Jezdci

Poměrně zajímavý pohled do života venkovských Afghánců ve druhé polovině 20.století. Pokud někdo z vás viděl film Muž, který chtěl být králem, můžete porovnat, jak moc se změnilo chování i zevnějšek lidí v této oblasti za posledních cca 100 let. Napovím vám: vpodstatě nijak. Ale o to v tomhle snímku nejde. Hlavním tématem je jeden afghánský národní "sport" a účast syna jistého venkovského vůdce v královském závodě. Omar Sharif zahrál svou postavu skutečně velmi dobře (jako ostatně většinu svých rolí i v jiných filmech). Zajímavé jsou samozřejmě i exteriéry, v nichž se film odehrává. (26.06.2003)

Frankenheimer je známy predovšetkým ako tvorca ,,chlapských filmov", ktoré ja môžem a v zásade sa dá povedať, že aj ,,Jazdci" spadávajú do tejto šablóny. Začiatok sa miestami nesie takmer v až dokumentárnom duchu a tento trend sa objaví ešte viac krát počas filmu, čo je na jednej strane vzhľadom na lepšie priblíženie mentality Afgáncov dobre, iba miestami som sa nemohol ubrániť dojmu, že režisér týmito pohľadmi divákov presycuje. Hoci je celý dej pomerne dobre rozvrhnutý, záver mi už prišiel trocha uťahaným. I cez pokročilý vek sú ,,Jazdci" stále veľmi živým a technicky veľmi dobre zvládnutým filmom. Kamera je veľkým plusom snímky a aj vďaka nej na úchvatný 10 minútový závod s ,,kožou" tak skoro nezabudnem a dynamika strihu vie často krát očariť. Sharif a Palance boli vtedy hádam najjasnejšou a najlepšou voľbou - títo chlapi sa skrátka pre podobné úlohy narodili. Spomenul som negatíva i pozitíva a zatiaľ volím strednú cestu. Po ďalšom pozretí však hviezdu skôr pridám než odoberiem. (37. hodnotenie, 5. komentár k filmu) (20.06.2012)

Nevím jestli je to jenom pocit, ale řekl bych, že Amíci v minulosti natočili hodně filmů o národu, o kterém vpodstatě nemají do dneška ani páru, ale pořád jsou ty filmy docela dost naturalistické a kupodivu se hodně blíží samotné pravdě. Každopádně musím uznat, že Jezdci jsou opravdu dobrým a zajímavým filmem, které jsou plejádou skvělých hereckých výkonů, chytlavé arabské angličtiny a perfektních scén s koni, u kterých bych se ani nedivil, kdyby z řad koní nějaký ten kůň padl ne za vlast, ale za tenhle film. Těžko říct. Lepší možná nevědět. Každopádně jako film samotný je to hodně vydařený kousek, který se nebojí ukázat národ Afghánců a jejich víru v objektivním světle. Nejlepší byl mimochodem ten frajer, co si zlomil nohu, doktoři ze západu mu dali sádru, on si jí ještě ten den rozbil, že toho ďábla nebude mít na noze, vytrhl stránku z Koránu a obalil nohu tou stránkou s tím, že Alláh všecko spraví. No néasi! (21.01.2013)

Mám doma tuhle knihu od Kessela, několikrát přečtenou a film jednou viděný.Určitě jsem nebyla filmovým zpracováním zklamána, Uraz byl tvrdý chlap a pro mužskou čest i kousek svého těla dokázal oželet.Afghánci mají svoji palici a co se nám, Evropanům zdá nepochopitelné, je pro ně svaté. Na druhé straně jsou velmi skromní a prostí lidé o čemž se Uraz,cestující na svém koni,mnohokrát v drsných podmínkách přesvědčil. A pak je tu buzkaši...tohle charismatickému Omaru Shariffovi vždycky šlo dobře:-) (23.05.2014)

I stateční jezdci na divokých koních v afgánských pouštích prožívají svá lidská dramata... Jeden z klasických snímků pana režiséra nabízí opět velký zážitek s poutavým vtažením do zvoleného prostředí a životů postav, tentokrát v hodně vzdálené kultuře v jižní Asii. "Buzkaši" turnaj mne zde bavil stejně, jako formulové závody v Grand Prix nebo parašutistická vystoupení v The Gypsy Moths. Příběh dávající opět prostor k dlouhým napínavým akčním pasážím obohatil Frankenheimer tentokrát (vedle exkursu v podobě různých etnických rituálů) silným rodinným dramatem. Skrze pohledy na dechberoucí cizokrajní exteriéry a nebezpečné zápasy jezdců se s každým dalším bolestivým zvratem pro hlavní postavu Uraza (bolestivým ve většině případů spíše fyzicky) dostáváme až k silně psychologickému prohloubení vztahu mezi otcem a synem divokého kmene. Vzájemné komorní dialogy jsou napsány a sehrány hlavními protagonisty tak působivě, že nepůsobí nudně ani v konkurenci scén s atraktivními zápasy či závěrečného Urazova artistického vystoupení. ,,Jel jsi někdy tou starou cestou? Velké nebezpečí, takové nebezpečí, jaké tys nepoznal." / ,,Já jsem poznal něco horšího. Znám bolest a výčitky. Bezútěšný pláč pro syna ztraceného mou vinou..." 90% (09.08.2020)