Panika v Needle Parku

Věřim tomu, že v 70. letech to byl asi velice šokující a odvážnej film. Ale já jsem zvyklej na to, že postavy ve feťáckejch filmech dělaj daleko horší věci, dopadnou daleko hůř a je to všechno daleko hnusnější a beznadějnější. Tady postavy prostě tak nějak vesele fetujou a profetujou se až k takovýmu nicneříkajícímu konci. Proměna Helen z obyčejný holky na smažku a prostitutku je možná smutná, ale to je asi tak všechno. Postava Bobbyho je od samýho začátku na přesdržku a nic dobrýho jsem mu ani nepřál. Navíc je to vyprávěný dost zkratkovitě, takže máte pocit, že když třeba Bobbyho zavřeli do vězení, tak se tam šel asi jenom osprchovat a druhej den ho zase pustili. Ve filmu se občas najde nějaká silnější scéna, povedlo se přenést na obrazovku tu atmosféru špinavýho New Yorku a nejrůznějších feťáckejch doupat, herecký výkony jsou taky na docela slušný úrovni, ale jako celek to prostě v dnešní době už nějak nemá sílu. 50% (16.05.2018)

Alova feťácká vstupenka do světa velkého filmu. Nejkrásnější smažka navždy, tohle charisma netrumfne nikdo, zasloužený výtah ke Kmotrovi, absolutní herecký koncert už na startu, v časech, kdy nás mnohé ještě nikdo neměl ani v plánu. Syrové, ryzí, nekompromisní. Love story, kterou nedostaneš z hlavy. (30.08.2021)

Obdivujem herectvo Al Pacina, ale pri filmoch z feťáckeho prostredia klesá moja, obvykle celkom slušná empatia, takmer na nulu. Tak som bol zvedavý, čo bude mať väčšiu váhu. Bol to veľmi zaujímavý, takmer dokumentárny film, očistený od všetkého, čo by mohlo narušiť uveriteľnosť jeho postáv. Na Al Pacina bola radosť sa pozerať a svetlé chvíľky mala i Kitty Winn. Problémom bol spád deja, oproti ktorému je i Malý Dunaj dravou bystrinou. Celkovo však mimoriadny film, ktorý si niekedy pozriem aj opakovane, na rozdiel od feťáckych ikon typu Trainspottingu. (04.03.2012)

Depresivní, syrový příběh bez jakékoliv doprovodné hudby, kamerových filtrů nebo významných zvratů. Film, kde si ani nevzpomenete, že Al Pacino je dnes ten uznávaný herec, že proslul hlavně díky rolím vysoce postavených mafiánů. V "Panice v Needle Parku" je totiž tak neobvykle dokumentární, nevybočující a přitom strhující, obyčejný a přitom zapamatovatelný, že z počátečního "Je to fajn kluk" brzy přejdete na "Nenávidím toho zkurvenýho bastarda". Neznám zas tolik filmů zabývajících se drogami, abych mohla porovnávat či srovnávat, znám ale jednu knihu, která má i přes lehce odlišnou příběhovou linii úplně stejný dopad a efekt na vaše podvědomí. My děti ze stanice ZOO. (03.04.2008)

Vysvětlí mi někdo, jak se tahle perla mohla časem ztratit v nánosu nevšímavosti a opomíjení? Vždyť je to skoro svatokrádež, takhle zapomenout na tento Alův první herecký koncert. Syrový, depresivní a nadmíru realistický příběh narkomana a zlodějíčka Bobbyho a Helen, která se zotavuje po potratu a odchází od svého přítele a která se také neubrání svodům bílého prášku, se už od prvních minut hluboce zarývá pod kůži. Žádné pentličky, efektní střihy s dokonale synchronizovanou hudbou (ve filmu dokonce žádná nezazní), zjednodušování či dokonce idealizace... Jde se tvrdě k jádru věci. Na příkladu těchto dvou mladých lidí je vidět, jak degradující účinky má heroin, jak je celé jejich živoření podřízeno sháňce po penězích na drogy. Vztah dvou lidí se začíná točit v kolotoči podezírání, bití, zrad a opětovných smíření, sexu sdíleného se zákazníky... Řada drsných scén je střídána záběry ruchu lhostejné ulice, atmosféra by se dala šňupat a realismus.... až je z toho ouzko... Skvělý film, skvělá režie - vždyť Schatzberg natočil i Strašáka.... (01.01.2008)