Studujeme za školou

Úvodný obraz triedneho reliéfu, cez symboly zobrazujúceho spätosť priemyslu, medicíny a poľnohospodárstva, by som bez poznania kontextu švacol rovno do roku 1953 a nie do 1939. Ale keď neskôr učiteľ k žiakom zrúkne: "Mlčet! Nikdo nemá právo si něco představovat! Vy máte jen právo mlčet!", je jasné, že film poskytne priestor i výhradám k vyučovaniu. Kritický tón filmu ale zriedi učiteľské sebamrskanie v závere. Študentská veselohra tak môže skončiť rovnako, ako začala - optimistickou kolektívnou piesňou. Až tak vzdialené 50. rokom to nebolo. Tam sa vo filmoch tiež často vyskytol škodný figliar či huncút. Správne konajúci súdruhovia ho ale vždy odhalili a potrestali. Systém sa vyladil a s úsmevom na perách sa mohlo mašírovať v ústrety šťastným zajtrajškom. Tento prvorepublikový aj protektorátny film (distribučná premiéra 5. januára 1940), nesie už znaky zmeny režimu. Okrem spomenutého reliéfu, plného symbolov kolektivizmu (nákova, kladivo, dymiace fabrické komíny vzhliadajúce k symbolu medicíny podobne ako z druhej strany zväzok pšeničných klasov), portrétna obrazová výzdoba školy obsahuje len fotky sôch antických hrdinov (Diskobolos, Sofokles..). Nikde žiadny český národovec ani politik. (24.01.2021)

Vskutku inspirativní konfrontace (post)prvorepublikového a současného školství a vzdělanosti. Režisér Cikán se ve svém filmu, který stojí tak trochu macešsky ve stínu slavnějších komedií Jaroslava Žáka a Martina Friče, pokusil o vážnější tón, o jakousi širší kritiku zkostnatělého systému. Tedy všechno to, co tu tak okázale symbolizuje postava obávaného profesora Vlka, despotického příslušníka nepokrokového myšlení, ocitajícího se ve vlastní pasti poté, co je podroben svrchované kritice nejen od svých studentů, ale také od mladších kolegů, nazírajících na svět už jiným, moderním pohledem. Rozdíl mezi teorií a praxí, klíčový problém, který je ve filmu definován zkouškou praktických dovedností během letních prázdnin, zůstává diskutovanou otázkou napříč historickými obdobími do dnešních dnů. Seberealizace, ideály i nezbytná revolta a nepoddajnost jsou odznakem nejen studentského života, ale především lidského zrání, nabývajícího na významu právě v období malin nezralých. Za neutuchající popularitou tohoto filmu stojí zcela nepochybně také plejáda vynikajících hereckých individualit v čele s Františkem Smolíkem, Svatoplukem Benešem, Natašou Gollovou, benjamínky Hrušínským a Kemrem či sympatickou Stellou Májovou. Vzdělání je hodnotou nejvyšší a v čase trvalou, přestože Cikánův film nabízí pohled na události staré víc jak sedmdesát let. (04.10.2008)

„Hele, ono sem prší. Podle teoretického předpokladu by sem vlastně pršet nemělo, protože sem navečer ten otvor ucpal. A prší sem.“ - „Ono sem vlastně teoreticky neprší, ona sem jen prakticky kape voda.“ Kvůli nižšímu hodnocení a srovnávání s 2 nejmenovanými školními stálicemi jsem se filmu dlouho vyhýbal. A přestože kvalitou je snímek opravdu někde trochu jinde, pořád je to sranda. Krom klasického (vděčného) školního prostředí se tu těží ještě ze střetu teorie a praxe (probuzení do reality u velkoobchodníka Vichra). Postavy možná nejsou až tak výrazné, přesto Smolík, Hrušínský, Kovařík, Kemr, Májová a další mají své momenty, hlavně první jmenovaný tu má dokonce i nějaký ten vývoj, jakkoliv se může konec zdát strašně naivní. Sem tam nechybí i nějaká ta podařená hláška, takže za mě spokojenost a solidní 4*. „Tři roky se člověk dře na obchodní akademii, nechá se týrat od kantorů, a nakonec aby tady někomu dělal nádeníka, ne?!“ - „Hochu, každý začátek je těžký. I ten Kolumbus musel začít od píky, když chtěl vynalézt to vajíčko.“ (03.11.2019)

Trampoty studentů na prázdninové praxi. Rozpor mezi "zbytečnými" věcmi nabiflovanými ve škole a "skutečnou" potřebou žáků v práci. Přemýšlel jsem, jestli je téma aktuální, protože mnozí rodiče si myslí, že mají co mluvit do toho, co se děti učí ve škole. Bylo tomu tak i před 70ti lety, je tomu tak i dnes. A došel jsem k závěru, že ve filmu je to 1) zveličeno a 2) chyba byla i ve studentech, kteří školu flákali a 3) dnes je situace nesrovnatelně odlišná. Každopádně, František Smolík byl pan profesor, který měl velikou autoritu a Rudolf Hrušínský byl herec, který již od mládí převyšoval svými schopnostmi ostatní. (21.12.2010)

Film je více než názorným pohledem na odvrácenou tvář prvorepublikového školství. V určitém ohledu jde jak nad CESTU DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE, tak ŠKOLU ZÁKLAD ŽIVOTA. Vypovídá mnohé i o své době. Jeho sociální záběr je pozoruhodný. A jeho umělecké ztvárnění v kontextu dobových možností pozoruhodné. (30.07.2020)