Tokijští kmotři

Výborný film, který má zajímavou animaci i příběh (žádné spoře oděné studentky v minisukních ani žádný jiný stereotypní teenager, třikrát hurá!), který dává vyniknout především dobře napsaným dialogům, které vynáší Kmotry vysoko nad průměr a to přesto, že jak scény odhalování minulosti postav, tak závěr samotný se snaží dolovat emoce až příliš okatě... Pro mě osobně spolu např. s Pratchettovským Otcem prasátek jedna ze zajímavých alternativ pro vánoční film, na místo dvěstěpadesátkrát viděného na libovolné tv.. Jen škoda, že není přítomna větší špinavost, hlavně v ději a v konání a konci (příběhovém) některých postav. PS: proč sakra kněz kázal vánoční slovo stejným hlasem a dikcí, jakou by mohl burcovat do boje proti Američanovi ve jménu císaře Hirohita? (16.10.2013)

Kon bol celkom figliar. Jeho Tokyo Godfathers to už nehrajú na poetiku ale na rozprávkovú dramédiu??? Asi. Každopádne príbeh trojice bezdomovcov v období zimných sviatkov je svižný, plný prekvapivých zvratov a neustálej reciprocity. Na to ako veľké a bezodné je Tokio uprostred zimy tú naši hrdinovia stretávajú staré známe postavičky pri každom ďalšom zakopnutí. Nepravdepodobnosť je hybnou silou celého príbehu. Rovnako aj náhoda. A naši hrdinovia sa v tom snažia korčuľovať a nájsť pritom rodičov nechceného bábätka. Vizuál a hudba sú parádne. Kon sa úplne hrá a je to z políčok cítiť. Takýto film som pekne dlho nevidel. Má to v sebe posolstvo, nejaké to haiku, humor a hlavne napätie. A sneží tam a mrzne tam a je to plné dobrých ľudí. Alebo aspoň ľudí z dobrými úmyslami, ktoré sa im nie vždy podaria. Už viem, čo budem pozerať na ďalšie zimné sviatky. (08.04.2021)

Film: Zvláštní japonské anime, odehrávající se v současném Tokiu o vánocích. Bezdomovec, transvestita a mladá dívka najdou na smetišti malé novorozeně. Nejenže se o ně začnou starat navzdory tvrdému životu tokijských bezdomovců a odpadlíků společnosti, ale také pátrají po rodičích. Dojemný příběh, možná až příliš spoléhající na dojetí diváků díky uvedené kombinaci. Také je docela legrace, když Japonci zpívají Tichá noc a klanějí se Ježíšku. DVD: Trailer na tento a 7 jiných filmů bez jakýchkoliv titulků, anglické menu. (06.06.2022)

Satoši Kon je nadějným nástupcem Mijazakiho a Takahaty. Stejně jako oni si počíná jako by anime byl docela obyčejný (hraný) film a nesnaží se s ním nakládat jako se zvláštním subžánrem. A jak je vidno, daří se mu. Stejně jako Mijazaki dokáže oslovit i euroamerické publikum. Tokyo Godfathers jsou tradičním vánočním příběhem plným čekaně nečekaných náhod a šťastných řešení neřešitelných situací. Rozehranou situací bezdomovců, jejichž život je náhle doprovázen sérií lehce zázračných událostí - připomíná Gilliemova Krále Rybáře. Tokijští kmotři se odehrávají jako symbolická paralela k vánočnímu příběhu narození Ježíše Krista. Trojice bezdomovců jako poněkud parodická verze tří králů nachází malé dítě a následně pak hledá a po mnohých ztřeštěných dobrodružstvích skutečně nachází jeho rodiče. Při tom odkrývají a řeší i své životní poměry a události, díky nimž se ocitli na ulici. Dítě jako šťastný amulet je provází zázračnou vánoční nocí, aby jim nakonec poskytlo možnost návratu do "života" a pocitu vlastní hodnoty. I zde stejně jako v předchozích Konových filmech najdeme několik fantazijních scén odehrávajících se jen v představách či ve vzpomínkách hlavních hrdinů. Oproti jim je však tento film mnohem ucelenější, pochopitelnější a „normálnější“. Mezi vánočními příběhy však rozhodně vyniká svým bláznivým kouzlem blízkým právě Gilliemově poetické linii tvorby. Tím je mi toto dílko osobně velmi blízké a sympatické. (07.06.2004)

Vážně se bere jen když se mu to hodí, ale snad právě proto ukazuje okamžiky jak vystřižené z běžného života, kdy dokáže během jediné minuty dojmout, zamrazit i rozesmát. V nejnapínavější chvíli najednou vystřelí gag, který by se vyjímal v nejbláznivější komedii ze staré školy. A v neposlední řadě jsou tihle Kmotři i přes časové zasazení náladou až antivánoční příběh, který ale při projekci během prosincových svátků bere za srdce neuvěřitelně silně. Film jedinečný, naschvál jinaký a přitom univerzálně komunikující s divákem - a zároveň ho za nos tahající, protože z nejukřičenější postavy dělá postupem času tu nejoblíbenější. Důkaz, že Satoshi Kon byl jinde než další slavní tvůrci, které mám s anime spojené - a právě proto jeho předčasný odchod nepřestává mrzet. (05.01.2022)