Hříšné noci

Andersonův druhý celovečerní film si nese všechny rysy jeho osobitého tvůrčího rukopisu - kontroverzní téma je, co se týče stopáže, velmi rozvolněno v několika liniích, které se vždy váží na jednotlivé postavy, přičemž spojující je sociální vyčlenění, které je kompenzováno nadbytkem peněz a bohatstvím, Anderson formálně snímek člení jakýmisi předěly či intermezzy, které jsou vystavěny sestříháním několika makrodetailů přímo za sebe, což dodává snímku zvláštní kouzlo (nechce se mi napsat přímo experimentální rozměr), které odráží mapování dlouhého časového úseku, kdy subjektivně čas někdy plyne bleskově rychle a někdy jakoby se až zastavil. Zajímavý je též Andersonův autorský přístup k danému tématu - zjevná fascinace prostředím pornoprůmyslu (nelze nezmínit, že tenhle film je čímsi Andersonovi blízký, dá se říci až osobní téma, neboť již v roce 1988 natočil coby svůj první krátkometrážní snímek dokument o Dirku Digglerovi, tedy hlavní postavě Hříšných nocí...) se kříží se sociálně kritickým pohledem odrážejícím veškeré aspekty sociální skupiny zapojené v tomto kontroverzním oboru lidské činnosti, Hříšné noci jsou tak napůl oslavou dřevních dob pornokinematografie (místy některé scény téměř asociovaly pokus o ,,ošvédování" klasických béčkových filmů) a zbytkem velmi otevřeným pohledem mapujícím až varujícím - což si ale musí každý divák při percepci filmu rozhodnout sám... Podobné filmy: Lid versus Larry Flynt, Mocná Afrodité (08.03.2009)

Dynamicky natočená kronika jedné tragikomické porno rodinky na přelomu 70. a 80. let. Film ukazuje, že jen večírky, sex a drogy k životu nestačí. Dělá to ale tak citlivě a zároveň zábavně, že si ho prostě musíte zamilovat. Díky skvělému scénáři hrají všichni na výbornou (obzvlášť Wahlberg, Julianne Moore a Heather Graham). Hříšné noci jsou film přesně podle mého gusta, a co nejdřív si musím sehnat i další filmy pana Andersona. (08.03.2009)

30. 8. 1835 je v Austrálii založeno město Melbourne; 30. 8. 1941 začíná útrpné obléhání Leningradu během Druhé Světové války; 30. 8. 1945 Britové osvobozují Hong Kong od japonského vojska; 30. 8. 1974 vykolejí v Záhřebu vlak a následná havárie zabíjí 153 lidí; 30. 8. 1984 se na svou první cestu vydává raketoplán Discovery... 30. 8. 2009 vidí uživatel ČSFD Davies182 snímek Boogie Nights. A jestliže letopočty výše zmíněných událostí mi možná za pár let budou dělat problémy se zapamatováním, na rok 2009 v souvislosti s na první pohled banálním shlédnutím filmu od jednoho z nejlepších režiséru Andersona v životě nezapomenu. Bravo Mr. Anderson! Spektakulární! Snímky "mistra" jsem si naplánoval shlédnout v opačném pořadí, než v jakém byly natočeny, tj. od There Will Be Blood až po - zatím - tento, a tím pádem jsem rozhodně nečekal, že mne jeho starší tvorba dokáže roznést na kopytech o tolik efektivněji a drastičtěji, než novější filmy. Na druhou stranu se rozhodně nedá říci, že čím novější, tím méně kvalitní. Skutečnost se má tak, že Anderson ani nestagnuje, ani se nezhoršuje, jen každý jeho snímek je o malinké procento lepší než ten předchozí, a namlsaný divák tento fakt sice registruje, ale nenechá si jej tolik zapříst do podvědomí a je si pouze vědom toho, že "prostě viděl další úžasné drama". Co chci říci je, že absolutně nevím, jak bych hodnotil jeho masakrózní příběh s ropným magnátem z roku 2007 Danielem Day-Lewisem, kdybych ho viděl chronologicky na nynějším posledním místě. Jenže mé očekávání rostlo před každým starším dílem, aby nakonec vyvrcholilo ve výbušné extázi, ne nepodobné výstřikům pornografického boha Dirka Digglera. I have the greatest cock, I am the greatest! Suck it! Musím zdůraznit, že na podobný snímek jsem čekal neskutečně dlouho - v podstatě od mého prvního sexuálního zážitku :-). Na film o něčem, co má koule (doslova), zaobírá se tím, co máme jako lidé nejspíše nejraději na světě (a hlavní nabíječ v podání výtečného Wahlberga za to ještě dostává cash!), obsahuje nervydrásající drama, ÚCHVATNOU hudbu a nezapomenutelné herecké výkony. Co je ksakru na tomto filmu vlastně nejlepší? Všechno! Před shlédnutím jsem si moc neprocházel herecký ansámbl, a tak mne postupné zjevování populárních hollywoodských osobností velmi překvapilo. Jako by nestačilo, že už tak je snímek přecpaný těmi nejtalentovanějšími tvářemi... Různorodost snímku tak lze nakonec najít nejen v krásném, učebnicovém střídání žánrů (několikrát jsem se od srdce zasmál, v dramatu!: "Hele, až budu, mám se udělat v tobě, nebo ho mám vytáhnout?" "Jo, jasně, vytáhni ho a postříkej mi kozy, Dirku." "OK. Jestli Ti to nevadí..." "Ne, v pořádku." "OK." "OK."), ale i v rozptylu odlišných kreací osobitých lidí. Andersonovi se navíc více než polovina zůčastněných očividně tak zalíbila, že je posléze obsadil i do svého dalšího filmu. Nemusím již zdůrazňovat, že já byl spokojen ještě mnohem, mnohem více... (31.08.2009)

