Fukušú suru wa ware ni ari
Vengeance Is Mine
Obsahy(1)
Imamurův film, na základě knižní předlohy Rjūzō Sakiho, rekapituluje příběh jednoho zločinného běsnění jedince, jež zasáhlo Japonsko na přelomu let 1963 a 1964. Příběh rekapituluje jako zuřivou vzpouru proti společenským strukturám. (tomtomtoma)
Videa (1)
Recenze (13)
Má je pomsta (Židům 10, 30/ Římanům 12, 19) je Imamurovou filmovou antropologickou studií o lidském nitru, zohyzděném přepjatým přijetím vnější okolnosti. Šóhei Imamura zadaptoval stejnojmennou (Má je pomsta) knižní předlohu z roku 1975 japonského spisovatele Rjūzō Sakiho, píšícího o zločincích. O práva filmová se v Japonsku rozhořel poměrně ostrý spor, z něhož nakonec vítězně vzešla Imamurova produkční společnost, jež přes svůj pozdější vstup do šarvátek a her nakonec jako první uzavřela s autorem písemnou dohodu. Imamura skládá kamínky antropologické studie, přizpůsobuje si ji svému záměru a s potutelným úsměvem jízlivosti kreslí pak temnější portrét japonské společnosti. Pokorné otcovo ponížení jako veškerý pramen absolutní revolty proti společnosti. Revolta postupem času však stupňuje opovržení společností i tu náruživě poživačnou touhu po všem tom materiálním, tělesném, vnímaném jako útěcha i vysvobození zároveň. Název knihy i filmu má své paradoxní zvýraznění a rovněž opodstatnění ke způsobům a všem následkům zběsilé revolty proti řádu, když se tak záhy zabily ideály. Duše ztracené jak v konfliktu tradičních kulturních hodnot a spotřebního demokratického ideálu, tak v jejich bolestech a stereotypech. Důvěřivě nebo zlověřivě se přijímají naděje, iluze vysvobození, impulsy. Cesta je to nekompromisní, stejně tak jako všechny následky. Hrdinou antropologického pitvání je Iwao Enokizu (věrohodný Ken Ogata, a jako malý chlapec Daisuke Sano), jeho troufale rebelantská cesta životem a jeho vzpoura proti všemu, když dospěl k přesvědčení, že podvod je často náročnější a složitější než vražda. Prostředí je stylově bezútěšné: se svým bývalým milencem ambivalentně stále spojená a po romantickém vysvobození lačná hostinská Haru Asano (Majumi Ogawa), Iwaova manželka se svým vlastním svébytnějším způsobem svého romantického naplnění Kazuko Enokizu (Micuko Baišó), Haruina matka se šrámem a se stínem vlastního provinění Hisano Asano (Nidžiko Kijokawa), pokorný křesťan a morálně pevný Iwaův otec Šizuo Enokizu (Rentaró Mikuni). Z dalších rolí: Iwaova churavějící matka Kajo Enokizu (Čóčó Mijako), zástupce tabákové firmy s osudovou slabostí k alkoholu Tanedžirô Šibata (Taidži Tonojama), nebohý řidič náklaďáku Daihači Baba (Gorô Tarumi), ze spárů Iwaa unikající milenka Čijoko Hata (Moeko Ezawa), Haruin samolibý milenec (Kazuo Kitamura), důvěřivá matka uvězněného syna (Kin Sugai) či z osamělosti "vysvobozený" právník Kawašima (Joši Kató). Má je pomsta je krvežíznivým tancem absolutní lidské revolty s ponurou špínou lidských duší. Lidský egoismus dosahuje své radikální podoby. ()
Dokonalý portrét viacnásobného (a k tomu i pomerne dosť bezcitného) vražedníka Iwaoa "Profesora" Enokizua v naprosto nebezpečnej vízii od vskutku vizionárskeho režiséra Šóheia Imamuru, z ktorého som medziiným zase nemal najlepší pocit, keďže si znovu nekládol servítku pred ústa, nakoľko sa snažil byť čo najviac autentickým, tak tým pádom nešetril ani žiadneho nastávajúceho diváka v 21. storočí (totižto, zo snímku stále srší neuveriteľná nadčasovosť!), ktorý sa vôbec po prvýkrát odhodlal vstúpiť na túto mimoriadne zvrátenú, thrillerovú pôdu so samými skazenými postavami na svojom konte... • Áno, jednoznačne TU nebol nikto úplne「čistý」 , vrátane nášho "profáka" , ktorý sa azda navždy zapísal do análov filmových dejín celej kinematografie, rovnako, ako i ďalšie a vedľajšie postavy, z ktorých mi postupne čoraz viac naskakovala samá, 『husia koža』 , ktorej som sa dokonca ani niekoľko málo minút po závečných tituliek celkom nezbavil. • Skrátka, čím sa intenzívnejšie ponoríte do tohto, obzvlášť