Lovec jelenů

Lovce jelenů bych nikdy nenazval čistě a jen válečným filmem. To už bych tak musel nazvat i Forresta Gumpa, protože bojišti (Vietnamu) se oba věnují asi tak půl hodiny. Lovec jelenů je psychologické drama o změně lidské psychiky po konfrontaci s válečnými hrůzami a také především o přátelství. A dokonalé. Nemohu souhlasit s některými zdejšími kolegy, že první hodina je nezajímavá, či dokonce nudná. První hodina nám ukazuje spokojenost a charaktery našich hrdinů, jejich veselí a radost. Lov jelenů v nádherné přírodě je úžasně nasnímaný. Pasáž z Vietnamského pekla je syrová a drsně realistická. Zbytek filmu je posmutnělý a závěrečná ruská ruleta opravdu dokonale vyvrcholená, natočená a zahraná. Hudba je úžasná a zvláště ústřední Cavatina vhání slzy do očí. Všichni herci ze sebe vydali maximum a je to vidět, všichni by si zasloužili metál. Charismáč s pihou Robert De Niro je prostě a jednoduše jedním z nejlepších herců všech dob a jeho Michael Vronsky je jedna z jeho nejlepších rolí. Zvláště vyvrcholení závěrečné rulety je ukázkou jeho mistrovství John Savage nebyl nikdy lepší, Meryl Streepová zase nikde hezčí ( :-)) a Christopher Walken je kapitola sama pro sebe. A abych nezapomněl na Johna Cazaleho, bohužel předčasně zesnulého talentovaného herce. Michaelu Ciminovi se podařilo vytvořit dílo, které nepřekonal. Lovec jelenů je jedním z pokladů světové kinematografie, který by měl objevit každý filmový labužník. (29.08.2007)

Autory vyfabulovanou vietkongskou ligu ruské rulety možno brát jako alegorii, či chcete-li symbol, který je nejdřív v pensylvánském rezavém pásu mezi všemi těmi obřady, slavnostmi, kamarádstvím a malichernými půtkami netknut, aby se po návratu na stejné místo nelítostně vložil do hry. Ti, co se vrátí, dostanou tak málo a o tolik přijdou. Není se co divit, že válka pro ně často skončí až tou jednou ránou.. Na rozdíl od Apokalypsy nebo Full Metal Jacket si Cimino hůře obhájí přítomnost úplně každého záběru, ale jeho epické protiválečné drama patří mezi ty filmy, které i po dekádách mají diváka měnícího se v čase čím oslovit. Mě třeba scénou lovu po návratu, kdy setkání se spárkatou trofejí už má zcela jiný význam či okamžiky v baru těsně před odjezdem, kdy bujaré veselí přeruší hra Chopina na klavír. Všichni tuší, co se blíží a nejlépe to ví John Cazale. A samozřejmě, Cavatina.. (09.05.2023)

Není to film o válce ve Vietnamu (kam je situováno nanejvýš 40 minut), je to film o válce po Vietnamu. Lovec jelenů je ohromný, obdivuhodný film. Nesmírně odvážný a očekávající diváka, který je ochoten naslouchat. Přesto mi na mysl opakovaně přicházela otázka „Není toho zbytečně moc?“. Musí otevírací část, zahrnující všehovšudy svatbu a jeden lov, trvat celou hodinu? Musí Michaelovo závěrečné hledání Nicka zabrat snad patnáct minut? Nejde o umělé natahování? Lidé, jež vydrželi Lovce fascinovaně sledovat celé tři hodiny, jistě nebudou souhlasit, ale jestli zde existovala nějaká schůdná cesta k postavám, nebyl jsem při jejím hledání úspěšný. Tři charismatičtí herci v hlavních rolích, neméně skvostné obsazení rolí vedlejších (Meryl Streep ční nad všemi oddaně milujícími ženami, jimž válka vzala důvod milovat)… Bohužel stále pouze herci, jejichž výkony jsem obdivoval, jejichž jednání mě zajímalo, ale jejichž příběhy jsem nespoluprožíval. Mezi jinými filmy spjatými s Vietnamem tento už kvůli jeho délce těžko přehlédnete, při srovnání s podobně okázalou Apokalypsou i mnohem méně okázalým Návratem domů se však nemohu ubránit dojmu, že Lovci jelenů ty dlouhé roky ubraly z působivosti. 80% Zajímavé komentáře: Lavran, Satan, Vronsky, efko, Ligter, xavierr13, marlon (08.10.2011)

