Má je pomsta

Jeden z nejdepresivnějších zážitků posledních let. Nesledujte galerii, nečtěte komentáře ani diskuze, ale vnímejte každou minutu a nechte film vyvíjet, protože to, co bude následovat zničí divákovu psychiku do nejhrubšího zrna. Mistrovské dílo, které se do spletitosti příběhu, vizuálního podvědomí, přibližuje do mozaikově zaranžovaného Lynche. Dvojnásobně silnější než Old Boy. (05.04.2016)

Len zriedka kedy mi nesadne snímok z Kóree. Popravde, je to skôr výnimka, potvrdzujúca pravidlo. No a bohužiaľ toto je presne ten prípad. Nechytilo, nijak mimoriadne nebavilo, pričom samotný film som dopozeral len zo zvedavosti z rozuzlenia. Taktiež som dúfal, že sa "Mojej pomste" podarí napraviť reputáciu "Oldboya", no ani toto očakávanie nedopadlo dobre. Mne osobne prídu oba počiny na jedno kopyto. Príbeh ako vždy nadštandard, kvalita spracovania na výbornej úrovni, len tá forma a čudesnosť obalená do originality ma akosi minula na sto honov. Nebyť živšej druhej polovice (no a toho záveru samozrejme!), ktorá ma po pomerne vláčnom úvode konečne prebrala, zrejme by moje hodnotenie opäť patrilo do kategórie "pritiahnutých za vlasy". Takto aspoň slabšia trojka, ktorá nikomu oči nevypichne. (02.06.2016)

Mistrně zkonstruované vyprávění o několika různých mstitelích, z nichž každý si z jistého úhlu pohledu zaslouží pochopení či sympatie, jejichž úsilí však směřuje k podobně marným koncům. Režisér diváka nešetří - od začátku do konce se kupí jedna lidská tragédie za druhou, přílišné ponurosti se však Parkovi podařilo vyhnout, zejména díky černočernému humoru a smyslu pro bizarní detail. Násilí je někdy pouze naznačeno, jindy je zobrazeno nemilosrdně naturalistikcy, vždy je však podáno originálně, nápaditě a účelně. Samotný závěr pak úspěšně korunuje dílo jednoho z nejoriginálnějších režisérů posledního desetiletí. Mimochodem - ten zdejší plakát je spoiler jako prase! (11.05.2009)

Chtělo to dvě projekce, navíc s různými titulky. Kdyby vám tedy "Sympathy for Mr. Vengeance" napoprvé nesednul, dejte mu ještě šanci, klidně s delším odstupem než 24 hodin jako já... Z Parkovy volné trilogie o pomstě jsem nejdříve viděl "Oldboye" a "Sympathy for Lady Vengeance", k "Boksuneun naui geot" jsem se dostal až teď. Všechny tři filmy spojuje téma pomsty, ve všech je na ni pohlíženo jinak, všechny filmy jsou natočeny jiným stylem, ale spojuje je jedna základní věc - jde o ryze režisérské filmy. Velmi zajímavé scénáře hrají jen druhé housle, hlavním virtuozem na scéně je bezsporu Parkův způsob vyprávění. Často nelineární, zdánlivě zmatečný, jednou vysoce expresivní, jindy plný jen velmi jemných náznaků. Slovy se šetří, kamera maluje obrazy posouvající děj vpřed i prohlubující charaktery postav. Nic se zbytečně nevysvětluje, přesto výsledná skládanka do sebe zapadá do posledního dílku... A přesně tak funguje i "Sympathy for Mr. Vengeance". V něm dominantní roli hraje také zvuková stopa, respektive její absence v přesně promyšlených momentech odrážejících postavu Ryua. Hodně střídmé užití hudby (oproti mladším sourozencům) dále minimalizuje tradiční filmařské postupy, přitom však pomáhá ukotvit emoce pryštící z plátna v realitě. "Sympathy for Mr. Vengeance" působí v rámci "trilogie pomsty" navenek nejobyčejněji, nejméně dravě a stylizovaně. A nejvíce ambivalentně, vzhledem k neurčitosti toho, kdo má vlastně být hlavním hrdinou. O to více vyniká hrůznost příběhu, zmar nad zbytečně zmařenými životy a prolitou krví. Lítost se střídá s nenávistí a opovržením, fandění jedné postavě s jejím odsouzením o pár minut později. Tahle drásavá dvojakost, kdy podle mě není možné zodpovědně říct, kdo byl "zlý" a kdo "hodný", tvoří jeden z trumfů filmu. Zároveň jde o prostředek ke splnění hlavního cíle - nechat diváka prožít bludný a stále se rozšiřující kruh pomsty jako nekonečně nesmyslnou a krutou hru, jíž nakonec neunikne nikdo. Vedle toho "Sympathy for Mr. Vengeance" stíhá být i filmem konkrétnějším a angažovanějším než "Oldboy" a "Lady", ukazuje prstem na ubohou sociální situaci jeho hrdinů, která se de facto stává odrazovým můstkem pro lavinu událostí následujících... "Boksuneun nai geot" není podobně jako "Oldboy" a "Sympathy for Lady Vengeance" jednoduchým filmem, rozhodně si při něm neoddychnete. Přestřelená extrémnost určitých scén (nikoliv vizuální ale psychologická) a neuchopitelnost dobrého mi brání dát tomuto filmu pět hvězdiček. Přesto - a možná i proto - na něj nikdy nezapomenu. (08.12.2012)

Park je prostě 3hvězdičkový režisér, zase mu je musím šoupnout. Jeho filmy jsou skoro jako přes kopírák. Opět nechybí stříkání krve a ostatních tělních tekutin (masturbační vláček), nemalá dávka legrace a nadhledu (opět masturbační vláček) a v neposlední řadě příjemný příval bizarnosti (a znovu masturbační vláček). Celkem koukatelný byl už samotný úvod, ale ty správné grády film nabírá až postupem času. Nemůžu říct, že bych se nějak úžasně bavil, ale ještě více nemohu říct, že bych se snad nudil. Park rozehrál s diváky moc pěkné divadýlko. Mstí se každý, kdo má ruce a nohy. Těch hanbatých scének asi mohlo být méně, aby moje puritánská duše tolik neplakala, ale ve zdraví jsem to nakonec přeci jen celé přežil. Líbilo. (15.07.2016)