Bronzová koruna

Průměrná pohádka s očekávaným vyvrcholením zasazená do exteriérů s dramatickou hudbou netypickou pro pohádky. Chvílemi se výrazně hraje na vážnou notu, pak přijdou duchové Jirásková a Dlouhý, zlotřilý Kanyza vezme otěže do svých rukou a pak přijde dramatické vyvrcholení. Moc pohádkové to nebylo, spíše dramatický příběh s pohádkovým koncem. Totální průměr. Hudba: Ladislav Simon (22.11.2010)

Dle mého jedna z těch nejlepších pohádek porevolučního období. Navíc dobrý scénář, co s postavami pracuje jako s lidmi. Princezna je statečná a odhodlaná a přitom stále žensky krásná a Kanyzův kníže Vilém byl prostě skvělý záporák. "Ještě někdo chce pochybovat o pravdivosti mých slov?" K tomu tu máme Vladimíra Dlouhého a Jiřinu Jiráskovou, kteří rovněž vědí, co je to herectví. Jedině ten kluk byl vybrán hodně špatně, ale naštěstí na něm pohádka nestojí. Podobná pohádka: Zelený rytíř. (21.11.2010)

Jako, není to úplně špatné, ale problém je, že to celé táhne dvojice duchů v podání Dlouhého a Jiráskové, kterým se sem tam dokonce povede i vtipná replika a jediní jsou tak nějak uvěřitelní a nechovají se podle šablony scenáristky. Protože těch naschválů a divných chování je zde víc - Kanyza se mohl domoci svého elegantnější lstí, a když už má možnost, nechytí v malé komůrce malého kluka, který nemá kam utéct. A princezna se sice chová jako odvážná školačka, ale v podstatě, když je odkázaná sama na sebe, tak buď pláče nebo se doprošuje a čeká, kdy jí někdo pomůže (tu duch, tu purkrabí nebo sám král). Autorka si navíc, jak se zdá podle jiných jejích pohádek, trošičku libuje v nepohádkových morbiditách, kdy v jejích příbězích dochází často k nějakým nepotrestaným mordům, vraždám hned na úvod, temnou stránkou asi chce odkazovat ke Grimmům, ale vidět to u českých a do českých kulis laděných pohádek je peklo. (14.06.2018)

Je několik druhů pohádek - fantasy a homurné a dobrodružné a hrdinské a nevím jaké. Mezi nimi nejradši mám pohádky romantické (a pak hrdinské), tj. pohádky o lásce, jež musí projít mnoha nelehkými zkouškami než dojde naplnění. A romantickým pohádkám určitě vévodí tato, a to svoji originálností. Nejedná se o nejlepší pohádku, co jsem kdy viděla, ale je tak neobyklá a její vývoj tak nejistý, že celou dobu zůstává pro pohádky (jež se vyznašují šťastným koncem) netypická otázka, kam že se to celé vyvine? Chválím také velmi lidské výkony a charaktery, jež jsou silné i křehké současně. (20.02.2016)

Tak tragické nezvládnutí řemesla se hned tak nevidí. Přitom pohádka není natočená před čtyřiceti, ale jen více než dvaceti. Příběh je leckdy spíše nechtěnou parodií. Princezna na útěku stojí na silnici, scéna je šmolkově modrá, aby si divák myslel, že je hluboká noc. Koruno zabloudila jsem pomoz mi. A pak dál pokračuje vyasfaltovanou cestou. Pronásledovatelé v čele se Sváťou Skopalem: Až sem vedou stopy :-) - přitom jedou klusem po široké cestě. Scéna na hradě Severní říše, kde pár psů zahnalo pět rytířů...nemá cenu vypisovat všechny hrůzy. Myslím si, že i pár studentů scénáristiky by dokázalo vymyslet smysluplnější vyprávění. (21.02.2021)