A Hoof Here, a Hoof There
Snowball Reaction
Režie:
Věra ChytilováKamera:
Jaroslav BrabecHrají:
Tomáš Hanák, Milan Šteindler, David Vávra, Ivana Kuntová, Tereza Kučerová, Renata Beccerová, Bára Dlouhá, Chantal Poullain, Josef Kobr, Jiří Bartoška (více)Obsahy(1)
Choroba AIDS sa stala východiskom pre skúmanie povrchných vzťahov medzi ľuďmi a symbolom smrteľného ohrozenia, stresovej situácie, ktorá odhaľuje podstatu jednotlivých charakterov. Traja sympatickí tridsiatnici veselo užívajú život, namiesto lásky striedajú sexuálne partnerky a cenu života im pripomenie až ohrozenie AIDS. Film o apatii, nihilizme, nivelizácii hodnôt, epikurejskom egocentrizme so samovražednými dôsledkami. Euforické eskapády ako zúfalá snaha premôcť pocit odcudzenia v spoločnosti.
Významným prínosom sa stala účasť amatérskeho divadla Sklep, ktorá dodáva filmu originálnu poetiku, hravú recesiu a osobité hrecké prejavy T. Hanáka, M. Šteindlera a D. Vávru. Námetom a scenáristickou spoluprácou sa uviedol mladý absolvent FAMU P. Škapík. V chytilovsky hektickom tempe rozprávania upúta rozháraná kompozícia obrazu (farebne sýtej tónine dominuje červená), nervný strih, dekomponovaná hudba, pulzovanie a ostré jazdy p"sobivej kamery, snímajúcej v najnemožnejších uhloch a sklonoch. Dômyselný humor a efektné pózerstvo sú predvádzané natoľko okázalo, až je vlastná amorálna podstata skutkov prehlušovaná a ostrosť pohľadu na zdeformovanú realitu sa rozptyľuje. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (177)
Vyslovene hnusne. Zvratene, prazdne, skarede, proste dokonala sracka. Vyhoda tejto urovne je, ze sa uz velmi neda padnut hlbsie, cize bud sa takto spraseny priemysel zruti celkom, alebo sa pomaly z tych hovan odrazi. Ako ukazal cas, boli 90-te roky dno netvorivej latriny domacej filmografie a tento srackovy pocin to dobre dokumentuje. Ked chcela pani Chytilova sokovat divaka prazdnymi holoprdnymi sekvenciami, mala obsadit aspon pozeratelne herecky a nie tento kontajnerovy vyber. Ze sa tie klobasovoprdne oskudy v predpenzijnom veku nehanbia otrcat sa lascivne v takto bordelovom blivajze! Akoze fakt hnusne. Steindler, Bartoska atd. sa ovsem kiblovym grcom remeselnicky casto nevyhybaju. Takze ako inak: ODPAD jak svina! ()
Divný, zvláštní film, ze kterého jsem asi ne všechny výjevy a scény pochopil. Ale kromě absence českých titulků u německy mluvených pasáží (klasika u mě :-) ) a podivného promlouvání k divákovi ze scény s koňmi, vlastně ani tak moc nemám snímku co vyčíst. Svérázná ústřední trojice mi přišla někdy až moc šáhlá, ale v okamžiku, kdy přišlo na lámání chleba, se ukázala jen jako hlouček ustrašených a navzájem se obviňujících lidiček, což se mi moc líbilo. Stejně jako postupně narůstající paranoia ke konci filmu, nemluvě o autorově záměru. Slabší 4*, Kopytem sem, kopytem tam mě docela mile překvapilo. ()
Tenhle film je všechno možné, jenom ne pěkný, ale je nesmírně působivý. Dobře vystižená atmosféra společenského rozkladu v období na samém sklonku normalizace. Zdá se, že socialismus reformovat nešel a že pokusy o to mohly skončit jedině jeho destrukcí. Mám v živé paměti, jak v roce 1968 celý národ podporoval Dubčekovy reformy. Když k nám přišla udělat pořádek spřátelená vojska, byli jsme dotčeni tvrzením Sovětů, že v ČSSR byl ohrožen socialismus. S odstupem času je však zřejmé, že Sověti měli pravdu. Za