Magnolia

Zajímalo Vás někdy téma náhody či kauzality? Máte někdy pocit, že minulost je za Vámi, ale stále Vás ovlivňuje? Myslíte si, že člověk se může dostat z „bludného kruhu“ životních problémů? Přesně tyto a mnohé další otázky si ve snímku MAGNOLIA klade Paul Thomas Anderson. A odpovědi, které P. T. Anderson divákům předkládá jsou jedním slovem geniální. Ona geniálnost nespočívá pouze v tom, co P. T. Anderson předkládá, ale (a to hlavně) jak to předkládá. Andersonův způsob prezentace myšlenky není nepodobný skládání puzzle. Zprvu má divák pocit, že ta hromada zdánlivě nesouvisejících záběrů a dějových úseků nedává dohromady žádný smysl. Při bližším zkoumání a postupem času však divák zjišťuje, že vše do sebe přesně zapadá. Závěrečné minuty filmu pak P. T. Anderson poskládá všechny tyto fragmenty, střípky a úryvky dohromady a vzniká z toho vynikající dílo – vynikající díky myšlence samotné, předložené formě, postupné a neúprosné gradaci děje, hereckým výkonům, hudební stránce atd. Na závěr snad ještě jedna „perlička“: až budete při sledování přemýšlet, jestli existuje souvislost mezi třemi úvodními příběhy a závěrečnou „katarzí“, pak vězte, že ano (rozřešení hledejte v číslech 8 a 2). Vše přesně dle slov z filmu: „Existují příběhy o shodě okolností a náhodě, o křížení cest a podivných úkazech A vypravěč se skromně domnívá, že divné věci se stávají pořád.“ Shrnuto a podtrženo: Paul Thomas Anderson předkládá divákům strhující, vynikající a nadčasové dílo, a to nejen co do obsahu, ale také co do předložené formy. (02.09.2003)

(1001) "Tiše vás soudím." Právě, může si říkat co chce, ale ve skutečnosti myslet třeba na hotdog. A takový mi přišel celý film. Úvod vcelku dobrý, v průběhu nějaké momenty taky ušly, ale "myšlenka", kterou se mi ani nepodařilo moc identifikovat v záplavě tápajících policistů a ublížených dětí, byla rozmělněna v patosu a sentimentu a bůhvíčem ještě, časté opakování motivů mi také příliš nesedlo. Stačí jeden stařík dohnaný blízkostí exitu k alibistické upřímnosti. Jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Já bych si teda radši dala bramborák, než se prokousávat tímhle znova a snažit se luštit mezi řádky, že lidé jsou ze zásady zlí, ale měli by na sebe být místo toho radši hodní. Připomnělo mi to Donnieho Darka, který se mi ale zdál ve svém chaosu o mnoho plynulejší a přirozenější. (24.07.2009)

Osm zdánlivě nesouvisejících hlavních dějových linií a k tomu pár vedlejších, které je protínají? Tří hodinová stopáž? Hrající Tom Cruise? Nemožné režijně ukočírovat? Evidentně jste zatím neviděli Magnolii. Má své mouchy, ale celkový dojem je velmi působivý a podpořený tu a tam scénou, která zapůsobí "jako kdyby žáby z nebes padaly".. Atmosféra je stejně tak pohlcující jako specifická. Pracovně jsem si jí pojmenoval jako magnoliodní. (21.01.2005)

70%. Magnolia je ťažký oriešok. Anderson si povolal hŕstku hereckých hviezd, vložil im do duše rany z minulosti, utrpenie, bolesť, výčitky, osudové udalosti a rozplietol s nimi trojhodinovú drámičku, v ktorej ani jedna postava nie je taká, ako sa navonok javí. Ironický, vtipný začiatok. Búrlivý stred odhaľujúci nezmierené povahy, diskutabilný nálet zelených príšeriek, ktorý ale pôsobil až neprirodzene upokojujúco a záverečné vyostrenie, predostieranie citov, hlavne Tom Cruise a jeho postava ma vyslovene posadili na zadok. Obľúbená Julianne ako nevyrovnaná troska, či úbohá feťáčka obkolesená tieňmi... Magnolia zabrala, herci frčali, ale stále to nebolo to pravé orechové a ani neviem logicky vysvetliť prečo. Vari tá neznesiteľná dĺžka, ktorá podporená samými depresívami, bola jednoducho na nevydržanie? :) (04.03.2010)

Kdybych měl Magnolii hodnotit objektivně, nemohl bych dát nižší hodnocení než to nejvyšší. Naštěstí můžu hodnotit čistě podle sebe a i přes bezchybnou Andersonovu režii se nemůžu ubránit pocitu, že tři hodiny jsou moc a to celkem zbytečně. Samozřejmě všechny linie jsou provázané a jednotlivé postavy by se nedaly vyškrtnout, ale celé dění okolo soutěže, moderátora a geniálního mladíka mi přišlo hrozně nudné a těšil jsem se až se příběh dostane zase k někomu jinému, což bohužel platí i pro bývalého soutěžícího Macyho. Naopak Cruise, Hoffman a Reilly jsou úžasní a když se kdokoli z této trojky dostal k tomu, aby předvedl své herecké umění, pravidelně mě mrazilo. (16.09.2006)