Režie:
Miroslav CikánKamera:
Julius VegrichtHudba:
Josef StelibskýHrají:
Jindřich Plachta, Jana Dítětová, Jaroslav Vojta, Jiří Dohnal, Růžena Nasková, Hana Vítová, Jaroslav Marvan, Ladislav Pešek, Světla Svozilová, Gustav Hilmar (více)Obsahy(1)
Syn továrníka Oldřich zmeškal vlastní oddavky. Přehnal totiž loučení se svobodou a noc před svatbou strávil v povozu pana Šourka, který se ho marně vyptával na adresu. Ráno se šel drožkář poradit na policii, pasažér se zatím probudil a s fiakrem mu ujel. Zamířil za nevěstou, ta však byla uražená a vyhodila ho. Oldřich se také zatvrdil a prohlásil, že se ožení s první dívkou, kterou potká. O další vývoj událostí se postaral Šourkův kůň Karel, když zamířil domů, a přivedl tak Oldřichovi do cesty Boženku, dceru svého pána. Ani ta ale o rozmazleného mladíka nestála. Oldřich se tedy s jejím otcem vsadil, že vydrží měsíc těžce pracovat. Pokud vyhraje, získá Boženčinu ruku, drožku i věrného Karla... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (63)
Jindřich Plachta opět spolehlivě zvládá roli starého dobráka. Spolu s ním tu vystupuje několik dalších představitelů tehdejší herecké elity - všichni, snad až na Jaroslava Marvana, ve svých typických úlohách. Také scénář nebo hudba Josefa Stelibského moc nepřekvapí. Klasicky naivní zápletka komedie počátku 40. let je ale patřičně oživena, a to několika lehce vtipnými (a těžce dojemnými) rozhovory Plachty s koněm, milostným jiskřením na střechách, bohatým výběrem různých prostředí (luxusní vilka, prosté stavení starého drožkáře, Sázava, cihelna, . . .). Konfrontace vybrané mluvy a řeči periferie je (podobně jako např. ve Falešné kočičce) hodně křečovitá. Ale když na vás někdo hodí cihlu a řekne: "Pardon! Promiňte!", tak asi neodoláte. ()
„Říkám ti, nezlob mě! Di si za Vaškem. Je to hodný hoch a ty seš taky trdlo, tak se k sobě báječně hodíte.“ Zpočátku mě mírně zarazilo, když jsem si uvědomil, že Jindřich Plachta zdaleka nemá/nebude mít tolik prostoru. Což je ve výsledku trochu škoda. Oba páry Dítětová-Pešek, Dohnal-Vítová (ehm, nebo spíš Marvan?) jsou sice také vcelku zábavní, ale přece jen vtipnosti výše zmíněného matadora (navíc podpořeného skvělým parťákem Karlem, ačkoliv drobet nemluvným….) a jeho neustálých průpovídek („Ó jak je měnivééé, to srdce ženinééé!“) nedosahují. Tak či onak jde o příjemnou záležitost (i přes tu naivitu a poněkud otravný důraz na manuální práci) a pro mě osobně zároveň pobídku, abych se podíval i na další filmy pana režiséra, tenhle si vysloužil slušné 4*. „Pane Šourku, ale vy jste zapomněl na jednu důležitou okolnost.“ - „To je možné. Já teď k stáru ztrácím paměť.“ - „Myslím na ženskou hrdost!“ - „Na tu byste zapomněla taky, kdybyste teď pana Oldřicha viděla. Je o hlavu vyšší, opálenej…zkrátka už skoro člověk.“ ()
„Milá Boženko, jsem už týden v práci a přijdu v sobotu, abych si s váma popovídal o hlíně a naší budoucnosti. Mám toho moc na srdci, ale už dnes vám mohu říci, že neznám v životě větší rozkoš, než dělat cihly!