Gorbačova se jim stalo totéž, co u nás hrozilo za Dubčeka. Jim ale žádná vojska na pomoc nepřišla a socialismus v Evropě zmizel jak pára nad hrncem i s bezplatnou zdravotní péčí, lacinými energiemi a základními potravinami a státem dotovaným nájemným. Inu, ručičky kosmických hodin už ukazovaly jinak a Sovětům, nám i mnohým jiným bylo třeba strčit čumák zase do nových, nevyčpělých sraček. Snad nejvíce si to uvědomili exponenti pražského jara, kteří se po roce 1989 vrátili z exilu a pokoušeli se navázat tam, kde v roce 1968 přestali. Byli sice přijati s úctou, ale jejich názory už nikoho nezajímaly. Na scéně již byly připraveny kulisy pro vstup antikomunistů, mezi nimiž revizionisté a pravicoví oportunisté neměli šanci obstát a v politice si už ani neškrtli. – Je to vizionářský film o konci minulé éry, která byla v něčem dobrá a v něčem špatná. Zdalipak se dožiji natočení umělecky stejně působivého filmu, předjímajícího konec současné éry? A co přijde potom, až to, co tady dnes máme, tu nebude? Tohle všechno se mi při sledování tohoto filmového díla honilo hlavou. A ještě: Jak to ta Chytilová dělá, že dovede točit filmy bez kladných hrdinů? ()
Začínám mít pocit, že nejlepší filmy na území Československa se točili v 60. letech a také na konci 80 a přelomu 90. let kdy začali tát ledy a tvůrci mohli být trochu odvážnější. Snímek Věry Chytilové je toho důkazem. Chytilová skvěle vystihuje atmosféru doby a myslím vybrat pro to představitele Divadla Sklep byla správná volba. Filmu rozhodně nechybí specifický humor, který možná nesedne každému, nebo ne tomu, kdo nemá zrovna v lásce Sklepáky. Stejně tak jsou zde různé další bizarní výjevy, občas nějaké pseudofilosofické úvahy a sny, nad kterými hledáme logiku jen těžko. Stejně tak z filmu srčí Chytilové názor na muže a i ženy, kteří jsou promiskuitní a za ,,závislost" doplatí. První půlka filmu je v takovém odlehčeném duchu, ale jakmile se nad hlavními postavami stáhnou mračna v podobě infekčních chorob, dítěte u kterého nikdo neví kdo je otcem (protože každý souloží s každým) a samozřejmě nové nemoci AIDS, zábavy a taškařic ubývá. Film určitě byl v době vzniku jakýmsi varováním. odrazem tehdejší společnosti a odvážným kouskem. Dnes je to takový dokument pro ty, kteří buďto na tuto dobu zapomněli, nebo ji nezažili (jako třeba já). A funguje myslím stále výborně. Nabízí se srovnání s Kouřem, hlavně v té ulítlosti a kritice socialistické společnosti a myslím, že takové srovnání je zcela na místě (ačkoliv Kouři chybí ten varovný apel). Pokud jste Kouř viděli a líbil se vám, myslím si, že se vám stejně tak bude líbit i Kopytem sem, kopytem tam. Snad jedinou zásadnější výtkou je fakt, že tento film by snesl kratší stopáž. 8/10 ()
Galerie (7)
Zajímavosti (15)
- Píseň „Tempo doby“ do filmu nahrála skupina ZOO. (Willy Kufalt)
- V televizi, která v seriálu velmi často běží, se objevují postupně seriál Inženýrská odysea (od r. 1979), Nedělní chvilka poezie (od r. 1968), filmy Pavučina (1986) a Vlčí bouda (1986), což je snímek Chytilové z roku 1986. (sator)
- Pracovní název filmu byl „Geometrickou řadou“. Konečný název Kopytem sem, kopytem tam byl zvolen na základě stejnojmenné básně z dílny Divadla Sklep. [Zdroj: filmovyprehled.cz] (Willy Kufalt)
Související novinky
Věra Chytilová 1929 - 2014
