsou víc jako rekonstrukce s naturščiky, kdežto "Panika" je inscenací velkého dramatu se soustředěnými herci. Oba filmy mají ve svém jádru lásku a vztah mezi mužem a ženou, ale zatímco Detlef prohlásí, že Christiane nikdy nemiloval, tak Helen na Bobbyho čeká. A když upustím od srovnávání, tak vedle zcela spektakulární hlavní dvojice (ani to snad neumím popsat jinak, než že co dělá Kitty je geniální a co dělá Al je geniální) mě v "Panice" mě ještě velmi odrovnaly dvě perfektní vedlejší postavy: hmatatelně slizký bratr Hank a andělsky manipulativní policajt Hotch. Hodně mi vyhovovala vypravěčská zkratka, která vypouštěla nepodstatné situace a soustředila se na konkrétní detaily. (29.08.2016)

Líbilo se mi toho hodně. Věrné podání ubohého života, až dokumentární popis drogové situace (na daném místě v daném čase), zmiňované nerozostřené vpichy, odporná hlavní herečka (holky feťačky jsou vždycky odpornější než klucí, dobře zahrané), bezvýchodnost situace. Téměř takhle by podle mě měly filmy o drogách vypadat. Na plné hodnocení však chybí nějaká přidaná hodnota. (85%) (06.07.2013)

Bezútěšné, hnusné a depresivní feťácké drama (krimi to není ani omylem, romantický už vůbec ne). Subjektivně se mi to nelíbilo, protože nesnáším fetky a koukat se na ně skoro dvě hodiny jak se potácí od ničeho k ničemu mě teda opravdu nebaví. Empatie na nule a emočně mě to naprosto minulo, maximálně smutná scéna s pejskem. Objektivně se nedá moc vytknout - Pacino ve své první hlavní roli je naprosto fantastický, stejně jako neznámá Kitty Winn. Oba, stejně jako většina vedlejších postav jsou autentičtí - euforie po dávce, absťák, třes hlavy, pofrkování, nepřítomný pohled, ztrácení se před očima, plané sny, podrazy a kurvení se za trochu dávky. Filmařsky tak reálné jako sledování feťáků u brněnského Tesca a nádraží a přesně proto se mi to pranic nelíbilo, proč fandit feťákům kteří se ani nepokusí se z toho nějak dostat? (22.12.2022)

Jeden z vôbec prvých zásadných filmov zaoberajúcich sa drogovou problematikou... no a taktiež bez pochýb jeden z najlepších, ak nie ten úplne najlepší (alebo Trainspotting), no a to myslím skutočne vážne! Prikláňam sa dokonca k názoru, že je ešte o triedu vyššie ako napríklad Requiem for a Dream, pretože (ako už spomínal aj gudaulin) vďaka absencii efektov a rôznych zbytočných trikov pôsobí omnoho autentickejšie, servíruje nám drsnú realitu tou najjednoduchšou cestou bez akýchkoľvek škrupúľ. Proste natvrdo. Dokonale zobrazená premena hlavných postáv v priebehu necelých dvoch hodín, počas ktorých som sa od filmu jednoducho nemohol nijakým spôsobom odtrhnúť, nešlo to - skvelý príklad toho, že sa zaobísť aj bez hudby atď... Paniku v Needle Parku by skutočne mali mať preštudovanú všetci tí, ktorí majú v pláne vrhnúť sa do natáčania snímku na drogovú tématiku, niečo ako povinnú literatúru :-) A mimochodom, najmä vďaka tomuto vynikajúcemu hereckému výkonu (prvá hlavná rola v kariére) pravdepodobne Al Pacino vďačí za neskoršie stvárnenie dnes už kultovej postavy vo všetkým dobre známej klasike z mafiánskeho prostredia, kde zažiaril o rok neskôr. Neviem, čo viac ešte napísať, všetko podstatné tu v komentároch bolo už omieľané veľakrát, každopádne môžem tento film s čistým svedomím odporučiť, ak ste ešte nevideli. 5/5 (01.07.2014)

Vysvětlí mi někdo, jak se tahle perla mohla časem ztratit v nánosu nevšímavosti a opomíjení? Vždyť je to skoro svatokrádež, takhle zapomenout na tento Alův první herecký koncert. Syrový, depresivní a nadmíru realistický příběh narkomana a zlodějíčka Bobbyho a Helen, která se zotavuje po potratu a odchází od svého přítele a která se také neubrání svodům bílého prášku, se už od prvních minut hluboce zarývá pod kůži. Žádné pentličky, efektní střihy s dokonale synchronizovanou hudbou (ve filmu dokonce žádná nezazní), zjednodušování či dokonce idealizace... Jde se tvrdě k jádru věci. Na příkladu těchto dvou mladých lidí je vidět, jak degradující účinky má heroin, jak je celé jejich živoření podřízeno sháňce po penězích na drogy. Vztah dvou lidí se začíná točit v kolotoči podezírání, bití, zrad a opětovných smíření, sexu sdíleného se zákazníky... Řada drsných scén je střídána záběry ruchu lhostejné ulice, atmosféra by se dala šňupat a realismus.... až je z toho ouzko... Skvělý film, skvělá režie - vždyť Schatzberg natočil i Strašáka.... (01.01.2008)