Horem pádem

Velice dobré čtyři hvězdičky - snad bych mohl dát i těch pět. Tomuhle filmu jsem se velmi dlouho vyhýbal, protože mi všichni říkali, že je to ještě horší než Pupendo (a to by bylo co říct). Nakonec jsem se na něj podíval až v televizi a dost příjemně mě překvapil. Především jsem si spravil mínění o Jarchovském. Hřebejkova režie je skvělá. Celou dobu jsem se docela bavil, příběh i postavy mi připadaly samozřejmě vykonstruované, ale na komedii tak akorát, že mi to tam dost sedlo - a při závěru mě skoro až zamrazilo (a taky při scéně na policejní stanici). To jsem od Jarchovského a Hřebíka opravdu nečekal. (01.01.2007)

Nepatrím medzi obdivovateľov novodobej českej filmovej produkcie. Občas si však niečo pozriem. Napríklad režisér Jan Hřebejk, napriek tomu že je to liberálne retardovaný pravdoláskar, patrí medzi tvorcov, ktorí ma predsa len dokážu niekedy celkom osloviť a do istej miery aj zaujať. Natočil zopár snímkov, ktoré som si pozrel i viac krát. Titul "Horem pádem", ktorý zrežíroval v roku 2004, však medzi je nepatrí. Ten som videl raz a nemám už chuť sa ku nemu vracať. Bola by to strata času. Kopanie do mŕtvoly. Ohodnotím ho tromi hviezdičkami a tým to pre mňa hasne. *** (12.12.2019)

Příběh ze života – Dobře, já to beru. Tento snímek mi ovšem vůbec nesedl a ničím nezaujal. Pro mě to byla jedna velká nuda. Jako komedie mi to rozhodně nepřipadalo, možná okrajově, ale nějak jsem si toho nevšiml. A ten průvodný komentář po celou dobu filmu mi to ještě víc znechutil. Nejspíš tyto filmy české kinematografie jdou mimo mě… (11.01.2011)

S dobrym umyslem natoceny, avsak od rezisera nedotazeny pokus o jakousi spolecenskou kritiku, ktera v konci vyzniva az snad trapne. Pateticnost konce je opravdu prehnana, pan reziser si ten prvoplanovity kontrast v zaveru filmu, ktery byl zrejme urcen jedincum s tezkou oligofrenii, mohl odpustit. Ci alespon vedle idylickych vyjevu z Australie mohl ukazat i jeji problemy, i jeji antisemitismus atd. Ono je to vzdy lehke odsoudit cely narod, jeho spolecnost (i kdyz spravedlive, coz Hrebejk v tomto filmu cini, aby nedoslo k spatnemu pochopeni meho komentare!) a byt jejim samozvanym "procitnuvsim" kritikem, vsak cinit tak s gracii a predevsim verohodnymi obrazy na platne, je uz tezsi... Jedno pozitivum tu je ale prece: ze Machacek je opravdu herec, ktery umi zahrat ruzne role a ne jako pan Liska, ktery hraje vsechny sve postavy stylem "dalsi navrat idiota". (20.12.2004)

Ten film je skutečně hodně hořký a smutný - to se musí Hřebejkovi nechat, že se odvážil opustit svou pevnost nostalgie, kde byl pevný v kramflecích a pokusil se nám sdělit co ho u nás (na světě vůbec, v naší malé zemi zejména) trápí. Lidi jsou zahořklí, zklamaní a otupělí, bezohlední, sobečtí, zrádní, násilničtí, sprostí, víceméně bez výjimky rasisti (v různé míře samozřejmě) a nikdo s tím jak to tak vypadá nic nedělá (a ani nechce - viz scéna na policejní záchytce, aneb "pánové si přáli ještě med")... Osobně tedy nemám problém s tím, o čem film vypráví, ale spíš v tom jak to dělá. Paralelní, prolínající se příběhy několika lidí se společnou pointou, to je v současné době poměrně moderní a osvědčený model vyprávění (Podfuck, Magnolie, Amores perros, 21 gramů, ...), ovšem Hřebejk jakoby ho využíval jen a pouze proto. Všechny postavy kromě policisty Františka a Martina a jeho matky Věry jsou prakticky ploché a z charakterového hlediska hodně nevýrazné (i když třeba svým způsobem zábavné - duo Liška, Daniel). A hlavně - i když celé poselství filmu je samo o sobě poměrně silné a nosné, celý film postrádá... jak to říct? Šmrnc, něco co by z něj dělalo ucelené dílo. V rámci naší kinematografie se přesto stále jedná o silný nadprůměr. 70% (02.01.2007)