Faunovo velmi pozdní odpoledne

Užasný Leoš Suchařípa ve své životní roli. Však mu také postava lva salónů pohybujícího se v bludném kruhu svého stereotypního života poskytla opravdu hodně možností. Před nějakou dobou jsem viděl Truffautova muže, který miloval ženy, v němž také vystupuje milovník nepříliš zapadající do společenských norem. Truffout byl ke svému hrdinovi schovívavější, neboť ho nechal hned na začátku zemřít, zato Chytilová nechá fauna upadnout do jeho nejhorší noční můry. (11.11.2009)

Leoše Suchařípu si navždy budu pamatovat ve dvou rolích: jako Fauna a jako advokáta v Dědictví. Naprosto bravurní sonda Chytilové do života starého mládence, který sám sebe považuje za neodolatelného muže, jenž má úspěch u žen. Ve skutečnosti je pikareskní figurou, z něhož si jeho kolegyně tropí žerty a jemuž "podléhají" poněkud prostoduché dívky. Slovo podléhají uvádím v uvozovkách, neboť starý seladón vlastně úspěch u žen nemá. Pro svou samolibost a ješitnost si neuvědomuje, že žena, se kterou by skutečně mohl být šťastný a jež by mu mohla skýtat nekonečné rozkoše, sedí naproti u stolu v kanceláři. Chytilová však nenatočila film s happyendem, naopak zachovává realitu života - muž, žijící v domnění, jak ženy ovládá, je ve skutečnosti ovládán jimi. Humorná připomínka, kdo je na světě skutečným silným pohlavím. (08.02.2007)

Co myslíte? Zašukala si někdy i ta smrtka zubatá? Hnusná vychrtlá babice, s jejíž kosou zkřížil, v šermířském souboji na život a na smrt, Leoš Suchařípa svůj ztopořený penis. Jak já mu tenkrát, před těmi třiceti lety fandil! A počítal jeho zásahy - všechny ty oslintané kozičky a faunovým kordem propíchnuté klíny. Tereza, Monika, Vendulka, Alenka, Kateřina, Petra, Zdenička... Holky dajné i nepoddajné, upejpavé i rozhoďnožky, vyholené i s bobrem, s kůzlaty i bez... a vůkol voněl vřes. "Haúúú!" A hups na ni! Pravda, bylo mi tenkrát sladkých 18 let. Všechna ta tajemná zákoutí dívčích těl jsem teprve začínal dychtivě prozkoumávat. Faunovy životní prohry jsem neřešil, svoje vlastní v budoucnu neočekával. Sbíral jsem zrelé čerešně, ukryté pod blůzkou a na světě bylo tak krásně... Carpe diem! A to Faunovo velmi pozdní odpoledne jsem vnímal spíš jako erotickou show. Neměl jsem ani páru, u čeho se mi to vlastně topoří ego a odkrvuje mozek. U jak hnusného, depresivního a velice strašidelného filmu, natočeného vychrtlou babicí s kosou. R.I.P. Věra Chytilová. Ta baba uměla točit! (04.04.2014)

Tohle že je feministické dílo zesměšňující muže? Možná ještě tak velmi zlehka některé stránky mužství, navíc, časem mělo být podstatně hůř (např. Pasti, pasti pastičky). Jistě, Faunův život se svým neustálým opakováním (nejen dívky, ale i práce, to "Maroko") stává stereotypem a vyprázdněným zvykem, listí žloutne, vzduch chladne a za dveřmi se už pomalu chystá zima / smrtka se svou kosou. Ale ostatní postavy v tomto tanci života na tom nejsou o moc líp, spíš naopak. Směšná je šéfka, snažící se zaujmout, směšný je jediný kamarád se svou milující manželkou a sekretářkou "cipískem", směšné a většinou prázdné (proto ani nemají jména, jsou to jen zajíci, lovná zvěř) jsou zástupy dívek (spíš typů než dívek), procházející staromládeneckým podkrovím. Ostrůvky života zobrazují jen osoby, na které se dívá s despektem Faun sám - sousedky stařenky, které mu velmi nepříjemně připomínají vlastní věk i smrtelnost, no a pak taky Vlastička, ten poklad, sedící naproti němu v kanceláři, o který musí Faun nejprve přijít, aby pochopil, co v něm měl i nechtěl mít. Měsíce (roky?) doufající, chviličku šťastná ("vy jste se kvůli mně opil"), stává se nakonec taky směšnou. Na druhou stranu je tu taky pár pěkně mrazivých chvil („Musíme se zamyslet… Jak nejlépe zničíme člověka?“). Závěr je překrásně obrazný a dvojlomný (k tomu navíc ten výkřik "já ještě chci něco udělat!"). A Faun? Taky jsem se nejdřív obávala, jestli manýra Suchařípova bude v hlavní roli snesitelná - a více než byla. Ta role mu sedla jako žádná jiná. (12.11.2012)

Obstarožní včelička by ještě ráda nasávala nektar z mladičkého kvítí, ale barevné listí opustivší koruny stromů jí nemilosrdně připomíná, že se blíží čas tlení, sešlost se zamění se stářím a láska se stane marností a iluzí. Uvědomuje si, chudinka, že je vlastně trubec? Zavalitost, kulovitá hlava s velkýma složenýma očima, krátký sosák..., i popis by odpovídal.. Obvykle mě filmy Chytilové začnou někde od poloviny ztrácet, tady se to povedlo mnohem dřív a to především stereotypy ve formě i obsahu. Specifickými, ale pořád stereotypy.. „Jak nejlépe zničit člověka? Jak? Jak? Jak? Aha, už to vím.. Musíte mu vsugerovat, že ho milujete..“ U slova vsugerovat si představte, že to říká Leoš Suchařípa pod vlivem léků na uklidnění.. (28.11.2023)