Hra o jablko

U tvorby Chytilove jde temer vzdy nametem poznat, ze film natocila zena. Jeji zpusob zpracovani je ale natolik osobity, ze by me zenska v rezijnim kresle nikdy nenapadla (pokud bych neznal jine jeji filmy). Hra o jablko je film o vztazich, osobne me ale moc nezaujal, Menzel ve sve roli je nevyrazny. Na rozdil od vyborneho Kodeta, ktery bohuzel nedostane takovy prostor. Zabery z porodniho salu byly pro me desive a musel jsem odvracet hlavu:-). (02.02.2014)

Nejde o komedii, divák se za celou dobu skoro nezasměje, nýbrž satiru. Tento film je primárně o vztazích-přišly mi poněkud mdlé (myslím tím na někoho, jako je paní režisérka) a vykreslení charakterů obou pohlaví- ty mužské (hlavně John) jsou na rozdíl od těch ženských docela nezvládnuté. Menzelova postava sice celkem baví, ale je to jen figurka, ne živý lidský hrdina. Se Šímovou je to už podstatně lepší (a ne, nepíšu to kvůli scéně u ohýnku). Celkově mi přijde, že film zůstal někde na půl cesty, nebo jako zástupce pánské části publika tam nejsem schopen najít to co dámy (nepopírám), takže to vidím na průměr. (09.12.2012)

Hra o jablko, film o sváru mezi mužem a ženou, kdy právě ono jablko, typická chytilovská rekvizita, má důlěžitou symbolickou roli, mě bavila. Nenudila jsem se, se zájmem jsem pozorovala výbornou Dášu Bláhovou, vyjukaného a přesto protřelého Menzela jako doktůrka, co nenechá žádnou sukni na pokoji. Rychle jsem se do příběhu dostala, přemýšlela jsem o údělu ženy a nejen o tom (to je u Chytilové typické, že budete při filmu přemýšlet). Naturalistické záběry porodu mi nevadily, čekala jsem to horší. A konec je takový symbolický, každý si může dosadit do příběhu své zakončení. Jen bych dodala, že mi to jako feministický film nepřipadalo. (03.04.2012)

Chytilová mě svým těkavým projevem už nějak nebaví, ale v začátcích, když to ještě bylo nové, hmm. Tehdy půvabná Dáša Bláhová, která také skončila ve výlevce vkusu, zvané telenovely na Prímě, ještě hraje a jen nemektá a nešpulí se, celá plejáda výborných herců, hmm, pěkný film. Tématicky se madam ještě mírnila, ono v 70. letech svou nenávist k jednomu a lásku k druhému nemohla jen tak vřískat do světa.-)) (06.05.2008)

Jiří Menzel je projevem takový český Woody Allen, i ten film mi trošku z něho připomněl, ale nevím proč mi přišel strašně povrchní v tom, jak uměleckým se obrazově snažil být, až to bylo otravné a přitom řešil-neřešil tak banální vztahy bez jakékoliv katarze pro diváka. (Z obrazu socialistické porodnice jako výroby mimin na běžícím páse bez špetky empatie až mrazí). (27.06.2013)