Pohrdání

Godard předělal Moraviovu literární předlohu k obrazu svému. Realismus románu nahradil originálními filmovými postupy a vlastní invencí. Zda tuto změnu budeme zatracovat nebo jí oslavovat, už záleží na každém z nás. Odysseova cesta a hledání ztracené lásky Penelope, do značné míry parafrázuje vztah Paula a Camilly. Zatímco Odysseus hledá cestu domů, Paulo hledá cestu ze své tvůrčí krize. Rozdíl je, že Odysseus hledá svou lásku, zatímco Paolo si myslí, že ji má a přitom jí postupně ztrácí. „Vědět, že člověk neví, je známka ušlechtilosti. Nevědět, a přesto si myslet, že vím, je chyba.“ Jde o příznačný prvek moderní společnosti. Krize manželství prostřednictvím zlehčování situace a selhání komunikace. Problém mezilidské komunikace je vůbec jedno z ústředních témat. Je symbolizováno dialogy prostřednictvím tlumočnice. Ale v životě jsou i další komunikační bariéry, kde už žádná tlumočnice nepomůže…… Jako další téma můžeme brát krizi identity. Domnívám se, že za tímto účelem Godard přetvořil postavu B.B. z plavovlasé sexbomby v usedlou paničku v kostýmu s černou parukou. (Jistě k neradosti velké části publika.) ____ Silným prvkem filmu je hudba. Periodicky se opakující kombinace smyčcových kvintakordů v molové tónině, dodává poněkud vleklým scénám dramatický ráz a emotivní náboj. Godard zde Delerueho minimalistický motiv hojně využívá a je tomu dobře, protože právě v opakování motivu je síla minimalismu. ____ Co říci závěrem? Fanoušci Godarda u filmu jistě zajásají. Já se jeho řeči teprve učím rozumět. Proto zatím berte moje hodnocení s rezervou 63% (01.11.2011)

Tak tahle Godardova adaptace knihy Alberta Moravia mě neuvěřitelně baví. Godard je tentokrát velmi pomalý a intimní, a snímek buduje tak, aby nejen Camille, ale i divák Paulem nakonec pohrdal. Hlavní však je že je vše tak nenápadné, že divák a vlastně ani Camille neví pořádně proč. Baví mě taky to "přiznání" existence filmu - pohled na kameramany atd. No a samozřejmě baví Brigitte Bardotová, která je prostě neuvěřitelná. Jak tím jak vypadá, tak také skvělým herectvím. Jerry, don't forget. The gods have not created man. Man has created gods. (01.05.2011)

Když Godard prohlašuje, že film neměl nikdy vzniknout, je to stejný výkřik do tmy jako když Lennnon tvrdil že nenávidí Abbey Road. Možná za tím není nic jiného než studená večeře a tichá domácnost. (V hlavní ženské roli není obsazena očekávatelná Karina ale sexbomba BB, která nakonec vybuchla u godárdů v ložnici)._____Možná jsou za tím skutečně kontroverze mezi americkým komerčním pojetím filmu a uměleckou svobodou, kdy se ústupky produkci autor umělecky dostává do podobné situace jako hlavní mužská postava z předlohy Alberta Moravii._____První Godardův barevný film s trademarkově experimentálními prvky, promyšlenou mizanscénou, skvělou kamerou i nadčasovým obsahem lze celý sledovat se zatajeným dechem. Film byl avantgardou před půl stoletím a je jí i dnes, takže vnímavý divák bude nakonec u konce s dechem. Vysoce doporučeno. Produkce: Compagnia Cinematografica Champion (04.11.2020)

90% Pro mě asi nejzáživnější Godardovo meta s krásně využitým Jackem Palancem a Fritzem Langem, hodně důsledným interierovým designem a závěrem filmu točeným ve Villa Malaparte. Běžně mě spíš nebaví věci, co skládá Georges Delerue, ale Theme de Camille je nádherná věc, v LE MÉPRIS umocněná neustálým opakováním. (23.09.2019)

Zlaté časy, kdy Godardovy filmy měly příběh nebo něco jako příběh a nebyly jen sledem nahodilých myšlenek (z téhle "nové Godardovy vlny" se podle mě povedl jenom Socialismus, a to ještě částečně a určitě ten film zaujme málokoho). Na těch je právě znát, že dokáží nějak víc zaujmout. Pohrdání rozhodně není špatný film a prvních 20 minut mi přišlo naprosto geniálních. Bohužel pak mé nadšení uvadlo a začal jsem se nudit, jenže i tak to nebylo tak ubíjející, jako u Pěstuj si pravačku. A i když ten děj je celkem jednoduchý (zase pořád lepší, než žádný, že ano) a prostřední část nesmyslně utahaná, pořád ten film má něco do sebe. Nejvíc z něj ale vyčnívá naprosto dokonalá kamera. Tohle je totiž zase jeden z těch filmů, kde jsem si většinu záběrů patřičně užil. A líbilo se mi i to, jak Godard vyřešil úvodní titulky. Každopádně žádná velká sláva to není a Godard má i lepší filmy (třeba Alphaville nebo Žena je žena). 3* (17.06.2020)