Kopytem sem, kopytem tam

K tomuto filmu mám jedinou výhradu - nemám rád herecký styl divadla Sklep. Tenhle film je mistrovský tím, že nesmírně graduje s přibývajícími minutami. Zpočátku vypadá dost podprůměrně, zdá se, že jde o snůšku záběrů o tom, jak prohnilá byla generace naší mládeže na konci 80. let - drogy, alkohol, který je zde prezentován v duchu perestrojky jako nihilistický protest proti tehdejší "moci". Postupně to začíná šťavnatět a vrcholí to poznáním, jak nebezpečná je promiskuita díky strašáku zvaném AIDS. Tento výchovný prvek je předložen bez jakéhokoliv obalu, dnes by už asi byli tvůrci trochu opatrnější ve svém vyjadřování, aby se nedotkli nějaké skupiny třeba přenosem AIDS mezi homosexuály... (04.05.2018)

Mě, takového milovníka filmů Davida Lynche a Luise Buňuela, nemůže takovýto ulítlý (a místama až bizardní) filmešek ale vůůbec rozhodit, právě naopak. ;-) Byla jsem totiž Willym Kufaltem, který mně tento film dal do "Výzvy", trochu varována. :-D Ovšem to ještě zřejmě netušil, že já, která slintám u Mazací hlavy, Nenápadného půvabu buržoazie, a jim podobných (a nad svými bláznivými sny), tak přeci nebudu kroutit hlavou zrovinka nad "nějakým Kopýtkem". :-DD Ježto navíc kromě neotřelého humoru, (hořce) komických / komediálních situací a "blbinek", nabízí i mnohá ponaučení, a přiměje diváka více či méně k zamyšlení. Hodně mě potěšili pánové Šteindler a Vávra, kteréžto ve filmech moc nevídám. A na to, jak nemusím T. Hanáka (ani jako herce, ani co se sympatií týče), tak mne dosti překvapilo, že mi tu nejenže nevadil, ale místama jsem musela uznat, že jeho výkon zde byl vskutku povedený. A to jsem se od začátku bála, že mi zkazí dojem z filmu. Jsem moc ráda, že se tak nestalo. Když už, tak mi to kazil ten (pro mne) naprosto příšerný osmdesátkový styl (móda, účesy, líčení, některá hudba, apod.), za to ale holt film nemůže, když byl jaksi v té době natočen, a má se v ní i odehrávati, to je jasné. ;-) ["Filmová Výzva 2019" - Willy Kufalt] (29.03.2019)

Pozdně normalizační snímek Vlasty Chytilové jsem prvně a hned několikrát (jako jinoch – žel plýtvající časem) shlédl především jako alternativní filmovou formu prezentující na polyperspektivním sujetu estetiku „pražské pětky“, kterou jsem tehdy usouvztažňoval s jinými novovlnnými uměleckými projevy, zvláště s muzikou Praprecedentu. Zdaleka jsem nebyl nadšen, jakkoliv mi dílčí momenty přišly již tenkrát skvělé. Tehdy mě oslovily zejména divadelní vsuvky, scénické i dialogické, momenty, kdy se příběh rozpadá v etudy provokující a alternující život. Při zpětném ohledu jsem byvší úžas neprožil: zůstalo u mnohotvárné kritiky pozdně di-sociované společnosti v naduté mocenské struktuře ohavných osmdesátých let, ve filmu neúnosně preparované reprodukovanými televizními obrazy. Sama sklepácká divadelnost vyvstala už jen jako konvenční a obecně přijatelná kritická (satirická) forma, přesahující tehdejší Dikobraz jen nahotou nebo tabuizovanou látkou. Ústřední trojice mužských hrdinů si plete bojiště života s blázineckým shakespearovským jevištěm a nepředpokládaná propadla je poraněné vpouštějí kamkoliv jinam než k nim samým – tedy vzdalují je od jediných léků, jež by jim mohly pomoci, což zákonitě vzbuzuje režisérčin smích. Ten zdaleka nesdílím. V posledku se totiž divadelním jeví již vše, nejen ta tematizovaná socialistická realita, - včetně režie: jakýkoliv záběr se odírá o skutečný (a tragický) život a jeho jedinou cenou je to, co z něj sedře. Takové sledování filmu je pak jen usebranou pietou, ne-li tryznou. Pointa snímku je sice smiřující – osvětluje zkušenost absolutního dna jako příležitost k vzestupu – ale i ono prozření se jen "odehrává" a život zůstává v předsálí. PS: Konstrukce příběhu na mě působila příliš strojeně. V zásadě ale skvěle odráží ono sartrovské peklo společné viny (neb spíše společné slasti a provinění se jí). Nejistota, v níž padá libertinské společenstvo, je pravou podobou jejich volného řádu - jejich vězení. Nad ním vládne právě to ztrácené Já. (01.05.2017)

