Panelstory aneb Jak se rodí sídliště

"To máte těžký, dneska jedni přijdou a něco udělají a druhej den přijdou jiní a ti to zas rozkopaji. " S filmy Věry Chytilová to je taky těžký. Na jednu stranu si divák v tomto případě může vcelku užit autenticitu prostředí panelového sídliště ve výstavbě (včetně toho všudypřítomného chaosu, který onu stavbu musel zcela bezpochyby doprovázet). Na druhou stranu film nenabízí nějaký ucelený příběh či děj... To co sledujeme, jsou různé (a někdy i dosti bizarní) střípky ze životě některých obyvatel sídliště (včetně jednoho malého nezbedného kluka). Dohromady ty střípky ale do sebe moc nezapadají. (30.06.2022)

Po mnohých rokoch som si pozrel Panelstory opätovne. Stálo ho to hviezdičku, pretože som dospel k názoru, že tento film mohol a mal byť nakrútený, ale nie tak ako to spáchala Věra Chytilová. Žil som v tej dobe, dobre si pamätám, ako prebiehala výstavba bytov v podmienkach, keď splnenie plánu bolo jediným a hlavným kritériom všetkého. Napriek tomu si myslím, že sa tento satirický film mohol nakrútiť, bez hystérie a kŕčovitosti, skrátka bez toho, aby Chytilová nakrútila film viac o sebe, ako o sídlisku a vzťahoch tam žijúcich ľudí. Výsledkom bola mozaika, ktorá pri poskladaní netvorila obraz, iba zmätený súhrn farebných sklíčok. (02.06.2018)

Panelstory je skutečně hodně dobře zakonzervovaná sonda z doby reálného socialismu, který, i když se tomu dnes dá jen stěží věřit, vypadal přesně tak, jak ho satiricky zpodobnila ve svém filmu Věra Chytilová. Kontroverzní není tedy dnes obsah snímku, protože ten hodně věrně odrážel realitu a skutečný status quo českých panelových sídlišť a tzv. panelákového (gulášového, salámového...) socialismu, ale spíše poněkud schizofrenní forma - tedy autorský rukopis paní Chytilové...ty trochu šílené střihové přechody většinou asociované pohybem v navazujících záběrech, nesourodě až zmateně působící střihová skladba, téměř epileptická ruční kamera Jaromíra Šofra, kakofonický hudební a ruchový doprovod, přehrávající herci...někdy je ten film až k nevydržení... Ale to je metoda Věry Chytilové, s tím už je prostě nutné u jejích filmů počítat. Panelstory pracuje s nadsázkou, ale přesto je satirický pohled výstižný a přesný - to je ono legendární nastavené zrcadlo panelovému světu odcizení a anonymity...až mrazí... (02.02.2007)

Mistrná satira velké režisérky, před níž pokorně skládám svůj nejhlubší hold. Měl jsem vždy filmy Věry Chytilové rád a líbily se mi, po zhlédnutí jedinečné Panelstory (už jen ten dokonalý titul!) mám ale pocit, že jsem v ní našel spřízněnou duši a považuji se odteď za jejího bezmezného obdivovatele. Ačkoli mi intuice říká, že chování většiny postav v tomto filmu je řekněme... lidsky pochopitelné, osobně nemám problém prohlásit, že pro ně nenacházím nic než bezcitný výsměch, a královsky jsem se u tohoto filmu bavil. Tohle by klidně mohl být oblíbený film všech misantropů. Tak nesmiřitelnou kritiku lidské pokleslosti jsem snad viděl jen ve Formanově snímku Hoří, má panenko, a moc se vlastně nedivím, že Panelstory vůbec nereprízují v televizi, protože by tento skvost působil jako pěst na oko mezi všema těma normalizačníma sračkama, kterejma české obrazovky dodnes přetékají, a plebs by to stejně nepochopil - obzvlášť ten, kterej dodnes v paneláku žije, a že jich teda není vůbec málo. Och, nikdy nepřestanu být Prozřetelnosti dost vděčný za to, že že já jsem nikdy v paneláku žít nemusel. (19.11.2012)

Věra Chytilová měla svůj tvůrčí autentický rukopis. Důraz klade na dialogy, rozhýbanou kameru, libuje si v satiře a vztazích muž-žena. Ne vždy mi ovšem její styl učaruje. Zde si zavzpomínám na šedivou dobu masy cizích lidí, nahromaděných do "králíkáren", kdy neznal soused souseda a do vzdálené "sámošky" se skákalo přes bláto po panelech. (07.08.2017)