Jako kníže Rohan

"Máte vy vůbec ponětí, co to je patnáct tisícovek? To se nedá prošustrovat ani za léta…." Venkovanu Špátovi se to tedy podařilo, než bys řekl švec. Vladimír Menšík v téhle nezvykle dramatické poloze je samozřejmě výborný. Výborná je i hudba Vítězslava Hadla. Ten samotný příběh o náhlém zbohatnutí a následném procitnutí v drsné realitě samých dluhů a exekuce je docela stále aktuální. Všechny ty kladné postavy (Gýrová, Pešek, Galatíková) stejně jako postava Špátové (Roubíková) na mě však působily tak nějak prvoplánové. Na plný počet hvězdiček to tak za mě není. (13.07.2022)

Ó ano po nečekaném vzestupu, pýše, povýšenosti a já nevím čeho všeho, následuje většinou neodvratný a tvrdý pád na samé dno, tedy alespoň pokud člověk nemyslí na zadní kolečka a na nějakou tu životní investici. Takže ono má všecko své mouchy. Když se stane s chuďase náhle boháč tak je to vždycky o něčem jiném, než když se stane ještě s bohatšího bohatší. Tomu pád až zas tolik nevadí, ale ten chudý si přeci jenom nemůže zvyknout, na náhlou životní proměnu a je to přeci jenom trochu o něčem jiném. Krásná televizní inscenace, řekl bych že téměř nadčasově natočená, která má co říct i dnes. Inu stále platí rčení: postavení a úspěšnost se leckdy měřily - a vlastně i dodnes stále měří - jen podle hmotných ukazatelů. Ale čím více se takový zbohatlík chce připodobnit těm, kterým dosud mohl jen závidět, tím je trapnější. Vladimír Menšík jako zbohatlý Špáta podal skutečně velice hodnověrný výkon, a doopravdy jsem mu ho věřil. Závěrečný pravdivý rozhovor o skutečné Špátově situaci, společně s Josefem Bláhou, nebo poté doma s jeho matkou byl nádherný, ale také neuvěřitelně deprimující. Krásná prozaická hříčka o náhlém zbohatnutí a posléze o velice rychlém procitnutí a tvrdé realitě viz. závěrečný posměch dětí, se všemi velice dobře zahranými rolemi. (04.02.2007)

Já si na to pamatuju z dětství ještě z osmdesátek. Postarší Menšík, skvěle to zahrál, lehce nabyl, lehce pozbyl. Vždycky karbanil, vždycky chtěl být boháč a pak se to stalo, byl a najednou nebyl, přišel i o ženu a novorozeně. Je to celkem hezky natočené (v rámci československé televíze), je to takové docela těžké téma, kouknu na to někdy zase tak za 20 let. (09.08.2021)

Jako kníže Rohan je československou televizní inscenací se vším všudy. Jen pár interiérů, minimální výprava a k tomu dobré obsazení. Příběh je jednoduchý a poměrně předvídatelný, pro někoho možná až příliš zkratkovitý. Celková délka, lehce přes sedmdesát minut, tomu odpovídá. Dokáže ovšem dobře gradovat a především správně vyznít. O to se zasluhují především dobří herci v čele s Vladimírem Menšíkem. Ten je sice především komik, ale jedny z jeho nejlepších hereckých výkonů jsou vážné role (Ikarův pád, Tažní ptáci) a své výborné herectví dokazuje i zde. V rámci televizních inscenací je Jako kníže Rohan špička a neztratí se i mezi běžnou (televizní) filmovou produkcí, čtyři hvězdy… (26.09.2022)

Československé televizní drama podle novely K. V. Raise o venkovanovi, který zdědil značný majetek a ještě rychleji o něho přišel. Antonín Špáta, pomocný nádeník v podání V. Menšíka, dostane 15 000 zlatých v podobě dědictví, velmi rychle se mu začne měnit osobnost a především myšlení, neboť se najednou cítí jako pán. Všem musí dokazovat, že se počítá do lepší společnosti a začne zcela neuváženě rozhazovat své lehce nabyté bohatství. K nákupu okázalých nemovitostí, luxusního nábytku a nepotřebných tretek ho podporuje jeho povedená, stejně neprávem zpanštělá matka L. Roubíková. Jediná manželka J. Gýrová si nepotrpí na okázalosti, nepropadne panskému pozlátku a zůstává stále skromná, což je manželovi a tchýni trnem v oku. Mají dojem, že se k jejich novému postavení nehodí, dělá jim ostudu svým obyčejným ošacením a svou pokorou a zlými slovy se ji snaží vyhnat. Je velmi zarážející, že pan Špáta mohl být natolik tupý, že neustále všem chvástavě opakoval, že má patnáct tisíc, dva domy, služebnictvo a byt vybavený jako u knížete, ačkoli každému hňupovi musí být jasné, že peníze se nedají utrácet do nekonečna. Přestože se někteří chytráci pokusili Špátova rozhazování využít pro sebe, všem soudným lidem byl hloupý zbohatlík pouze k smíchu. V druhé půli velmi působivého dramatu Z. Kubečka dochází k očekávaným tragickým důsledkům Špátova neuváženého jednání, smrt manželky mimo domov a vyhnání z jejího pohřbu, totální vyčerpání obdržené sumy a děsivé nahlédnutí do smutné reality, kde vyplavaly na povrch obrovské dluhy a exekuce na veškerý majetek. V dalších rolích můžeme sledovat chudé dělníky V. Galatíkovou, L. Peška, L. Havelkovou a V. Kotvu, jež se postarali o umírající Špátovu ženu v jejích posledních okamžicích, či vykutáleného J. Bláhu s jeho až podezřele přítulnou dcerou S. Stašovou. Závěr snímku je naprosto omračující, daleko horší než jsem předpokládal, už dlouho mě při pohledu na televizní obrazovku tak nemrazilo v zádech. Název filmu vyjadřuje přirovnání, které dočasně bohatý hlupec Špáta sám rád opakoval. Nepříliš známá inscenace s V. Menšíkem, v dramatických rolích naprosto geniálním, a neméně dobrou L. Roubíkovou u mě zanechala velmi výrazný až dech beroucí dojem, a proto je maximální hodnocení povinností. (11.09.2018)