ponurého diania, tým sa vám doslova viacej dostáva pod kožu, a to i napriek tomu, že trochu častejšie skákalo po časovej osi na princíp flashbackov, na čo si časom určite zvyknete...? • Nie, nie je to mätúce, lebo režisér Imamura to mal zvyčajne perfektným spôsobom pod palcom, síce nevravím, že by mi to proste ani jediný krát nevadilo, to akosi ani nepopieram, a možno i kvôli tomu som nakoniec neudelil maximálne hodnotenie, kedy som mal pocit, že sa na to mohlo ísť predsa aj trošku ináč, ale budiž, rešpektujem režisérovo spracovanie so znepokojivým vyústením až do samého záveru, ktorý to ešte podtrhol. • Zaujímavé na tom všetkom bolo predovšetkým to, že tvorcovia zobrazili skutočný príbeh - sériového vraha Akiru Nishiguchiho, ktorého fascinujúcou metódou stvárnil herecký predstaviteľ v podaní Kena Ogatu, ktorého filmové vyčíňanie, paradoxne, bolo fascinujúce sledovať... Vtedy ste ani nemali taký dojem, že sa pozeráte iba na tieto, postupne premietané, 「pohyblivé obrázky」 , na to časom načisto zabudnete, tak sa extrémne vžijete nielen do 『jeho kože』 , ale aj do nasledujúcich, pokrivených charakterov. Prečo? • Pretože v samotnom obsadení figurovalo toľko kvalitných, japonských zv(r)učných hercov, koľko si dokážete len predstaviť, aby ste pomaly ani nedýchali, tak sa vám ich prítomnosťou nenormálne zaťažil žalúdok, že ste si želali čo najrýchlejší koniec. Mimochodom, napočítal by som ich minimálne aspoň takých päť, toľkoto mal každý z nich dostatočne vyčlenený svoj herecký priestor, čo ma neskutočne iritovalo! • Radšej zabudnite na všetky kriminálne kópie všelijakých (ne)počinov od výmyslu sveta, lebo len sotvaktorý z nich sa tomuto drsnému Originálu prinajmenšom vyrovná. • Už vari rozumiem, prečo patrí k obľúbeným filmom tohto chlapíka za kamerou... ()
Neomylně rozpoznatelný Imamurův styl, jako obvykle velmi nezaujatý, paradoxně však snad o něco méně odtažitý, než je zvykem. Co do hereckého obsazení, měl Imamura velmi šťastnou ruku a, jak sám přiznává, až při natáčení tohoto snímku si našel cestu k hercům jako takovým. Byť se film drží knižně vydaného životopisu, podnikl Imamura vlastní iniciativy (s určitou nadsázkou snad lze říci pátrání) v zájmu co nejhlubšího proniknutí do událostí, včetně detailního putování po stopách Akiry Nishiguchiho (ze zřejmých důvodů se ve filmu postava jmenuje Iwao Enokizu). Přesvědčivý návrat po více než 10-tileté tvůrčí pauze. ()
Mistrovské - výkony, střih, výstavba, scénář. Je to beze švů, neztrácí to nikde tempo. Šílené scény, které se člověku vybaví v těch nejtemnějších snech (exekuce psa zahrabaného po krk do země a zabitého spařením kotlem vroucí vody), velká sexuální otevřenost - obdivuhodná svoboda vyjadřování! Skvělý výkon hlavního hrdiny i ostatních. Hvězda dolů za přiznanou inspiraci Amerikou - je to stejný rod "dokumentárnosti" jako Záznam o japonském hmyzu, ale je to na hraně thrilleru. Ten vrah pohrdal vším, co bylo zakotvené ve společnosti - pár retrospektiv a rodinné zázemí ozřejmuje a do jisté míry ospravedlňuje jeho důvody. Anarchie v praxi. Připomnělo mi to trochu Tahle země není pro starý - ta nelítostnost a na druhou stranu obyčejné záliby v lidech podobných jemu... ()
Zpočátku jsem byl jen zvědav - zvláště vzhledem k jeho předchozímu a následnému filmu - jak režísér první třídy Šóhei Imamura, přistoupí k tématu, které mě příliš nezajímá, a kterému se raději vyhýbám. Svou prvotřídnost nicméně osvědčil i v tomto filmu, a vlastně téma ani motiv nebyly příliš vzdálené "Hluboké touze" ani "Baladě". Možná zacházím příliš daleko, ale domnívám se, že jedním z prvních plánů jeho filmu je řešení svobody a nutnosti. V případě pětinásobného vraha Iwaa Enokizu (ve filmu, ve skutečnosti Nishiguchi Akira) spočívá (svoboda) v bytí čím nejsem, dokud to jde, a přijetí důsledku (nutnosti), až to už nepůjde. Rodinné prostředí, křesťanská výchova, ani vztah jeho otce ke své snaše (Iwaově manželce) neprokazují žádný motiv pomsty... ()
Reklama