Zklamání. Očekával jsem úplně něco jiného, válečný film, nějakého snipera, drsný boj. Dostal jsem film složený z pouze pár šíleně natažených scén, které se válečným filmem dají nazvat jen stěží. Následuje stručný popis obsah jako varování, co máte očekávat. První půlka snímku se odehrává před Vietnamem, což je mimochodem strašná nuda, která zaujme snad jen milovníky svateb. Celá válečná složka filmu je omezená na scénu se zajateckou ruskou ruletou, aby následovala poválečná část, navazující na zmíněnou ruskou ruletu. Ano, mělo se to jmenovat vietnamsko-ruská ruleta. Za herecké výkony a v druhé půli slušnou atmosféru dávám z milosti 3*. 60% (08.03.2015)

Přiznání uživatele: Čekal jsem osm let než to řeknu. Tohle je nejlepší film, který jsem ve svém životě viděl v kině. Budu rád, když se to změní, ale mám za to, že už nejspíš ne. V roce 2012 jsem byl poprvé na festivalu v Krnově. Od té doby se tam snažím jezdit každý rok, protože mám za to, že lidsky i filmově pro mě nic lepšího neexistuje. Mám rád uzavřené světy, americkou kinematografii, halloumi a pohraničí. A taky jsem trochu konzerva. Tehdy nám jej pustili v sobotu večer. Kino bylo narvané, úvod zdůraznil, že kopie je blow-up a trochu načervenalá, promítač to založil a jelo se. Často se přistihnu, že lituju, že jsem tolik filmů zkonzumoval tak brzo a tak hromadně, že už sem tam z archivů musím hodně dolovat. Ale pak si uvědomím, že jsem jich hodně nepochopil a vždycky si je můžu pustit znova. Tedy ne pustit, ale objevit a prožít. To byl tehdy i případ Lovce jelenů, kterého jsem jako mladší dal ve filmovém klubu na ČT2 a jako spousta lidí jsem myslel, že to snad nikdy neskončí. Tentokrát to ale fungovalo jinak. Vzpomínám si, jak se mi na několika místech chtělo brečet, jak jsem nevěděl co dělat s tou neskutečnou tenzí, kterou jsem s těmi lidmi zažíval a jak bylo v sále to absolutní, hrobové a hodně napjaté ticho až do konce závěrečných titulků. Takový společný prožitek jsem zažil jen párkrát v životě a vím, že se mu v mých očích v rámci umění nic nevyrovná. Ten film ve mně zůstal. Ukázal mi tehdy něco, co jsem si ani nedokázal představit, a to jak lehce, trvale a ne zrovna k dobrému se může změnit lidský život. Ukázal mi hodnoty o kterých jsem předtím nepřemýšlel. Ukázal mi válku jinak, než jsem ji do té doby vnímal. Šli jsme se po projekci obratem opít. Pamatuju si kamarádku, která jako první promluvila a řekla, že musíme jít na panáky. A stalo se. Nemluvili jsme o tom, příliš jsme to neanalyzovali, ale věděli jsme, že jsme spolu něco zásadního prožili. Jsem a budu za to vděčný. A možná si Lovce jelenů někdy pustím znova a budu zase tancovat na stole a pokoušet se o zpěv „Can’t také My Eyes of You.“ (09.04.2020)