Kopytem sem, kopytem tam

Sex, flámy, drogy či aids tvoří jakousi kulisu k širší výpovědi o konci 80.-tých let, která i tentokrát u Chytilové zůstává nadčasová. Spojení totálního antiherectví Sklepa a trademarkově neotesané autorské režie a neurotické kamery může diváka chvílemi svádět k dojmu, že sleduje polodokumentární film. Sklep je kapitola sama o sobě a spojení se svéhlavou režisérkou klaplo. I tak charakter filmu, originalní rukopis a hlavně think-tenk jde na vrub autokratické režisérky. Jeden z nejoriginálnějších filmů té doby, přiznám, mně ne zcela sympatický. (24.06.2020)

,,Proboha, kde máš své překrásné protisluncové brýle? Ty jsou přeci po všech čertech důležité! Cožpak nechápeš, že odraz infračervených paprsků od souvislé vrstvy jarního firnu je oční bulvě nebezpečný takovou měrou jako kdybychom na nemocného katarem průdušek otevřeli studené lednové okno?!" :-)                                                                                        Geniální tragikomedie nejen s nečekaně silným poselstvím, ale především s nádherně ujetým absurdním humorem a spoustou svérázných dialogů, jaké snad v žádným jiným filmu neuslyšíte. Nikdy mne nenapadlo, že mě takhle může nadchnout a bez ostychu bavit moderní film plný sexu, nahoty, trapasů, vulgarismů, opilství, ulítlých hlášek a parodií. Nicméně, stalo se. Nejen díky ústřední herecké trojce Divadla Sklep s velice ojedinělou poetikou, ale velkou zásluhu má samozřejmě svého času velká režisérka Věrou Chytilovou, která za kamerou tomu všemu "šílenství" dodala punc uměleckost. . . . Důležitá zde není totiž (jenom) legrace, ale i spojení této komedie s hlubokým pohledem do problematiky světáckého života, varováním před nebezpečím svobodného života absolutně bez hranic a poukázaním na jisté hodnoty života. Plus leckdy zábavná, jindy až překvapivě nadčasová kritika společnosti a tehdejšího režimu, který byl už pomalu ale jistě na spadnutí... ,,Neposlechl, nevydržel, zhroutil se z tempa doby... no prostě nemoh." Chtěně se můžeme zasmát i kritickému sólu zasloužilého Josefa Kobra proti veškerému tomu "úpadkovému" modernímu umění: ,,My jsme též hrávali divadlo, ale aby se lidé zasmiali, né aby se nám hroutili z tempa doby!" :o) 95% (08.09.2017)

Tvůrčí a režijní přístup první dámy českého filmu a věčné rebelky Věry Chytilové se prolnul s poetikou divadla Sklep a vznikl osobitý a výjimečný film, který už není postaven jen na recesi a dadaistickém přístupu sklepáků, ale slouží v subjektivním rastru paní režisérky vyšším cílům... téměř sociologická sonda o odcizení člověka. Lakmusový papírek nese jméno AIDS... Ve své době to byl velmi kultovní film, stejně jako prakticky všechno, na co sklepáci sáhli...respektive k čemu je normalizační schvalovací komise pustily... (19.11.2006)

Tenhle film by normálně v době svého vzniku stoprocentně skončil v trezoru. Jenže to by nesměla být Věra Chytilová, aby svým naléháním a neustálým ječením barrandovské cenzory neoblomila. Opět klasická sžíravá satira, která se z komedie postupně mění v těžkotonážní drama. A to taky zásluhou depresivní a znepokojivé hudby Jiřího Chlumeckého a Jiřího Veselého. Ale je vidět, že bolševikům pomalu ale jistě začalo odzvánět a proto ve filmu zůstalo docela dost protirežimních provokací a dalších šílených scén. "Copak se dá dělat něco jiného v téhle zkorumpované džungli, než blbnout?" Samotné téma se dotýká požitkáření hlavních hrdinů a tenkrát u nás zatím teprve málo známé smrtelné nemoci AIDS. Způsob, jakým téma Chytilová natočila je parádní. Ke spolupráci si přizvala sklepáky Tomáše Hanáka, Milana Šteindlera a Davida Vávru, což se ukázalo jako výborný tah a sklepácký humor film značně obohatil. Hlavně David Vávra byl excelentní. "Pepé pročesává prostor, pátrá po Petře, Petro prchni!" Do jedné z hlavních ženských rolí obsadila Věra i svoji dceru Terezu Kučerovou. A když v intimní scéně moje milovaná Chantal Poullain odhalila svá krásná ňadra, nestačil jsem valit oči! Jó, filmy Věry Chytilové neměly a nikdy nebudou mít konkurenci. (06.10.2021)

Divný, zvláštní film, ze kterého jsem asi ne všechny výjevy a scény pochopil. Ale kromě absence českých titulků u německy mluvených pasáží (klasika u mě :-) ) a podivného promlouvání k divákovi ze scény s koňmi, vlastně ani tak moc nemám snímku co vyčíst. Svérázná ústřední trojice mi přišla někdy až moc šáhlá, ale v okamžiku, kdy přišlo na lámání chleba, se ukázala jen jako hlouček ustrašených a navzájem se obviňujících lidiček, což se mi moc líbilo. Stejně jako postupně narůstající paranoia ke konci filmu, nemluvě o autorově záměru. Slabší 4*, Kopytem sem, kopytem tam mě docela mile překvapilo. (18.02.2011)