Šašek a královna

Upraveno v lednu 2024. Šašek a královna je jízlivější hříčkou o moci a vztazích (nejen partnerských, rovněž těch společenských, komunitních). Chytilová využila ideové spřízněnosti Polívkovy divadelní inscenace, rozšířila ji a zaktualizovala ke zdůraznění dobového společensko-politického podtextu. Sadomasochismus (nebo alespoň vzájemně provázaný poměr dominance a submisivity) v různých stupních jako základ intimního, společenského i mocenského uspořádání lidského bytí. Struktura moci je podmíněna poslušností, která čas od času musí být vynucována či dokazována. Samotný vrchol moci je izolován od bezprostředního kontaktu, důsledkem je proto nejistota, krutost, nitro a intimita zdeformované a při nenadálém odhalení vlastní slabosti pomstychtivé. Vším tím proplouvá pojem svobody. Žádanou svobodou je získání suverenity a nezávislosti, tou skutečnou je však jen ta niterná, která si i přes nepříznivé vnější okolnosti dokáže zachovat své svobodné přesvědčení i ideje a zbaví se strachu ze všudypřítomné a všeobklopující nejistoty. Průvodcem do škádlení pantomimy a mocenských hrátek o vlastní svobodu je Jaryn Slach (příhodný klaun Bolek Polívka), dobromyslný kastelán a na rozmaru moci závislý středověký šašek. Svoboda osobní je nedostižnou iluzí, svoboda niterná je jedinou skutečností. Podmínkou a zároveň základním omezením svobodného bytí je zde královna alias Regina alias Jeanette (pozoruhodná Chantal Poullain), neboť život ve slonovinové věži znamená absenci opravdových citů, nenaplněnost a kruté trestání neposlušnosti. Z dalších rolí: rozmarem trpící i rozmary zapříčiňující König alias středověký král alias Kaiser (Jiří Kodet), Slachův upřímný kamarád František Václav (Vlastimil Brodský), či místní vesnický předseda Berka (Miroslav Maruška). Šašek a královna probíhá přes tři úrovně, spojuje realitu se sny a představami, tak jako struktury moci prolíná celým uspořádáním lidského bytí. Svoboda je ústřední ideou, z ní vyvěrá ta svoboda pro tvůrce nejvlastnější, svoboda umělecká, jež dovoluje svobodné vyjádření se ke všemu současnému, probíhajícímu, uspořádávajícímu. Někde tam jsou taktéž podoby toho, čemu říkáme láska. Pozoruhodně sestavený prožitek! (10.11.2009)

Příjemné zjištění, že film na mě funguje skoro stejně mocně jako kdysi. Prošlá léta ho olízla jen lehce a ani srovnání s geniálním divadelním představením, které jsem měl mezitím konečně možnost vidět v TV, u mě nevyvolala pohrdavé úšklebky. Co je divadelní divadlu a co je filmové filmu. Věra Chytilová, tehdy ještě ve formě, si látku výrazně a zdařile přizpůsobila. Polívka a Poullain ve svých rolích excelují a spojení Polívkova mimického i dramatického talentu, režisérčiných barevných a kompozičních fantazií a "artistní" (ale účelně!) kamery je i dnes velmi působivé. Bonusové rozhovory na DVD mi potvrdily, že hlavním tématem filmu i hry byl původně vztah muže a ženy (a tak jsem to kupodivu napoprvé taky vnímal) a politický podtext jim přisoudili až diváci. (26.07.2009)

Famózní divadelní představení, díky němuž je dnes Polívka tam kde je (kdepak vlastně je?), převedené na filmové plátno. Úkol to přetěžký, ale v podstatě zvládnutý dobře. Řada vtipů už přeznamenává Dědictví, ale tady je ještě navíc mystika snu a reality splývající do nejistoty obecního blázna na hradě Švihov, stojícího náhle tváří v tvář své milované královně (Matičce). (27.02.2011)

Když jsem na Šaška a královnu chtěl kdysi dávno ještě za totáče koukat když běžel v TV, naši mi říkali, že to není film pro mně. Měl jsem tak nějak zafixováno, že to tedy bude krvák, či tam bude nějaká ta nahota... Přešla léta, komunisty odvál čas - eh co to plácám..., komunisté už nám zase skoro vládnou a já konečně tenhle film viděl. A už chápu, tehdy to fakt nemělo cenu nechat mně na to koukat po televizních novinách jen co odlétla zeměkoule a skončil pan vajíčko s pásmem reklam.... Je to spíše pocitová záležitost, ten děj je opravdu nepodstatný. Podobně jako ostatní i já a to opravdu nevím proč, Chantal nějak moc nemusím, ale tady byla skvostná a krásná. Když se proháněla loukou na koni s vlajícím rudým závojem ve větru, byla opravdu mysteriózní bytostí a královnou. Škoda té občas zbytečné afektovanosti a drsnosti, které tam pro roli královny bylo na mně moc... Bolek byl super tradičně jak jej známe. Jen mne mrzí, že si své filmy tak nějak vyplácal na konci osmdesátek a v začátku devadesátek. Sedím na konári, Kalamita, Kurva hoči a úžasné Zapomenuté světlo... Pak už to začalo jít z kopce a z kopce to jít bohužel nepřestalo... Filmu dodal skvělou atnmosféru Švihov, tehdy tak jak tomu bylo skoro na každém hradě notně zhuntovaný a neudržovaný. V době natáčení byl ač je to vodní hrad se suchým vyschlým příkopem... Když to tedy shrnu, čekal jsem víc, ale v podstatě jsem spokojen. Dávám tedy za tři mravence. * * * (31.07.2018)

Vadila mi ta tématická rozháranost. Chytilová tady rozebírá více věcí (mocnost, podřízenost, zvláštně propojený vztah napříč staletími...), ale v případě tohohle filmu bych řekl, že méně je někdy více. Pak bych to ještě o nějakých 15 minut zkrátil, ale jinak se mi to moc líbilo a nebýt těchto mínusů, asi bych ten plný počet dal. Vizuálně je ten film totiž jednoznačně za 5* a už dlouho mě takhle nějaký československý film po téhle stránce neuchvátil. Hodně se mi zde líbila především kamera, ale i celková výprava, výběr kostýmů, střih... Skvělé zde jsou i herecké výkony a i vyvíjení děje, dokonce bych i řekl, že to měla Chytilová dobře promyšlené. Ono vůbec, celkově se mi to líbilo, jen škoda těch mnou výše napsaných mínusů, bez nich bych možná byl i nadšen. Stále si ale stojím za tím, že nejlepším filmem Chytilové je - zatím bezkonkurenčně - Vlčí bouda. 4* (09.05.2020)