Režie:
Antonín MoskalykScénář:
Jiří HubačHrají:
Ladislav Pešek, Antonie Hegerlíková, Jiří Vala, Věra Galatíková, Bedřich Prokoš, Vladimír Hlavatý, Jiří Pleskot, Vladimír Bičík, Karel Fiala, Ivan Pokorný, Eduard KohoutObsahy(1)
Ráno jako každé jiné. Na ulici rachotí tramvaje, dlažbu rozezněly kroky prvních chodců. Teď by měl zazvonit budík a dvaašedesátiletý Jan Mrákota (L. Pešek) by pod peřinou vychutnával poslední okamžiky příjemného tepla. Ale budík nezvoní. Pravidelný ranní rytmus zakolísal na tom nezvyklém tichu a od té chvíle je všechno jiné… Snímek režiséra Antonína Moskalyka podle scénáře Jiřího Hubače získal v roce 1971 na mezinárodním televizním festivalu v Praze v kategorii dramatických děl hlavní cenu – Zlatou Prahu a Cenu československých televizních diváků. Vedle L. Peška (Jan Mrákota) se můžete těšit i na další skvělé herce jako A. Hegerlíkovou (jeho žena Blažena), V. Galatíkovou (jeho dcera Věra) či J. Valu (Věřin manžel Karel). (Česká televize)
(více)Recenze (24)
Lehce podobný námět jako u Michálkova Babího léta, ostatně scénárista je v obou případech stejný (Hubač). Tentokrát roli stárnoucího kmeta, který se těžko vyrovnává s podzimem života, ztvárnil Ladislav Pešek, jenž obecně při herecky vypjatých momentech vkládá do svých rolí tolik bolavého sentimentu, až je to někdy nepříjemně příjemné (a naopak). Zde k tomu měl opět několik příležitostí, přičemž nepromarnil ani jednu. Tedy opět silný zážitek, který nedokázal pokazit ani Jiří Vala svými technickými chybami, když se asi 10krát kouknul do kamery... 75% ()
Hubačův jímavý příběh o lidech na předělu. Život ve stáří, dnes i před bezmála půl stoletím, má i svou odvrácenou tvář, onen hořký pocit, kterým se člověk, dosud aktivní a plný energie, zalyká při pomyšlení na to, že je najednou zbytečný, nepotřebný a odepsaný. Tento nelehký úděl dokázal právě Ladislav Pešek interpretovat s maximálním zaujetím a téměř neuvěřitelnou přesností a koncentrací. A sluší se připomenout i neméně skvělé herecké partnery, zejména Antonii Hegerlíkovou a Bedřicha Prokoše. Stáří je boj, který nesmíme prohrát. ()
Je to film o stáří. Pešek má tu smůlu, že nechlastá, jako my všichni nemocní starci. Jen tak si lze vysvětlit, že je celý šťasten, že ho podnik povolal k mašině, jako pracujícího důchodce. Kdyby mě moje matka atomová elektrárna povolala za standard 55 000, vzkázal bych jí: Vyserte si voko pitomci, natrápili jste mě dost! ()
Už když to pánové v úvodu rozjeli na rozlučce s prací, naskočil mi tváři spokojený úsměv - a vydržel až do konce. Samozřejmě díky Ladislavu Peškovi v hlavní roli, který okouzluje i dojímá. Ovšem pozor: Dlouhý podzimní den není zrovna laskavá komedie, v zásadě je dost smutný. Dozvíme se důležitou skutečnost o dceři a zeťovi hlavní postavy (což je ale prozrazeno jakoby mimochodem a bez patosu) a jak už to tak ve filmech podle Jiřího Hubače bývá, dojde i k vypjaté hádce. Nicméně vyznění snímku je přese všechno smutné veskrze optimistické: za každé situace je možné mít radost ze života. ()
První díl diptychu dua Hubač, Moskalyk se soustředí na starší generaci. Což by samo o sobě nebylo na závadu. Druhá část, Pozdní léto, je mi přece jen sympatičtější. A možná je to i změnou představitelky paní Mrákotové. Hegerlíková sice není špatná, ale s Medřickou se rovnat nemůže. Galatíková je zde v nepatrné roli, takže nemá šanci něco předvést. Velký prostor dostal Pešek a dokázal, že neuměl hrát jen dobráky od kosti. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (5)
- Mrákota (Ladislav Pešek) si zapne televizi, po chvíli ji opět vypne. Tehdy už měl na výběr, ČST sice dlouho vysílala pouze jeden program. Od května 1970 však začala vysílat i na druhém programu, byť pouze zkušebně. Ale ke konci roku 1970 již druhý program vysílal pravidelně. (Snorlax)
Reklama