Ve věku 85 let dnes zemřela Věra Chytilová, svérázná režisérka a scénáristka. Studovala architekturu, později FAMU. Pracovala jako manekýnka, kreslička, poté na Barrandově jako klapka a pomocná… (více)
A kolik, že to má koní? Čtyřikrát méně než kopyt! A ten nejdivočejší Sklep....na konec. Už dříve jsem si oblíbil sklepácké komedie z konce socialismu Pražská pětku-Vrať se do hrobu-Kouř, jen tento kousek mi stále chyběl....Možná jsem se i trochu bál proslulé režisérské rebelky Věry Chytilové a Sklepáci mě tak k ni konečně dokopali. A možná je dobře, že jsem si tento film nechal až na konec a trochu s odstupem. Je totiž z celé čtyřky jednoznačně nejdivočejší a nejvíc undergroundový. Opravdu zvláštní film. I když mám sklepácký humor rád, tak tady pánové třeba při cestě automobilem v zimě a následně u koní vedou tak absurdní dialogy, někdy i prolomují čtvrtou stěnu a koulí očima do kamery, že jsem se u toho místy dokonce vážně trochu ošíval, chvilkami mi to zase připomnělo podstatně starší francouzské Kumpány od režiséra Roberta, které mi doporučil stejný kolega.:o Na Chantal Poulain se na víc (minimálně tady) moc koukat nedá.:o Lepší teplé pivo než studená Chantal.:o Ale už v 1.polovině jsem v tom nacházel i scény skvělé (Hanákova kontrola, Šteindlerovo diktování nové sekretářce a hlavně - brilantní střet píšíčího Vávry s luxusním senilním socialistickým vedoucím - zhroutil se z tempa doby.... No, prostě nemohl.) Nechybí osobité filmařské nápady (jako přerývání televizního vysílání a reálného dění) a dobové narážky (Za takovou pomluvu by vás taky mohli zavřít. Prosim vás, pane provozní, a dnes? Dneska ne, ale dřív jo.) Jasně, je to Chytilová, ale tyhlety prvky a celková nálada mi trochu připomněly i některé jiné odvážně osobité filmy z konce 80.let. A ačkoli jsem se Chytilové vážně trochu bál (a pořád bojím), tak tímhle filmem mě zaujala. No a obrat v ději (především v závěrečné dvacetiminutovce), byl zkrátka skvělý a mrazivé odkryl skryté chování v krajních situacích. Už při bujaré návštěve nemocnice mi trochu lezl mráz po zádech a to bylo to no nejděsivější teprve přede mnou. Určitě se tedy k filmu hodí i přídomek psychologický, protože té tady bylo ke konci opravdu dost. Paní Chytilová dokázala dostat rozverné Sklepáky i do temné stylizace. Děsivý (a za mě naprosto geniální) je například moment, když si Hanák všimne krvácejícího havrana a začne řvát. Po takové karmě se navíc musí uznat, že do sebe ve filmu všechno zapadlo a po té dávce osočování a obviňování (a po současné éře covidu) mi nejde nevyzdvihnout moment, do kterého jsem se už teď asi zamiloval: Hurá, je to negativní. Samozřejmě je taky zajímavé jaké samotné téma si samo o sobě Chytilová se Sklepáky do filmu rozhodla dát, v době kdy byla nenápadně zveřejňovaná první čísla nakázaly viru HIV v Československu a celé toto onemocnění děsilo svět jako nová neznamá epidemiologická hrozba. Atmosféra tohoto aspektu doba je znát opět hlavně v závěrečné dramatické otočce. A ačkoli jako pouhé varování by se z dnešního pohledu možná film už mohl zdát příliš didaktický, i tak mě oslovil i dnes. P.S. Rozhodně jeden z nejzásadnějších filmových zážitků tohoto podzimu, ale já to tak měl i u těch příbuzných Sklepáckých filmů, že na mě hodně zapůsobili, pak ve mě ještě doznívali a na projekci nešlo zapomenout. Kopýtko mi ze sklepáckého revolučního kvarteta sedlo nejméně, ale určitě i pro něj to platí. () (méně) (více)