Panelstory aneb Jak se rodí sídliště

Klasické pojetí filmu Věry Chytilové, trochu přehnané, syrové dialogy a divoká práce s kamerou. Panelstory zachycuje obrovskou touhu skupiny lidí bydlet v novém bytě a jejich ochotu stěhovat se do ještě nedodělaných a odfláknutých bytů na sídlištích bez jakékoli infrastruktury. Druhou skupinou jsou jaksi "nuceně přesazení", kteří rázem ztratili blízkost svých známých a sousedů. Nahrazeni byli jakousi anonymní masou všude okolo a přesto vlastně nikým blízkým. Třetí skupinou jsou téměř "všemocní" řemeslníci, kteří svou původně odfláknutou práci dodělávají jako melouchy a lidé jsou jim vděčni. Vysloveně tristní ukázka budování a žití v reálném socialismu. (16.12.2008)

Kakofonická free jazzová opera o výstavbě Jižního města. Svého času byla Chytilová skutečná visionářka. PANELSTORY tématizuje život v tehdejším československu, od panikařících žen v domácnosti, skrz liknavé dělníky, odpudivé autority, mladistvé a vše kontruje pohledem zmateného vesnického starce, který přijel navštívit rodinu. Rozestavěné sídliště, kde se lidé tlačí ve frontě na tři jediné telefonní budky a s kočárky si to štrádují přes kopce písku a rozbahnělé cesty, má pak evidentně znázorňovat ekl tehdejšího režimu. Netřeba se tedy divit, že snímek skončil okamžitě po premiéře pod tvrdě přivřenou pokličkou. (03.02.2017)

Po mnohých rokoch som si pozrel Panelstory opätovne. Stálo ho to hviezdičku, pretože som dospel k názoru, že tento film mohol a mal byť nakrútený, ale nie tak ako to spáchala Věra Chytilová. Žil som v tej dobe, dobre si pamätám, ako prebiehala výstavba bytov v podmienkach, keď splnenie plánu bolo jediným a hlavným kritériom všetkého. Napriek tomu si myslím, že sa tento satirický film mohol nakrútiť, bez hystérie a kŕčovitosti, skrátka bez toho, aby Chytilová nakrútila film viac o sebe, ako o sídlisku a vzťahoch tam žijúcich ľudí. Výsledkom bola mozaika, ktorá pri poskladaní netvorila obraz, iba zmätený súhrn farebných sklíčok. (02.06.2018)

Všichni jsou tu bezdomovci. Ještě že máme socialismus – jeden velký umakartový rokenrol, sex, drogy a plnění plánu. Nechtěla bys raději letět na Měsíc? Co taky na planetě, kde kromě dětí a starců patří všichni do blázince (a také v něm jsou). Jedině děti a starci se tu chovají jako dospělí lidé, navzdory teroru nervních příbuzných a pracujících. Zasáhnout musí černoch, protože jenom exot tady může jednat správně. Vítejte v normalizaci. Je pozoruhodné, jak Chytilová zoufale chce do toho marasmu implantovat naději, jak přímočaře naznačuje, že happyend máme na dosah ruky a ve své moci - a jak to nejde. Proto její filmy tak křičí. Smích? Přejde. Jo a pokud jde o formu filmu, tak ta opět přesně odpovídá tématu - dodávám pro pana Normálního Diváka. (02.08.2011)

Ono se to taky musí umět, točit ty experimenty. Kamera je zajímavá a celkem se mi i ta její šílená roztěkanost zamlouvala, bohužel to je pak kromě pár scén snad to jediné, co se mi na tom filmu líbilo. Jo, já chápu snahu o výpověď doby, ale k čemu mi to je, když tohle téma bylo zpracované už mnohokrát lépe a tohle je jedině tak neskutečně nudné. Co mě má bavit na hodině a půl sledování pochodování několika postav po sídlišti, které prožívají nahodilé situace? Když se tam navíc vůbec nic nestane? Já mám experimenty rád, ale když už nemají příběh, tak musí mít nějakou atmosféru, něco, kvůli čemu by mě bavilo se na to dívat. Tohle bylo jenom strašně otravné. S filmy Chytilové ale nekončím, jen se od ní kouknu na něco normálnějšího, jelikož ty její experimenty mě nebaví a lezou mi na nervy. Slabé 2* (12.08.2019)