Tropicana
Obsahy(1)
Osamělá žena středního věku žije svůj monotónní život. Ráno odchází do supermarketu, kde pracuje jako pokladní. Z práce jde hned domů postarat se o nemohoucí matku a zbytek rodiny. Nezdá se však, že by to kohokoliv zajímalo. Tajemná vražda její šéfové ale spustí řetězec událostí, na jehož konci není nic menšího než osvobození sebe sama a nalezení vlastní hodnoty. Jak popsat cestu hlavní hrdinky? Nejlépe snad jako sexuální odyseu, výzkumnou výpravu do míst, kde hlavní roli hraje tělesnost, touha a její uspokojení. Tropicana nabízí lehce mysteriózní úvahu nad konzervatismem, prudérností a falešným ideálem fyzické krásy. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (5)
Všelijaké bizáry mám rád ale toto téma a celkové pomalé provedení s dlouhými statickými záběry byla hrozná nuda. Edit: Postupem času o tom dost přemýšlím. ()
Pro mě jedna z těch kontroverznějších záležitostí z Varů. Při projekci jsem z toho byla taková nesvá, ale ve zvláštním slova smyslu. Pořád tam hledáte nějaký smysl a hlavní myšlenku, ale statické záběry, klaustrofobní kamera, unylá a šedá atmosféra vyvolává jen pocity a neposkytuje moc odpovědí na to, co se ve filmu děje. Postavy se tu objevují jednorázově a bez širšího uvedení do kontextu, většina scén je dost náhodných. Po projekci jsem si říkala, že trefa do černého to moc nebyla, protože tempo je opravdu vražedně pomalé a scénář tak divně záhadný, že kulturně obohacená z něj úplně nejsem. Postupem času ale zjišťuju, že na ten film pořád vzpomínám a že se ve mně podivným způsobem něčím otiskl. Teď lituju, že jsem nezůstala na Q&A, to byla moje největší festivalová chyba, protože na rozdíl od jiných slabších snímků z Varů, Tropicana ve mně doteď rezonuje, ale nevím, zda je to úplně na tři hvězdy. KVIFF 2024. ()
Na mě hoooodně dlouhé záběry hooodně bizar věcí, nic pro lidi s ADHD nebo nechutí ke geront pornu. Kamera je téměř bez pohybu, což je fuck škoda. Dala bych si kolu, a to i na KVIFF24. ()
(KVIFF 2024) Tropicana má na první pohled slibný námět - alespoň podle poutavé anotace - nicméně samotné zpracování je neuvěřitelně zdlouhavé a utahané. Vzhledem k izraelské produkci a nejedné scéně se jedná o odvážný snímek, který může šokovat a - v podstatě nic extra dalšího. Ony tělesné scény jsou ve filmu jen pro efekt a nijak neosvěžují uzívanou atmosféru filmu, který je téměř po celou dobu stopáže bez (nediegetické) hudby. Chápu, o co tvůrcům šlo, dalo se to však určitě pojmout záživněji. P.S. "Dala bych si něco k pití." ()
Náš první film letos ve Varech. A hned světová premiéra. Celovečerní debut úspěšného režiséra krátkometrážních filmů. Tohle taky nebylo dlouhé, zato dlouhých záběrů tam bylo spousta. Pomalé tempo nenudilo. Hudba neobtěżovala. Celé to mělo zvláštní poetiku. Jo a název je převzatý z jednoho filmu pro dospělé. ()
Galerie (2)
Photo © Medalia Productions
Reklama