I ve smrti sami

Nad obyčej pozoruhodný záměr České televize představit českému divákovi jednoho z předních autorů německého tzv. vnitřního exilu Hanse Falladu a jeho prostřednictvím současnickýma německýma očima nahlédnout do reality nacistického Německa druhé světové války přiblížil pro nás vlastně exotické prostředí. Ve výsledku lze konstatovat, že rekonstruované ovzduší připomíná československá padesátá léta pronikavě zhoršená o válečná stradání a fízlovský systém, vedle kterého byla zatracovaná StB plačtivou bezmocnou popelkou. Tragický konec titulních postav nejlépe naznačuje, jaké byly odbojové šance těch ojedinělých, kteří nebyli intoxikováni nacistickou masivní propagandou (tento osud harmonizuje např. se skutečným příběhem odbojové německé skupiny sourozenců Schollových Wei3e Rose). Vedle vynikající Kleinovy režie vynikají v širokém spektru herecké výkony všech protagonistů filmu (Hlaváčová, Švehlík, Donutil, Táborský, Dvořák ad.) včetně mimořádně zdařilého vykreslení atmosféry a prostředí démonicky působícího gestapa a zřejmě i sicherheitsdienstu (kvalitou se tyto obrazy určitě vyrovnají např. scénám sjezdu NSDAP v Norimberku ve Vávrových DNECH ZRADY). Tento současně burcující i umělecky jímající film by měl být uveden na DVD nosičích právě proto, že patří k nejzdařilejším polistopadovým počinům národní původní televizní tvorby. (26.08.2007)

3/3 Předpokládám, že není úplně smysluplné pozastavovat se nad nedostatkem Falladových přepisů v české kotlině. Fakt, že I ve smrti sami je teprve druhým projektem od dob Ubohého pana Kufalta (1981), hovoří sám za sebe. Je to marnost nad marnost učit číst dnešní dramaturgy, režiséry a další odpovědné pracovníky v českých a světových literaturách. Raději se pozastavím nad rozkoší z dobře adaptovaného románu, kterou mi touto trilogií Dušak Klein poskytl. Ano, ten Klein, který si čte běžně ve Vachkovi, Havlíčkovi, Čapkovi, Fuksovi, Hrabalovi, Škvoreckém, pracuje s de Maupassantem, Galsworthym, Zweigem, Kafkou. Konečně došlo i na české necenzurované vydání textu, jak ho Fallada zamýšlel (nyní pod názvem Každý umírá sám), takže by bylo vhodné postavit se i k těmto pokladům televizního archivu čelem. Teze kolektivní viny, tak, jak jí byl smeten celý německý národ, byla natolik bezvýchodná, že bylo okamžitě po válce velmi prozřetelné vrátit se ke skutečnému případu stárnoucích manželů, kteří přišli v bleskové válce o syna a to jim otevřelo oči směrem k vnitřnímu exilu. Jako bychom neznali četné kreace všech těch Hlaváčových, Švehlíků, Donutilů a Křížů, ale tentokrát to bylo jako bych se s nimi setkala poprvé. Je skutečně alarmující, že stále tíž lidé jsou vlivem různých podmínek nuceni odvádět někdy podprůměrnou práci a jen výjimečně mají šanci skutečně tvořit. Dvořákův Eserlich, Rösnerův Prall, Táborského Borghausen, ale konečně i ta Stašové Klugeová, ti všichni jsou bez nadsázky skvělí. Tento triptych pracuje s ideálně rozvrstveným textem, přemýšlí o svém obsahu a nenechá nikoho na pochybách, že se máme stále co učit nejen o nás, ale i o našich sousedech, o nás dnes, o tom, co nás formovalo. (24.01.2016)

Režisér Pérez zažil 2. svetovú vojnu a aj „vďaka“ nej prišiel o časť svojich príbuzných. Existuje pár filmov o nemeckom odpore proti nacistickému útlaku. V skutočnosti k dnešnému dňu je evidovaných 540 hrdinov Nemcov, ktorí sa obetovali pre ideu demokratického Nemecka, nehľadiac na strach a prípadnú odvetu Gestapa. Pre nemeckých manželov Otta a Elise Hampel bol zlomovým dňom ich života 6. jún 1940, kedy obdržali správu o smrti Elisynho brata Kurta Lemmeho, ktorého vychovávali, ako svojho vlastného. To je troška historický odskok od filmu. Ďalej sa film odvíja v súlade s historickými faktami a uberá sa v dvoch dejových líniách. Prvá je aktívny odpor, keď po dobu 2 rokov napísal stovky anonymných pohľadníc v ktorých vyzýva národ k prebudeniu, k bojkotu spolupráce s nacistami, aby sa zdržali darovania peňazí, aby odmietali vojenskú službu a zvrhli Hitlera. Tieto pohľadnice roznášali do verejných budov a najpopulárnejších stavieb Berlína. Druhou líniou je vyšetrovanie, zúfala snaha gestapa o zachytenie akejkoľvek stopy k vypátraniu vinníkov. Film bol natočený podľa románu Hansa Fallada, vlastným menom Rudolfa Ditzena, ktorý ho napísal tesne po skončení 2. svetovej vojny, keď sa mu podarilo získať archívne materiály. Film je silným posolstvom a táto historická epizóda z protinacistického odporu bola sfilmovaná už v roku 1962 Západným Nemecko, ďalej v roku 1970 Východným Nemeckom, 1976 opäť Západné Nemecko, tento trojdielny seriál z dielne Česka a nakoniec najnovší film z roku 2016, ktorí vznikol v koprodukcii Nemecka, Francúzska a Veľkej Británie. (23.04.2017)

Excelentní herecké výkony (Švehlík, Hlaváčová, Dvořák, Donutil, Táborský atd.), výprava, kamera, scénář a celková režie tento film řadí mezi špičku televizní výroby. Dokazují to, o čem jsem již psal vícekrát u české inscenace. Kino a po té DVD by to chtělo a ne zahrabání kamsi do televizních archivů. (29.12.2010)

Charizmatický Boris Rösner s chraplákom v hlase a jeho posledná rola (inak tá jeho rodinná kliatba je desivá). A možno tá rola je až takmer životná, pretože takých náckov nemal ani Adolf s jednou guľou veľmi veľa. Teda aspoň tým výrazom, prejavom, pohľadom vzbudzujúcim rešpekt i strach. Skvele zahraná rola, dokonca lepší výkon než Donutilov, ktorého trápno-komediálna postava mi tak trochu v tomto počine vadila. A vlastne všetky tie výstupy ako z veselohry sa do doby ani do deja nehodili. Kazili tú atmosféru, ktorú film chcel ponúknuť. Ale na TV film/TV seriál viac než dobré (01.04.2021)