Jeanne Poisson, markýza de Pompadour

Historický film 1) Příjemně zpracovaný v poklidu plynoucí vyvážený historický film chvílemi připomíná rozhlasovou hru s ilustračními živými obrazy._____ 2) Ve filmu je všechno, co bychom očekávali, že tam bude - pěkný vizuál, dobré herecké výkony, historická věrohodnost událostí i atmosféry. V tom je ovšem také největší slabina filmu. Vše je dobré - nic není vynikající. Film jsem viděl a za dva dny poté už mám problém vzpomenout si na některé detaily._____ 3) Zaujal mě 21letý Damien Jouillerot (dauphin) a smyslné rty 42letého Vincenta Pereze (Ludvík XV.). (10.01.2009)

Solidní profesionální práce, která neohromí, ale také nepřivede k zuřivosti. Tolik vytýkaná popisnost je v tomto případě na místě; co o té dámě vlastně víme? Že uměla více než být královskou milenkou; že některé její vlastnosti byly sporné; vynikat měla i duchem. To všechno ve filmu je, i když v druhé části režie i scénář poněkud ztrácejí dech. Budeme-li tuto životopisnou televizní kreaci srovnávat s tím, čím jsme dnes na obrazovkách den co den doslova bičováni, poctivé, divácky vděčné řemeslo tohoto dílka vynikne ještě více. (22.01.2013)

2/2 Romantizující životopis markýzy de Pompadour (1721–1764). Není to žádná pecka, ale pro připomenutí a základní orientaci bohatě postačuje. V užití reálů mají Frantíci vždycky výhodu u vlastních látek, to je samozřejmé. Hlavní problém tu představuje obsazení padesátnice Charlotte de Turckheim, která měla být jako Marie Leszczyńská jen o sedm let starší, než Ludvík XV., tady ale vypadala jako jeho matka. Naopak za zásadní klad považuju opětovné užití hudby z pompadourovské operety Leo Falla z roku 1922, která provází markýziny životopisy už celé století. Stejně tak tu bylo alespoň ve fragmentech zachyceno markýzino mecenášství, přátelství s encyklopedisty a její vlastní herecké ambice (v královském divadélku pro 14 lidí ve Versailles v letech 1747–1750). (23.09.2023)

Instantní kostka režijních i hereckých klišé, rozpuštěná ve dvou litrech vlažného přístupu - toť ryzí (nad)národně televizácká gastronomie současnosti, lehce stravitelná, lehce spláchnutelná - na jakékoli téma - historie nehistorie... Spíše tedy >poison< , rybka leklá v marně jedovatém vejvaru... :-/ - - - - - (Poprvé a zcela jistě naposled znuděně viděno 12. a 19.2.2011 na ČT1 coby (k)análu velmi levné kulturní kuchyně /navíc s rovnocenně plytkým a otravným čétédabingem/, hodnocení 164., komentář zde jako jebemnáctý - 19.2.2011) (19.02.2011)

Četl jsem několik životopisů markýzy de Pompadour i jiných osobností té doby, takže mám určitou představu, kterou tenhle film poměrně dobře naplnil. Musím ale dodat, že u většiny historických filmů posledních let postrádám napětí, spád, gradaci (které mi naopak přinášelo čtení knih). V každém případě ale jde o realistické ztvárnění nelehkého postavení královy milenky, která zdaleka nebyla tak všemocnou, jak se to většinou prezentuje (v tomto směru mě celkem vytáčí rádobyseriózní časopisy jako Epocha, History a podobně). Dalším plusem filmu je výborné herecké obsazení, zvláště charismatický Vincent Perez v roli Ludvíka XV. naprosto seděl. A i když mezi ním a Charlottou de Turckheim je stejný věkový rozdíl jako byl mezi králem a královnou Marií Leszczyńskou, ve filmu vypadají spíš jako matka se synem, čímž tvůrci lehce sympaticky zdůraznili argumentaci, proč král musel bejt kurevník. Ovšem kdysi populárního šviháka Venantina Venantiniho v roli cholerického krejčího jsem si uvědomil až dodatečně po nastudování informací k filmu. Kostýmy, výprava, všechno dobrý, k úplnému sednutí na zadek však přesto něco chybí. (02.09.2010)