Normalizacne filmy v druhej polke 80. rokov len dodychavali, a ak sa tocila kvalita, tak jej bolo sakra malo /Vesnicko ma Strediskova, Olmerov Bony a Klid, Vazeni Pratele, ano, normalizacna vinarska trilogia Bourlive Vino- Zrale Vino -Mlade Vino/. Ovsem tento film pani Chytilovej obstoji aj behom casu. Vysoko hodnotim skusenu ruku reziserky Chytilovej /Panelstrory aneb jak se rodi Sidliste, Vlci Bouda/, odlahcenu atmosferu, snahu pani Chytilovej ukazat, ze aj bonvivanstvo ma svoje hranice. A ma, presne o tomto bonvivanstve a jeho hraniciach je film Kopytem sem, Kopytem Tam. A samozrejme prostredie interierov ale aj exterierov a perfektne dialogy. Zaver bol neskutocne mrazivy. Normalizacna kvalita, ku ktorej sa vzdy rad vratim. 94 % (28.01.2014)

Byly chvíle, kdy mi to dost lezlo na nervy, ale těch naštěstí bylo minimum. A taky byly chvíle, kdy mi určité scény přišly příliš dlouhé - a takových už bylo o něco víc. Ale jinak si mě to kupodivu dost získalo. Zpočátku je to takové mile šílené se spoustou zajímavých kameramanských nápadů, až mi to připomnělo devadesátkové filmy Jana Němce (což chápejte jako klad, navzdory jejich hodnocením) a raná díla Petra Marka (ale ty mi přijdou kreativnější ve srovnání s tím, že jsou vlastně amatérské), ale postupem času to začne být stále víc a víc dramatické, až to vygraduje do celkem drsného finále, kde mi pár scén přišlo pomalu až hororových. Hlavní ale je, že to celkem dobře funguje a ve chvílích, kdy to má být vtipné, to vtipné je. Akorát jsem se bál, aby to vůbec k něčemu dospělo, ale naštěstí se tak stalo a celý ten film je vlastně kritikou promiskuity a tzv. absolutní svobody, která nikdy nevede k ničemu dobrému. A všechny ústřední postavy si to v závěru naštěstí uvědomí. Taky je zde samozřejmě přítomná kritika tehdejšího režimu, ale to není nic neobvyklého. Dokonce mi sedl i ten Chytilové šílený styl a na rozdíl od některých jiných jejich filmů tu na mě působil aspoň z části atmosféricky, zatímco třeba u Panelstory mě neskutečně otravoval po celou dobu. A myslím, že i ti Sklepáci tu podali dobrý výkon, ale minimálně u Hanáka nepochybuji o tom, že umí hrát. Nemůžu říct, že by mě to bůhvíjak dostalo nebo že by to pro mě byl jeden z nejlepších filmů od Chytilové, ale zážitek to byl určitě a spíš v pozitivním slova smyslu. Slabé 4* (11.06.2022)