Hříšné noci

Velice příjemně chytrý (pojem "chytrý film" je dokonce s Anderesonovými filmy nyní v jistých diskurzech používán jako terminus technicus) a zábavný film, který táhne vynalézavá režie (nekonečně dlouhé kamerové jízdy hravě předčí slavný průjezd restaurací ze Scorseseho Mafiánů), pestrý dobový soundtrack a opravdu zábavné, silné herecké výkony. Z té poslední kategorie je třeba vypíchnout hlavně Juliane Moore, která svou mateřským komplexem zmítanou pornohvězdu vystřihla brilantně, otcovského Burta Reynoldse a samozřejmě Wahlberga, kterého jinde nemusím, ale do role sedmnáctiletého hřebečka, kterému dal osud do vínku sice jedinou, ale pořádnou devízu, sedl přesně. Zbylé role snad s výjimkou Rollergirl Heather Graham jsou pak už určeny především pro pobavení, resp. podtržení tragičtějších podtónů příběhu (Macyho Little Bill). Anderosnova prvotina tedy boduje téměř na všech frontách, vytahuje taky řadu silných scén (které si nezadají s deštěm žab v Magnolii) - za všechny ona tragická sekvence podbarvená táhlým duněním zvonů. Pátou hvězdu si však schovám na další projekci, trochu mě totiž nesedla dvou a půl hodinová stopáž. A to navzdory úžasné poslední scéně ;-) "Jsem hvězda. jsem hvězda, jsem hvězda!" 80% (05.11.2007)

Člověk by nikdy neřekl, jak může být pohled do zákulisí pornografické branže 70.let tak zábavný. Druhý velký film P.T.Andersona i přes dlouhou tříhodinovou stopáž působí tak celistvým dojmem, bez sebemenšího dějového zaškobrtnutí, že před Andersonem smekám. Vynalézavá kamera, neodolatelně cynický humor a perfektní soundtrack dělají pak z tohoto filmu maximální zážitek. Uznání zaslouží i Mark Wahlberg, který svoji první velkou hereckou příležitost chytil pořádně za pačesy. A Burt Reynolds jako režisér, snažící přinést do porna trocha toho umění, asi nikdy jindy lepší roli nehrál. (17.07.2002)

Dlho som premýšľal čo k filmu napísať, aby som neskĺzol do trápne oslavného tónu, dojmológie a vynášaniu P.T. Andersona do nebies. Riešenie som mal pritom celý čas pod nosom: Boogiee Nights je jedným z najúprimnejších vyjadrení lásky k filmu a radosti z natáčania. Andersonov prvý veľký film (stopážou, obsadením i mapovaným časovým úsekom) sa vkráda do zákulisia tej časti odvetvia, kde je rozpor medzi úprimným a hraným neustále predmetom debaty, a kde si (to) všetci najviac užívajú. Štylizácia do 70. rokov. kamerové finesy odpozorované z filmov kolegu z nového Hollywoodu Martyho, skvelé audio, fenomenálny casting a réžia, ktorá by si svojou inovatívnosťou zaslúžila špeciálnu kategóriu na Oscaroch za umelecký prínos. Ak by som niekedy natrafil na človeka, ktorý by chcel byť filmárom ale nedokáže sa rozhodnúť, pustím mu toto a Truffautovu La Nuit américaine. 100% (27.08.2015)

PTA očividně nakoukal Scorseseho v nejlepší fazóně devadesátých let, protože ty dlouhé shoty ruční kamerou bez jediného střihu jsou jak přes kopírák v porovnání s legendárním kamerovým mapováním restaurace v Goodfellas, nebo dobovými vypalovačkami a strhující sedmdesátkovou atmosférou z Casina. Je škoda, že je to plné herecké smetánky, ale místy dost nevyužité. Zároveň jsou Boogie Nights po hříchu výpravný film, který toho zase až tolik neřekne. Sice fajn mozaikovou formou, nicméně zjednodušeně řečeno na to jde režisér až na výjimky přes 5-10 velmi dlouhých steadicam sekvencí, kdy jedna je u bazénu, druhá při natáčení atd. Fajn svěží, místy správně pokleslé a hlučné, ale obří přepálená stopáž. (25.05.2017)

Sex, drogy, divoké žúrky.... áno, celkom reálny obraz ako to mohlo vypadať v pornobranži posthipisáckych čias. Účastníci tohto spolku síce rozumovo nevynikajú, ale zato majú v gatiach naložené o čosi viac ako je normálne, to stačí... :). Bavil som sa celkom slušne, len škoda, že tá zábava bola často prerušovaná nudnejšími pasážami, kde síce bol aký-taký pokus o drámu s hlbšou pointou, ale vždy mi to prišlo nešikovné a šedivé (až na pár výnimiek, hlavne v spojení s W.H. Macym). Skoro stále sa len skĺzlo po povrchu problému, takže každý takýto pokus ostal len na úrovni zábavy a "odpočinkovej drámy". Možno by pomohla aj kratšia stopáž. Nedá mi však nevypichnúť P.S. Hoffmana, kedykoľvek sa v podobe zaľúbeného poloretarda niekde zjavil, tak zábava a pútavosť stúpli o sto percent, pričom každá scénka s ním dýchala jeho jedinečnosťou a osobitou charizmou. Neuveriteľná škoda, že už nie je medzi nami, kto teraz bude hrať všetkých tých čudákov a slizákov? Nikto lepší totižto nie je a tak skoro sa ani nenarodí. Za fajn pobavenie pohodlný nadpriemer. 75/100 (05.03.2015)