Shadows of the Deceased
Režie:
Milan CieslarScénář:
Vladimír KörnerKamera:
Jiří MacháněHrají:
Vilma Cibulková, Martin Huba, Ester Geislerová, Igor Bareš, Václav Jiráček, Vladimír Dlouhý, Ondřej Vetchý, Jiří Lábus, Simona Stašová, Emma Černá (více)Obsahy(1)
Výpravná historická podívaná, která se podobně jako Želary odehrává během 2. světové války, vypráví dramatický příběh matky a posléze její dcery. Krev zmizelého začíná po vypuknutí 2. světové války milostným pří-během baltského šlechtice Arna von Lieven (Václav Jiráček) a Češky Helgy (Vilma Cibulková). Arno utíká před sovětskou hrozbou do finské války. V jednom z bojů je raněn a převezen do německého lazaretu, kde mu Helga zachrání život. Prožívají vášnivou lásku, ale Arno je povolán zpět do válečné hrůzy Z krátkého vztahu se Helze narodí dcera Dorli (Ester Geislerová). Právě dítě se pro Helgu stává jediným smyslem života. Musí svou dceru ochránit a pokusit se přežít navzdory všem útrapám složité doby... Děj Krve zmizelého je rozvržen do čtyř ročních dob, které jsou pozadím pro strhující dramatický příběh, odehrávající se v divoké přírodě moravských hor, ale také v exotickém belgickém Kongu. Režisér Milan Cieslar barvitě a citlivě vypraví příběh žen ve vyhrocené historické situaci. Svým způsobem navazuje na svůj předcházející film Pramen života (2000), ke kterému také napsal scénář Vladimír Körner a který byl s úspěchem uveden na Berlinale 2000 a získal hlavní ceny na mezinárodních filmových festivalech Troja, Laon, Gottbus, Rimouski, Chemnitz. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (126)
Vilma tu mladne aj starne pred očami, trápi sa aj žiari, a je jednoznačne najsilnejšou postavou filmu, aj keď sa od polovice filmu objavuje zriedkavo. Aj vďaka nej mám veľkú dilemu v hodnotení tohto výpravného filmu, ktorý má svoje muchy a má ich veľa. Spočiatku tragický vojnový príbeh, potom trpký príbeh povojnovej komunistickej reality a neskôr vystrieda ešte pár žánrov až po fantazijné snívanie, ktoré by sa ani do dvojhodinovej dĺžky nemali zmestiť. Aj pri tej skratkovitosti záveru na mňa film zapôsobil, na niektoré scény sa nebude dať zabudnúť, Ester vôbec nebola zlá, a tak zaokrúhlim nahor. ()
Tohle bylo pro mě velké zklamání, potenciál ovšem obrovský. Milan Cieslar si ukousl příliš velké sousto. Ty dvě hodiny byly pro mě téměř utrpením. Všeho totiž moc škodí. Cieslar vypráví pomalu, tak depresivně, spoléhá na četné náhody a všude se objevujícího záporáka. Hodné hlavní postavy celou dobu trpí, po nějakém odlehčení ani nemluvě. Díkybohu za skvělé herce, kteří nezapomněli hrát a vžili se do svých postav. Na svých bedrech tíhu filmu nese skvělá Vilma Cibulková, musím zde vynachválit slizského záporáka par excellance Igora Bareše, který svým charizmatem vyloženě válí. Nesmím opomenout slušně zahrané vedlejší postavy- Martina Hubu, Ondřeje Vetchého, Jířího Lábuse či Vladimíra Dlouhého. Ve výsledku ale bohužel katastrofální nuda, kterou ze dna zvedají pouze ti herci...Nebýt nich tak nedokoukám. ()
Námět Vladimíra Körnera z nelehké doby našeho státu je super, viděla jsem film, nikoliv seriál. Herecké výkony Vilmy Cibulkové coby zdravotní sestry a vůbec pomocnice pro všechno a Martina Huby jakožto primáře - Žida, též. Igor Bareš je ve své roli válečného a poválečného podvraťáka dokonalé oslizlý, ale mně se tak jeví i v civilu. Ester Geislerová se fyzicky vůbec nehodila do role a ani jejím pojetím mě nepřesvědčila, že zrovna ona je dítě nesourodého páru. Co mi nesedělo, byl Vladimír Jiráček v roli mladinkého baltského šlechtice Arna, jehož válečné zranění přivedlo až sem. Huhlal, velmi špatně mu bylo rozumět a vůbec celý film měl velmi mizerně zpracovanou zvukovou stopu a skutečně mi to dojem velmi pokazilo. Obrovská škoda. ()
Když jsem ten film viděla naposledy, před deseti lety, byl to film o hrůzách časů, které máme dávno za sebou. O historickém dědictví, které nás provázelo po celé minulé století, až jsme se s ním dokázali rozloučit. O nemocných zrůdách, kteří v těžkých časech našli příležitost pro své patologické touhy. Strašlivá vzpomínka na dobu, která pohnula osudem rodičů, příbuzných, předků, známých… Když se na film dívám teď, v roce 2016, dívám se na film o lidech, kteří žijí mezi námi. Uplynulo sto let, ale oni se nezměnili. To, čím jsou, předávají svým dětem. Mnoho desetiletí skrývali, co si opravdu myslí. Dívám se na film s devianty, kteří žijí mezi námi a čekají na novou příležitost. Pokud se tak stane a bude jim dána – protože vše vždy ovlivnit nemůžeme – slibme si, že proti každé takové jednotlivé svini uděláme vždy všechno, co je v naší moci. Ale to je často něco úplně jiného než boj. ()
Již od začátku do Vás scénárista Körner a režisér Ciesler hustí jeden bezútěšný obraz za druhým. Při tom všem ale zapomínají na to, že se divák musí citově ztotožnit s postavami, aby se mohl dojímat jejich osudy a to se alespoň mne nepodařilo. Velký podíl má na tom má snaha o široký záběr,film se odehrává během 30 let, a to nutně vede k tomu, že jednotlivé charaktery jsou jen lehce načrtnuté a tím pádem chybí hlubší prožití příběhu, tedy spíše shluku epizodních výseků, které se nám snaží ukázat jak ta doba byla strašná... Což zajisté byla, ale podle mého názoru by bylo mnohem zajímavější a působivější, kdyby se autoři rozhodli soustředit na jeden konkrétní časový úsek.. Přesto se jedná o poměrně zajímavou podívanou, tu a tam s působivými scénami a kvalitními hereckými výkony. ()
Reklama