Tokijští kmotři

Je to celkom dobrá animovaná komediálne ladená dráma. Má pomerne dobrý príbeh o trojici bezdomovcov, ktorí z rôznych dôvodov trávia svoj život na ulici, ale keď na štedrý deň nájdu v odpadkoch dieťa, ktorého sa jeho matka vzdala, rozhodnú sa urobiť všetko preto, aby ju našli. A tak sa vydávajú na cestu, počas ktorej prežívajú rôzne dobrodružstvá a navyše majú možnosť ovplyvniť aj svoje nešťastné životy. Spracovanie je celkom slušné, síce ma trochu mrzí, že si režisér, tvorca niekoľkých výnimočných filmov vybral práve takúto zápletku, ktorá prakticky ani neponúka výraznejší potenciál pre nezabudnuteľné dielo, ale aj tak to dopadlo celkom dobre. Všetky tri postavy sú dostatočne zaujímavé a hlavne medzi nimi skvelo funguje chémia, takže ten rodinný vzťah som im aj veril a ich spoločné scény sa mi páčili. Časom sa síce rozdelia, takže tento klad vypadáva, čo je škoda, ale zase väčší priestor dostáva samotný príbeh, ktorý ponúkne viacero zaujímavých situácií, navyše aj všetky tri postavy samostatne prežívajú rôzne zaujímavé situácie a dá sa s nimi lepšie zoznámiť a tak to celkom vynahradzuje. A tiež to má aj tú správnu vianočnú atmosféru, či už obdobím, ale hlavne hodnotami. A tak až na pár slabších chvíľ ma to prakticky celý čas bavilo. Sadlo mi to aj po stránke žánrov, je to očakávane vyrovnaná kombinácia komédie a drámy, pričom komédia má väčší priestor hlavne v prvej polovici a dráma zase v druhej. Čo sa týka postáv, celé hlavné trio mi prišlo úplne ideálne, ale najviac vyniká predsa len transsexuál, ktorý tomu dodáva humor, inak sa už jedná skôr o také epizódne postavy, takže tu nemám problém. Nesklame ani animácia, ktorá je možno trochu iná, než by som od filmu s podobnou zápletkou očakával, ale vzhľadom na tvorbu režiséra ma neprekvapuje a vyhovovala mi. Takže filmy ako Paprika alebo Perfect blue sú len predsa úplne iná úroveň, ale ani Tokyo godfathers určite nie je zlé, príjemné anime, ale skôr len na jedno pozretie. 65% (17.07.2014)

Tragikomický príbeh z prostredia ulíc vianočného Tokia o trojici bezdomovcov a dieťati, ktoré im navždy zmení život. Je dobré vedieť, že si anime stále zachováva úroveň a rodí snímky s hlbšou výpovednou hodnotou, ktorú smutné osudy bezdomovcov v kombinácii s mierne šialenou komédiou istotne majú. Má to pár múch, ale tie vynahrádzajú početné srdcervúce momenty, ktoré skutočne prinútia diváka zamyslieť sa nad životom na ulici, ale aj svojim vlastným. Najlepší film tohoto rázu aký som za poslednú dobu videl. 85% (28.12.2013)

Film, který byl ve správnou dobu na správném místě...Tedy v našem DVD a dneska večer. Nechápu proč české (i slovenské) televize stále omílají to samé do kola, když je tolik neokoukaných vánočních příběhů. Tohle je jeden z nich. Příběh tří bezďáků, kteří se stali aktéry neuvěřitelného svátečního týdne a v mrazivém Tokiu hledali jehlu v kupce sena, snažíce se dovést štědrovečerní zázrak do zdárného konce. Během toho hledání na sebe prozradí víc než měli v úmyslu a převrátí si život na ruby. Chvilkami diváky rozesmutní a chvilkami zase smutek vystřídá uchechtnutí. Prostě, i když je to pohádka pro dospělé, tak je "živá" a myslím, že se u nás stane na dlouho vánočním evergreenem. (22.12.2011)

Satoši Kon je nadějným nástupcem Mijazakiho a Takahaty. Stejně jako oni si počíná jako by anime byl docela obyčejný (hraný) film a nesnaží se s ním nakládat jako se zvláštním subžánrem. A jak je vidno, daří se mu. Stejně jako Mijazaki dokáže oslovit i euroamerické publikum. Tokyo Godfathers jsou tradičním vánočním příběhem plným čekaně nečekaných náhod a šťastných řešení neřešitelných situací. Rozehranou situací bezdomovců, jejichž život je náhle doprovázen sérií lehce zázračných událostí - připomíná Gilliemova Krále Rybáře. Tokijští kmotři se odehrávají jako symbolická paralela k vánočnímu příběhu narození Ježíše Krista. Trojice bezdomovců jako poněkud parodická verze tří králů nachází malé dítě a následně pak hledá a po mnohých ztřeštěných dobrodružstvích skutečně nachází jeho rodiče. Při tom odkrývají a řeší i své životní poměry a události, díky nimž se ocitli na ulici. Dítě jako šťastný amulet je provází zázračnou vánoční nocí, aby jim nakonec poskytlo možnost návratu do "života" a pocitu vlastní hodnoty. I zde stejně jako v předchozích Konových filmech najdeme několik fantazijních scén odehrávajících se jen v představách či ve vzpomínkách hlavních hrdinů. Oproti jim je však tento film mnohem ucelenější, pochopitelnější a „normálnější“. Mezi vánočními příběhy však rozhodně vyniká svým bláznivým kouzlem blízkým právě Gilliemově poetické linii tvorby. Tím je mi toto dílko osobně velmi blízké a sympatické. (07.06.2004)

Nejkrásnější je na koukat v sále lidí, kteří jsou naladění na stejnou vlny jako vy a to je potom zážitek z filmu ještě umocněn. Jenomže to se špatně zařizuje, takže pokud se na to díváte sami, asi jsem to pro vás trochu nadhodnotila, přesto... někdy těch 5* prostě chci dát a práci Satoši Kona zbožňuju, takže... Život je jen náhoda... (14.11.2010)