Zatímco režijní debut Paula Thomase Andersona Gambler byl jen víceméně slušnou ukázkou toho jak silnou režijní ruku tento pán má, jeho druhý film Hříšné noci je definitivně mistrovské dílo, které je jedním z důkazů toho proč je Paul Thomas Anderson jako režisér a scenárista tolik vážený. Hříšné noci jsou odvážným projektem pojednávajícím o vrcholném období pornografických filmů. Anderson vždy volil velmi odvážná, obtížná či kontroverzní témata a Hříšné noci jsou dokonalou ukázkou toho, že PTA nemá problém základní dějovou kostru proměnit v audiovizuální nářez. Film založený na životě skutečného pornoherce Johna Holmese je plný atmosféry 70. let a představuje vše podstatné co ke ztělesnění 70. let patřilo- spousta alkoholu, drog a především sexu. Film je za mně dost možná životní rolí Marka Wahlberga a díky odmítnutí Leonarda DiCapria se mohl hlavní role ujmout právě on a dokázat, že je schopný neskutečného hereckého koncertu což v podstatě platí i o všech ostatních co se na plátně objeví- Burtu Reynoldsovi, Julianne Moore, John C. Reillym, Philipu Seymouru Hoffmanovi, Donu Cheadlovi nebo Williamu H. Macym. Hříšné noci jsou ukázkou té nejlepší možné zábavné biografie, která se dokáže dotknout palčivých témat a zároveň je velmi věrohodně prodat. Film obsahuje všechny negativní i pozitivní stránky pornoprůmyslu a prodává je naprosto brilantně. Zároveň skvěle pracuje s hlavním hrdinou a jeho postupným fungováním v jeho branži. Je to jednoduše celkově dohromady skvělý retro zážitek, který je jedním z vrcholů tvorby PTA. Jestli za něco chválit Paula Thomase Andersona, tak rozhodně právě za Hříšné noci. Od svého režijního debutu ušel PTA dlouhou cestou a právem se stal vyhledávaným režisérem už kvůli naprosto mistrovskému vedení a především brilantnímu scénáři, který odvětvím pornoprůmyslu proplouvá opravdu fenomenálně. Prostě a jednoduše PTA ve vrcholné formě..... (29.08.2020)

Boogie Nights jsou tak trochu nafouknutou bublinou, technickou exhibicí (především kamera), režisérským cvičením se spoustou hudby. Najde se tu řada vizuálně pěkných, ale přesto na první pohled nenápadných scén, ovšem nápň filmu poněkud pokulhává. Sdělení, že Amíci jsou švihlý (a je jedno, jestli jde o zpěváky, režiséry porna, tvůrce dokomentů o nějaké hvězdě, nebo prostě o jakéhokoliv "průměrného" občana), má poněkud nulovou hodnotu, i když jsem se u spousty scén upřímně pobavil. Film zkrátka nevypráví o něčem zajímavém, nemá dramatický potenciál, film v rytmu sedmdesátkové hudby a občasných vzdychů s neerotickými záběry tak nějak dvě a půl hodiny plyne. (18.04.2003)