“ ...aneb kdyby nic jiného, tak ona propagace dělnické práce, připomínající tím komicky neuvěřitelným zápalem ze strany někoho z hrdinů spíše pozdější éru budovatelskou, mě tu úpřimně pobavila. Zápletka a celý film ze začátku nevypadaly na úplné terno, zaujaly mě jen příhody s Jindřichem Plachtou, třeba o nedobrovolném cestování na vlaku a hledání jeho koně. Ale když se později vedle Plachty přidali také další herecké jistoty pamětnických čs. filmů v podobě Peška a Marvana a děj zčásti jako vypadlý z romantické limonády slušně gradoval do celé série vtipných situací a propletených vztahových zápletek, vzešla nakonec z tohoto Karla (...jak se dá skloňovat ten název ve druhém pádu? „...z Karla a mě“ ? :D ) velmi slušná zábava, na kterou se i díky typické atmosféře pamětnických komedií přijemně dívalo. Ač mezi své favority z tohoto soudku si tuhle zatím úplně nezařadím. [70%] ()
Období normalizace a protektorátu má plno významových paralel a styčných bodů, jedním z nich je fakt, že ony pohnuté doby přály vzniku filmových komedií, bylo důležité mít alespoň na pár chvil možnost někam utéci z šedivého bezčasí reality. V roce 1942 (tedy těsně po období heydrichiády) velezkušený režisér Miroslav Cikán natočil komedii skutečně maximálně únikovou, sentimentálně bezstarostnou letní veselohru, kde ani náznakem není nastíněno nic z pozadí pohnuté doby vzniku. Stejně jako v 70. letech i tady hraje skoro celá dobová herecká špička, v níž ale dominuje rozverný Jindřich Plachta v roli drožkáře Šourka (komediálním vrcholem jsou jeho promluvy s koněm Karlem), a stejně jako za času normalizace i tady je, tak typicky pro český národ, poukázáno na nefunkčnost národních elit a coby jádro národa je tu prezentována manuálně pracující vrstva obyvatelstva. Ta nezkažená ryzí povaha obyčejného člověka je to, co nás ochrání před zhoubným vlivem zvenčí a co má trvalou hodnotu, ale to už tu známe od dob národního obrození a Panklovic Babičky... (zajímavé je také zamyslet se, proč zrovna tenhle film tehdy němečtí okupanti dovolili realizovat a jak moc k tomu přispělo ideové vybavení díla, v němž Češi jsou interpretováni coby budoucí dělníci Evropy...) ()
Jedna z těch mnoha komedií, kde je jasná ústřední milenecká dvojice (tady jsou dvě dvojice), jen se ten vztah různě zamotává a neustále se milující osoby odcizují a přitahují k sobě. K tomu je tu milé poselství - že tvrdá práce má smysl a je třeba si ji vážit. Milý, pohodový a hlavně poklidný film na sobotní pošmourné odpoledne. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (5)
- Kůň Karel, který hraje ve filmu ústřední postavu, byla vysloužilá policejní a velmi tvrdohlavá kobyla. Ať dělal Jindřich Plachta co chtěl, kobyla nechtěla žrát ani vstát. Proto dostal nápad a nahlas zakřičel: „Auf, Karle, auf, komunisti dou!“ A kůň najednou vstal. Ve štábu to vyvolalo značné veselí a režisér Miroslav Cikán prohlásil: „Jestli nás teďka Němci nezavřou, tak nikdy." V době zuřící heydrichiády to byla od Plachty neuvěřitelná odvaha. (krib)
- Továrník (Jaroslav Vojta) ve filmu pronesl hlášku "slyšíte to, lidičky?", stejně jako již dříve coby loupežník ve známé české pohádce Hrátky s čertem (1956). (ricky4)
- Původně měl Jaroslav Marvan v tomto filmu hrát továrníka Ficka (otce Jiřího Dohnala) a Jaroslav Vojta cihláře Tondu. Marvan však tuto roli režiséru Cikánovi vrátil s odůvodněním, že mu již ti továrníci lezou krkem. Cikán však nechtěl o Marvana přijít a proto mu nabídl, samozřejmě s jistými obavami, postavu Tondy. A výsledkem je, že oba herci hrají ve svých filmografiích atypické role – Marvan prostořekého cihláře a Vojta továrníka. Výsledek však všechny mile překvapil. (krib)
Reklama