Provdám svou ženu

Film balancující mezi operetou a crazy-komedií, aniž by dodržoval žánrová pravidla aspoň jednoho z nich. Představitelé menších rolí občas zaujmou více než hlavní představitel. Ale přesto je zde jedna příjemná změna, vedle Buriana zde mají rovnocennou příležitost ženské partnerky (Svozilová, Kabátová, Blažková), naopak Věře Ferbasové už definitivně odzvonila éra falešných kočiček, žabců a dcerušek k pohledání. Oproti veskrze trapnému pokusu o partnerství s Anny Ondrákovou (On a jeho sestra) Burian dokázal, že v přítomnosti hereček se nemusí cítit až tak nejistý. Celkově by to možná na tak vysoké hodnocení nebylo, ale chtěl bych tímto způsobem odlišit tento snímek od jiných spoluprací Buriana a Cikána - Hrdinný kapitán Korkorán a Muž v povětří. (09.07.2003)

Vlasta Burian jako svérázný biolog, který rozehraje bláznivou a potrhlou hru s plánem zbavit se své rozmarné manželky... Scénáristicky dobře propracované dílo. Značně propletený příběh má hlavu a patu a obsahuje mnoho krásně naivních a vtipných momentů. Burian zde není tím jediným, kolem něhož se vše točí (jak tomu často v "jeho" filmech bývá), dostatek prostoru dostávají i další postavy. Přesto jeho osobnost nad všemi vyniká. Jeden z nejlepších filmů tohoto nezapomenutelného komika. 85 %. (05.02.2021)

POTŘEBUJEŠ NEVĚSTU? JÁ TI PRO NI SKOČÍM DOMŮ! Jeden z nejpůvabnějších Burianových charakterů...trošku možná zarazí, že je v podstatě ve svém jednání posunován někam dál spíše jen ostatními postavami, ale všechno je to dobře vyvážené. Scény na policejní stanici, s kolem či (M)Orfeem -z podsvětí- jsou skvělé. (31.07.2003)

„No to víš, ty starosti.“ - „Copak, něco rodinného, ne?“ - „Ano.“ - „Žena?“ - „Žena.“ - „Odešla?“ - „Přišla.“ Při mém prozkoumávání tvorby Miroslava Cikána padla tentokrát volba na tuhle „burianovskou“ exhibici. No, na něj jsem si musel počkat celých (a dosti nezáživných) 10 minut, a nebýt snažícího se Neumanna, tak by se téměř slušelo je vystřihnout. Čímž se ostatně dostávám k největšímu problému filmu, ve chvílích, kdy Burian není v záběru, je to (co do herectví ale i humoru) dost slabota (zvláště 4 dámy, seřazené hezky pod sebou v úvodních titulcích, byly docela toporné). Naštěstí, „Ducánek“ se na plátně převážně vyskytuje, takže sranda nechybí (záměny, kterých stále přibývá, jsou sice nepřekvapivě naivní, ale veskrze úsměvné). No, doufám, že vrcholy režisérovy tvorby mám teprve před sebou, protentokrát to budou slabší 4*. „Musím s vámi mluvit o panu Zamrzlíkovi.“ - „Kdo je to?“ - „No dovolte, vy neznáte vlastního snoubence?!“ - „Tím je, pokud vím, baron Studený.“ - „Na teplotě nezáleží, hlavně, že je to bídník, a že byste s ním byla nešťastná!“ (24.09.2018)

Jak se zbavit (ne)vlastní manželky. Doba byla plná nejistot a rostoucích obav, smích se ozýval stále méně a proto byl vřele vítán jakýkoliv pokus o rozptýlení, biografy nevyjímaje. Ježto se Vlasta Burian, miláček (nejen) pražského obecenstva, převlékl do kostýmu poněkud svérázného a roztržitého profesora botaniky, podnikavšího krkolomnou anabázi k urychlenému odchodu náhle se navrátivší manželky. V nastalém ruchu a shonu neztratil Burian pevnou půdu pod nohama bezpochyby dík kvalitnímu scénáři, který elegantně střídá jednotlivá prostředí i bláznivé komické situace, a samozřejmě zásluhou osvědčených hereckých partnerů, v jejichž hvězdném stínu se zatím nenápadně krčí také devatenáctiletý Josef Kemr. Lehoulinký komediální příběh, v němž se co chvíli prozpěvují chytlavé melodie o lásce a milování, byl ve své době nepochybně vítaným únikem ze světa plného strachu, starostí a bolesti. V tomto smyslu může výborně posloužit i dnes. (04.10.2008)