Faunovo velmi pozdní odpoledne

Miluju tu stále ještě punkovou energii padesátnice Chytilové, schopnost vyhmátnout v pár nervních záběrech podstatu situace, náladu místa, vůni okamžiku; v duchu tleskám nemilosrdné ironii, která ale zároveň jaksi soucitně postihuje marnost lidského (nejen mužského) hemžení (na rozdíl od Chytilčiných porevolučních snímků, kde její vybraná jízlivost zdegenerovala už jen v hněvivé prskání jedu a komunální výsměch); jímá mě závrať nad olezlou krásou oprýskaných pražských zdí – přesně takhle si pamatuju Prahu sklonku bolševické éry. „Ještě jsem nic neudělal…“ (07.07.2013)

"...jak ten čas letí. Jo to on už je zase podzim..." Touhle větou, vyřčenou záhy po faunově probuzení se vpodstatě sumarizuje celé jeho devadesátiminutové odpoledne vyplněné absurdními nehodami a náhodami a starými a novými kůžemi a tatrmany a Vivaldim a "ženská v domě není pro mě". Absurdními, ale na rozdíl od jiných českých komedií (čímž rozhodně nechci tvrdit, že Faunovo velmi pozdní opoledne lze jen tak jednoduše a čistě zařadit do kategorie komedie) je zde nadsázka pořád stejně nadsazující, resp. je jedním z hlavních vyjadřovacích prostředků a není použita pouze jako příležitostný nástroj pro příležitostné vytváření příležitostně rádoby třeskutě vtipných situací (bez nadsázky by se "divák" popadal za břicho, takhle to vyženem ad absurdum, ať se popadá i za koule). Ale tohle všechno je naprosto evidentní a nejspíš to píšu jenom jako reakci na nějaký komentář, kde uživatel vytýká faunovi trapné chování - no ano, jsou to manýry napřesdržku, ale nelze je nebrat s humorem stejně jako s vědomím, že tímhle karikováním není Chytilová zas až tak daleko od pravdy - samozřejmě víc obecné než konkrétní, jakkoliv se to tváří naopak. Shrnuto podtrženo - Faunovo odpoledne stihla ještě Chytilová, zdá se, natočit ve své umělečtější éře. A rozhodně nelze na závěr nevyzdvihnout, že celý film je zabalen v krabici krášlené flétnou páně Stivínovou, která míchá Debussyho s místy barevným a místy zetlelým listím asi trochu okatě symbolickým, leč esteticky ne nepříjemným způsobem. (23.03.2010)

Starnúci pracovník zahraničného obchodu rád zvádza mladé slečny. Veľmi jednoduchučký dej rozvinutý spojenou kreativitou režisérky a spoluscénaristky Ester Krumbachovej výrazne získal na kvalite práve nadstavbou. Či už ide o výtvarné riešenie záberov prírody, Prahy podfarbené hudbou s výraznou Stivínovou píšťalkou, alebo o tragikomické počínanie donjuana mierne za zenitom (nezabudnuteľný Leoš Suchařípa). Zánik a zúfalstvo osamenia utopené v odoznievajúcej vlne rozkoše sa vari nikde tak pekne nepodarilo ukázať. Okrem uvedeného ma nadchla i opilecká scéna v závere filmu, ktorá ozaj nemá chybu. Chytilová bola v 80. rokoch (a koncom 70.) v plnej forme a filmy z tohoto obdobia sú podľa mňa jej najsilnejším tvorivým obdobím. (28.10.2004)

Příběh stárnoucího donchuana mě bavil po letech snad ještě více. Snímek samozřejmě stojí na kreacích Leoše Suchařípy, ale zde funguje naprosto všechno. Výtvarný vklad Ester Krumbachové (obrazové koláže a hrátky s listím připomenou Sedmikrásky), Stivínovo jamování i neklidná kamera Jana Malíře (poznávací to znamení většiny filmů Chytilové). Jak ten čas letí...a koberce mraků se ženou nad Prahou... A snad i více než dříve jsem si uvědomil, že v druhém plánu vzdává režisérka hold milované Praze (stvrzeno v Neklidném srdci Evropy). Panorama, domy, uličky, zákoutí, parky, Hrad, Nerudovka, Malostranská, zámecké schody... Humor střídá smutek, podzim života je neúprosný. Vrcholná scéna se smrtí je komická a děsuplná současně. Tam protiklady splynou v jeden obrovský oxymóron. Dívky, ženy, módní kreace (na ty logicky Chytilová nezapomínala). A nelze zapomenout na drsné promluvy o světě a společnosti, o tom, že jedinou jistotou v životě je SMRT. Ve své době rozhodně provokativní film o společnosti, svobodě, možnostech a nemožnostech dokáže oslovit i dnes. Ale, ale dnešní nepřipravený divák rozmazlený hollywoodskými prefabrikáty Chytilové absurdní podobenství zřejmě nepřijme... (13.03.2014)

S kamarádkou jsme se na LFŠ 2007 jednohlasně shodli, že toto je nejhorší film na který jsme se dostali. Nebo možná snad nejhorší český film co jsem za poslední dobu viděli. Připomnělo nám to film z loňské filmové školy - Mezi námi přáteli. Při sledování Fauna mi bylo špatně z jeho postavy, z jeho herce, z ostatních herců, kteří nesmyslně přehrávali a nakonec snad úplně nejvíc špatně z šíléné kamery. Jednu hvězdičku dávám jen za scény, kdy byl Faun donucen jednat s důchodci, kteří ho brali za svého maskota a kde se díkybohu kamera na chvíli "zastavila". NEVER MORE! (02.08.2007)