Režie:
Věra ChytilováKamera:
Jan MalířHudba:
Jiří BulisHrají:
Bolek Polívka, Chantal Poullain, Jiří Kodet, Vlastimil Brodský, Jiří Pecha, Vladimír Leraus, Marie Rosůlková, Gustav Nezval, Jiřina Steimarová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Hradní kastelán se ve svých divokých snech proměňuje v opovrhovaného, ponižovaného šaška, jehož deptá panovačná královna. Režisérka Věra Chytilová si tu pohrává s téměř dokumentárním vylíčením "reality" a divadelně stylizovanými vizemi, v nichž vládne červená barva. Námět poskytla stejnojmenná divadelní hra Bolka Polívky, jejíž podobu však režisérka často přesahuje, zvláště pak k satirickému vyhrocení, v němž nahlíží naši nedávnou minulost, ztrapnělé poklonkování před mocnými a bohatými tohoto světa. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (104)
Vadila mi ta tématická rozháranost. Chytilová tady rozebírá více věcí (mocnost, podřízenost, zvláštně propojený vztah napříč staletími...), ale v případě tohohle filmu bych řekl, že méně je někdy více. Pak bych to ještě o nějakých 15 minut zkrátil, ale jinak se mi to moc líbilo a nebýt těchto mínusů, asi bych ten plný počet dal. Vizuálně je ten film totiž jednoznačně za 5* a už dlouho mě takhle nějaký československý film po téhle stránce neuchvátil. Hodně se mi zde líbila především kamera, ale i celková výprava, výběr kostýmů, střih... Skvělé zde jsou i herecké výkony a i vyvíjení děje, dokonce bych i řekl, že to měla Chytilová dobře promyšlené. Ono vůbec, celkově se mi to líbilo, jen škoda těch mnou výše napsaných mínusů, bez nich bych možná byl i nadšen. Stále si ale stojím za tím, že nejlepším filmem Chytilové je - zatím bezkonkurenčně - Vlčí bouda. 4* ()
Famózní divadelní představení, díky němuž je dnes Polívka tam kde je (kdepak vlastně je?), převedené na filmové plátno. Úkol to přetěžký, ale v podstatě zvládnutý dobře. Řada vtipů už přeznamenává Dědictví, ale tady je ještě navíc mystika snu a reality splývající do nejistoty obecního blázna na hradě Švihov, stojícího náhle tváří v tvář své milované královně (Matičce). ()
Po zhlédnutí divadelního představení jsem měl z filmové podoby jisté obavy. Netradiční pohled Věry Chytilové vnáší do této bravurní hry nový rozměr a posouvá ji někam dál. Nevím, jestli dopředu, ale prostě někam úplně jinam. Ostré střety se současností, ať už na hradě, na louce nebo v hospodě, jsou tím pravým kořením, které bylo potřeba do divadelního gulášku přimíchat. Bolek se Chantal opět září a ve vedlejších rolích perlí mistři Kodet a Brodský. Prostě lahoda. ()
„Je to už dlouho, co musím bavit, ačkoliv mě to nebaví...“ Je to skutečně už déle, asi tak 5 let, co jsem tenhle film viděl poprvé, vůbec jsem tenkrát nepobral jeho smysl a narozdíl od jiného vysoce stylizovaného podobenství Věry Chytilové Ovoce stromů rajských jíme jsem se tady (snad kvůli minimu scénické hudby) ani v čistě pocitové rovině nedočkal silnějšího zážitku. S odstupem pár let jsem se dočkal překvapení, protože najednou připraven jsem v Šaškovi a královně od počátku plně vnímal i výraznou vztahovou rovinu, rozvíjející otázku manipulace, nadvlády, využívání, v protikladu k vynucené poslušnosti na straně podřízeného. Což jsou témata, která zde Chytilová poměrně chytře zabalila do divadelní hříčky předvedené na plátno s excelentní výtvarní stránkou, a zakomponovala do toho i nejednu hořce vtipnou politickou narážku na tehdejší dobu nebo národní minulost („Jsou tady Němci, bude se zase střílet!“). Vedle skutečně neobyčejných stylizovaných kreací poslušného šaška Bolka Polívky a démonické královny Chantal Poullain je pak určitě zajímavé sledovat v jednotlivých výjevech i zmíněná rozehraná témata v rámci trojuhelníku německého krála (výborný Jiří Kodet !), francouzské královny a českého šaška, přičemž v jedné chvíli se tu situace ve věci mocnosti a podřízenosti v rámci hry i nečekaně obrátí. Rovněž originální je nepochybně i propojení současností s klasickým středověkým příběhem, nebo mysteriózní vyvrcholení propojující v závěru sen a skutečnost. Spomezi domácí tvorby 80. let jde dle mého názoru určitě o jeden z nejpozoruhodnějších artových snímků, byť některé dlouhé pantomimické pasáže byly pro mě občas náročněji ztrávitelné a celý film mírně zdlouhavý, abych dokázal být plně nadšen po celý čas. Ale tak co už, jak říká jeden ze štamgastů přímo v tomto filmu, když už není pivo, pořád máme alespoň ten rum. :o) [75%] ()
Vážení přátelé bohužel opravdu nemůžu pochválit, i když bych chtěl sebevíc... Pokus o zachycení nezachytitelného. Kdo neviděl naživo opravdu nikdy nepochopí... Byl jsem u Bolka v divadle na jednom z posledních představení a můžu suveréně říct, že to bylo nejlepší divadelní představení v mém životě...A říkám, že převézt na plátno divadelní hru, která je od začátku do konce založená na komunikaci s divákem je, jako přenášet oceán děravým vědrem. Viděl jsem pak někdy ještě TV záznam přímo z divadla a to je podle mě také jediný možný pokus, jak genialitu hry alespoň trochu zachovat. Ve filmu je toho 80% přimyšleno navíc... Celý příběh vztahu hradního kastelána a tajemné francouzky je tu navíc. Režisérka se tím rozdělením na dvě roviny pokusila vynahradit absensi živého diváka, jenže dopadlo to bohužel spíš tak, že to celý příběh jen roztříštilo a znepřehlednilo. Na divadle je jen královna a její šašek a celá hra popisuje jejich vzájemný vztah. Z toho občas Bolek vystupuje do reality a komunikuje s diváky. Ve filmu je naopak zbytečně mnoho postav navíc a zdlouhavá vata, která tam vůbec nemusela být. A ten zbytek - pasáže u kterých se na divadle řvalo smíchy, je tady nudné, nezáživné - místy dokonce až trapné. Je mi líto... ()
Galerie (12)
Zajímavosti (4)
- Největší ocenění filmu, kterému se Bolku Polívkovi dle jeho slov dostalo, je historka, kterou zažil v hospodě. Číšnice mu říká: „Viděla jsem váš film, ale má to jednou chybu, není to pro blbé.“ (sator)
- Film se natáčel především na hradě Švihov, dále také v obci Líšná na Rokycansku nebo hradě Zvíkov. (skudiblik)
- Snímek byl natočen podle stejnojmenné divadelní hry divadla Na provázku z roku 1983. (Terva)
Reklama