Přepadení ve vzduchu

Nechápu tak nízká hodnocení, tohle je jedna z klasik o únosu letadla. Všechno krásně podtrhuje devadesátá léta. Kamera, elektrická hudba, styl, scénář, prostě všechno, tak jak se sluší a patří k 90. létům. Je pravda, že bitky mohly být provedeny lépe, našlo by se pár klišé a dabing byl děsný, ale mě tohle ani na minutku nenudilo, proto moje hodnocení 70%. (24.01.2011)

Akční devadesátkový snímek, který vás zanese spolu s hlavními postavami rovnou na palubu letadla. Musím říct, že Wesley Snipes je pro mě v tomto filmu výborným a charismatickým představitelem hlavního kladného hrdiny, který svoji práci lektora proti únosu letadel velmi rychle zužitkuje. Film má dobrý spád a během 84 minut navštívíme letadlo, letiště, lunapark. Pro mě, jako fanouška letadlových filmů rozhodně dobrá klasika. 80% (24.03.2022)

Wesley je fajn ale ked nahana upirov, slaby scenar mu tu velmi nepomaha, slabe aj na 90te roky, vela nedotiahnutych scen, bitky hrane je to vidiet, ze je to umele. Film zhliadnuty pre Elizabeth Hurley ktora si tu zahrala zaporacku v podobe letusky s velkou pistolou s tlmicom pobehuje po lietadle, vela priestoru nedostala. Taka retro oddychova nahanacka na nedelny podvecer. Snad jedna hlaska stojaca za povsimnutie, utekajuci terorista v zabavnom parku pllnom asi 150tich ludi a velitel zahlasi: "chlap s modrymi gatami a bledym sakom-najdete ho!" (21.05.2017)

Celkem příjemný film, který je ale dost krátký a strašně moc jednoduchý. Prospěl by větší rozpočet, více akce a tak. Napínavost se ve filmu najde, ale nic velkého se neděje, možná může ještě divák hrát na nepředvídatelnost. Hlavní záporák mě vůbec nezaujal, jinač příběh špatnej nebyl. Pro mě jen tak na 50% = *** (23.10.2012)

Délka filmu je to nejzvláštnější. 84 minut je věru zajímavé číslo a ideálně vyhovuje rozehrané partii klaďase Snipese a rádoby drsňáka Paynea. Akce je překvapivě rychlá, dynamická a osobní souboje dobře zvládnuté. Stereotypu zabraňuje i časté střídání lokací, takže jednolitost Die Hard, nebo Under Siege nečekejte. Nesmí chybět však řada nesmyslů a logických kiksů, ale pokud je člověk ochoten akceptovat jisté minely a brát Passengera 57 jen jako žánrovku let devadesátých, kde se slovo "realita" nebralo zase až tak vážně, nebude určitě znechucen. (12.09.2007)