Hra o jablko

Nejživější z "dívčích" filmů V.Chytilové s výbornou improvizovanou stylizací obou hlavních rolí, úžasným scénáristickým konceptem, originální kamerou a skvělou ♫ jazzově hudební náladou M.Kořínka. Excelence filmu vynikne především v kontextu dobové posrpnově normalizační a výročně osvobozenecké produkce. Přímé a hravé odkazy najdeme u generace Věřiných žáků: Steindlera, Svěráka, ad. Navíc film tematicky těsně navazuje na historický populační boom. Dodnes spousta infantilně-dospělé zábavy i námět na vážné zamyšlení. "Vidim, že se vyznáš !" - "Dyť jsem taky z Kardašovy Řečice .... ty kandidáte !" 4-5* (13.06.2012)

Nekonvenční, ale typicky chytilovsky defektní snímek s několika sžíravými pohledy na smysl lidského bytí. Chytilová ukazuje pouť životem jako cestu Očistcem, kdy prvotní hřích je alfou, jež definuje náš život a nejprve je třeba jej  smýt, postavit se démonům a pak teprve okusit poznání (Ráj obráceně?). Neexistuje nic jako nevinnost dětství, zrození je Peklo bolesti, krve a slizu a pro každého se otvírá jeho vlastní Pandořina skříňka s démony.  A stáří? Stáří je jen odrazem předchozího života, nepřichází moudrost, ale jen pasivita a neochota čímkoliv se zabývat (excelentní Bohuš Záhorský).  V Očistci produktivního (opravdu?) života nás pak čekají jen démoni z oné Pandořiny skříňky pojmenovaní lež, přetvářka, falešná morálka, nuda, vyhoření, nezodpovědnost a mnoho dalších, s nimiž je třeba svádět boj nebo jim stále a znovu podléhat. Ale někdy může, ale nemusí, vylétnout i naděje.  Kousek pozitivismu, který mě v závěru u jinak cynické autorky vcelku mile překvapil.  "Největších chyb se dopouštíme sami na sobě a nejsmutnější je, že většinu z nich se ani nesnažíme řešit"  Skvělé pro  nonkonformisty a deformované (deformita myšlena jako odlišnost, nikoliv zrůdnost).  Pro nedeformované a z pohledu Chytilové buď pokrytce, blázny či sprostě řečeno konvenční  masy, neuchopitelné.  A pro mě? Inu, ta holka je holt krapet jiná, že? Tři. (06.01.2022)

Som rád, že som sa po dlhej dobe dostal k tomuto filmu, z ktorého si väčšina divákov zapamätá iba množstvo detí derúcich sa v priamom prenose na svet. A bez váhania mu pridávam hviezdičku. Vôbec neriešim opisované morality, feminizmus, miesto tohto filmu v tvorbe Věry Chytilovej. Riešim iba životný výkon Dáši Bláhovej, precízny aj v detailoch. To jej klaunstvo navonok mi vzdialene pripomenulo najlepšie filmy Giulietty Massini. Až na občasnú stratu tempa som bol nadmieru spokojný. Takže, ať si kdo chce, co chce říká, odo mňa je to za štyri. (02.07.2011)

Je úžasné sledovat, jak Věra Chytilová předběhla (českou) dobu a ve filmu pokládá otázky, na které mnoho lidí tehdy neumělo ani pomyslet. Trochu nervní snímek, paní režisérka ráda a často diváka zneklidňuje a k tomu všemu předkládá řadu nesympatických mužských postav. Není to objektivní, to ale ani nemusí. 70%. (20.11.2022)

Takhle že by měla vypadat za socialismu morálka? Paní Chytilová už tímto filmem potrápila soudruhy a měla štěstí, že jí film nestrčili do trezoru. Hra o jablko je první " normálnější " snímek ve filmografii Věry Chytilové a už jasně udává svůj nezaměnitelný rukopis a témata, jaké rozehrávala už v Sedmikráskách nebo třeba v Ovoce stromů rajských jíme. Roli naoko ztřeštěné, přitom zodpovědné Aničky si zahrála krásná Dáša Bláhová - její kukuč je roztomilej a prsa, která odhalí jsou překrásná. (25.11.2016)