Jak chutná smrt

Tak zúfalo nepravdepodobný námet.Chlapec-jedináčik z bohatej rodiny,úspešný strelec olympionik zastrelí dvoch policajtov...stress?? z čoho ?prečo? športovec,strelec,kde sústredenie a kľud je základ úspechu...Ak teda vezmeme toto v úvahu a tiež -na prekvapenie toporného Kukuru, Christová ako vždy keď ide o hranie -výraz typu "som poleno",ohromne otravná ,ukričaná matka...bieda.Snáď len M.Vašut obstál a hral dobre,úlohu ktorá mu sedí.Jedna hviezda. (07.09.2015)

Inu, zlatá devadesátá. Z nepublikované povídky Ladislava Mňačka vykřesal Cieslar nejen skvělý thriller, ale taky svůj Happy Celluloid. Jak chutná smrt má mnoho společného s Válkou barev, kterou taky snímal Petr Hojda. Okouzlení západními thrillery v této české variantě není ani v nejmenším trapné, skvěle pracuje s uvěřitelným Kukurou, kterého doplňuje se svou typickou manýrou Šplechtová, Vašut na jistotu a debutující Šrámek, který se hercem nikdy nestal, a v neposlední řadě překrásná Ivana Christová, která nikdy neměla tolik sebevědomí jako Simona Krainová, ale jako herečka měla mnohem větší talent. Aktraktivní film, který sice dneska působí jako vzpomínka na dobu, která taková nikdy ve skutečně nebyla, ale pro znalce jedné z nejzajímavějších dekád našeho filmu je to fajnovka. Kdo jiný by taky ocenil Trošku jako režiséra reklamní kampaně aerolinií. (06.02.2021)

Ivana Christová vo filme ako herečka, to som si nemohol nechať ujsť, hlavne že to bolo z čias, kým ešte vyzerala na zjedenie. Na to, že ako neherečka patrila k hlavným postavám, hrala celkom fajn, mohla rozprávať po slovensky, takže nevznikli jazykové problémy. Horšie už to bolo so scenárom, ako kriminálka nula bodov, thriller podobne, snáď ako psychologický by som uznal za jednu hviezdu. A tá druhá je za Christovú a trošku Trošku. –––– Ta holka ale žádnou zbraň neměla. – To nic. Ale trefil ji nádherně. (30.01.2019)

Utahaný a průhledný pokus o psychologický thriller podle rozhlasové hry Ladislava Mňačka v produkci České televize a Cieslarova Happy Celluloidu. Na začátku se dozvídáme, že mladý talentovaný sportovní střelec Robert nepochopitelně zastřelil dva policisty při dopravní kontrole a zbytek filmu nám ve dvou proplétajících se dějových liniích osvětluje proč a jak je zabil (flashbacky) a jak to s ním dopadne. Z toho sice pramení nemalé napětí a početné, v krátkých intervalech sázené flashbacky dodávají vyprávění na dynamice, ale Robertova motivace k činu je lehce odhadnutelná a samotný nejočekávanější (aspoň mnou) závěrečný flashback s vraždou policistů nakonec není nijak zajímavý. Je-li s filmem někdy spojován přívlastek akční, nelze jej vztahovat k ničemu jinému než k zmíněné formě vyprávění, protože jediné, co tu vzdáleně připomíná akční scény je to, že se dvakrát za film někde proběhnou urňáci a to aniž by vystřelili. Ve filmu, kde hrají zbraně takovou roli, bych také čekal víc jejich fetišistických detailů a víc "hollywoodských" scén jako ta, kde si Robert a Daniela (sexy Miss Československo 89 Ivana Christová) při sexu přejíždějí po tělech pistolí (orgasmus symbolizuje cvaknutí uzávěru), která v českém filmu samozřejmě působí trochu úsměvně. Obrovským mínusem celého filmu je pak nesmírně otravná postava Robertovy matky v podání Miluše Šplechtové. Film ve své době výrazněji nezabodoval ani u kritiky, která si s ním nevěděla rady (Cinema 80%, její Lexikon českého filmu 20%), ani u diváků. Pro zajímavost, pod pseudonymem Jon Jorlin se na scénáři podílel Marek Vašut a cameo roli reklamního režiséra si tu střihl Zdeněk Troška. (01.05.2008)

Silný příběh v nezáživném, až otravném zpracování. Podprůměrná, byť alespoň melodická road (shot) movie životem. O tom, že úkolovat svými nenaplněnými sny potomka může vést ke smutnému konci. Aneb dlouhé vlasy, krátký rozum (a tím nemyslím tu „zděděnou“ matraci Danielu, ale Robertova otce). Ale trefil to parádně, tatík! Přímo olympijská trefa, řekl bych. Jen místo medaile si vystřelil doživotní peklo. Tak aspoň se na to ještě učesal, no. (06.09.2013)