Režie:
Věra ChytilováKamera:
Jan MalířHrají:
Leoš Suchařípa, Libuše Pospíšilová, Jiří Hálek, Ivan Vyskočil, František Kovářík, Ivana Chýlková, Alena Ambrová, Ela Šárková, Erna Červená (více)Obsahy(1)
Stárnoucí elegán a svůdník Faun, vlastním jménem Karel (L. Suchařípa), žije v Praze na Malé Straně v pečlivě udržovaném půdním bytě, vybaveném většinou starožitným nábytkem. Pro starou správcovou domu je to ovšem tatrman. Faun pracuje v podniku zahraničního obchodu pod přísnou šéfkou (L. Pospíšilová). Všímá si však výhradně pohledných mladších kolegyň – snad jen s výjimkou sekretářky Vlasty (V. Špicnerová), která je do něj zamilovaná. Faun s oblibou svádí neznámé mladé ženy, ale pokaždé se je snaží včas vystrnadit ze svého bytu, aby nenarušily jeho zaběhaný pořádek. Jenže čas je neúprosný a povadlý elegán to začíná poznávat na každém kroku. Jedno z jeho prvních prozření při pohledu na nové krásky je, že všechno se stihnout nedá. A to je jen začátek trapně komických a nakonec až tragických situací, které Fauna nevyhnutelně čekají… (Česká televize)
(více)Recenze (234)
Absolutně špičková komedie a absolutně špičkovým Leošem Suchařípou v absolutně špičkové režii, nic lepšího v tomto žánru jsem snad ani neviděl..."Ještě jsem nic neudělal, ještě nemám hotový to Maroko". "Ono zase neprší, takovej pěknej deštník a já si ho ani neužiju"... a skvělý Hálek "Cipísek blije, co mám dělat?" ()
Miluju tu stále ještě punkovou energii padesátnice Chytilové, schopnost vyhmátnout v pár nervních záběrech podstatu situace, náladu místa, vůni okamžiku; v duchu tleskám nemilosrdné ironii, která ale zároveň jaksi soucitně postihuje marnost lidského (nejen mužského) hemžení (na rozdíl od Chytilčiných porevolučních snímků, kde její vybraná jízlivost zdegenerovala už jen v hněvivé prskání jedu a komunální výsměch); jímá mě závrať nad olezlou krásou oprýskaných pražských zdí – přesně takhle si pamatuju Prahu sklonku bolševické éry. „Ještě jsem nic neudělal…“ ()
Velmi dobra sonda do zivota jednoho starnouciho proutnika. Role se vyborne ujal Leos Sucharipa. Typicky "pomatena" rezie Chytilove krasne dokresluje zmateny zivot hlavniho hrdiny. Jeho dialogy s kamaradem (Jiri Halek) jsou vyborne. Pestra paleta neokoukanych herecek te doby. Bohuzel, film ztraci tempo spolecne s hlavni postavou. ()
Když se v českém filmu objevil Leoš Suchařípa a začal "extrrrémně zdůrrrazňovat své errr", vždycky mi na tváři vyvstal úsměv. Bohužel to byl herec stvořený pro příjemné vedlejší postavy a když svou neměnnou pózu protáhl celým filmem, opakoval do úmoru stereotypní fráze a nebo si něco nepochopitelného promlouval, zůstala jen nuda. Té nepomohla ani Chytilová, která nechala vedlejší ženské postavy jen valit oči, pitvořit se a hlavně přehrávat. Možná jsem ho jen a jen nepochopil, ale Faun mi kromě pocitu marnosti nedal vůbec nic. ()
Mužství pod ženským, byť lehce umanutým pohledem pravidelně nevzbuzuje v samozvaných pánech tvorstva nadměrné nadšení. Tím spíš, dotýká-li se tato diskrétní nediskrétnost věku tzv. vrcholu nikdy nestárnoucích mužů. Režisérčina nezastíraná jízlivost vůči věčnému amatérovi života v jedinečném Suchařípově podání jakoby na druhé straně v sobě skrývala hodně dobře skryté uznání určitých kvalit toho prvního-druhého pohlaví. Kdybychom měli hledat stopy tohoto náznaku Chytilové, nemůžeme je nenalézt v úředníkově nadřízené ztvárněněné v tomto případě velmi výstižně známou normalizační rekvizitou někdejších televizních matesů Libuší Pospíšilovou. I hořké může chutnat sladce, víme-li, co chceme a můžeme čekat. ()
Galerie (17)
Zajímavosti (10)
- Při promítání denních prací po prvním dnu natáčení filmu začala režisérka Chytilová řvát jak pominutá, snažila se vyrvat sedačky, lezla po čtyřech a křičela: „Tohle ne!“ (raininface)
- Faun (Leoš Suchařípa) bydlí na Valdštejnském náměstí na Malé straně číslo popisné 2. (sator)
- Ústřední Stivínův flétnový motiv k filmu je možné slyšet ve skladbě "Glömd" na albu Sons of Koop, vydané v roce 1997 skupinou Koop. (insurgentes)
Reklama