Slabomyslný vrah

Další ze severských oper, jejímž dirigentem je epochální Stellan. Ne nadarmo se říká, že bůh obdařil duchem prostší velkou dávkou upřímných a z hloubi vyvěrajících citů a ne bezdůvodně tvrdím já, že na obhroublá, zlá a sebou samými do pozice nadřazených povýšená prasata nakonec platí zase jen bič. Jeden velký souboj obyčejné svobodomyslnosti a panovačného útlaku. (05.10.2016)

Ja narozdiel od ostatných tie anjelské vízie vnímam trochu inak a vôbec mi tu nevadili. Skôr naopak. Pekne vizuálne dotvárali, čo sa mladému prosťáčkovi honilo hlavou. Film aj napriek tomu, že pôsobí jednoducho, spája v sebe brilantnosť formou dramatického a hereckého prejavu. V tomto smere dávam dole klobúk pred mladučkým Stellanom, ktorý tu hral jedným slovom - geniálne. Tiež oceňujem postupnú emotívnu gradáciu v kontexte dvoch protipólnych charakterov - mladého slaboduchého mladíčka a arogantného hajzla statkára. Na druhú stranu mi tu trochu chýbalo hlbšie rozobratie pointy s dievčaťom na vozíčku. Silný nadpriemer. 85/100 (29.03.2021)

Souhlasím s uživatelem Dopitakem, že ta skoro poslední scéna je trošku mimo, jinak ale u mě převládá pocit mírné spokojenosti. Hlavně za Stellana, který už v tomhle mladém věku ukázal, jaký je to talent a to ještě v roce 1982 nikdo nemohl tušit, kam až to dotáhne. Výborný výkon a moc mu to slušelo, i s tím zaječím pyskem. (25.09.2014)

Nemôžem si pomôcť, no tento snímok mi od úvodu (napriek tomu, že mám drámy veľmi rád), príliš nesadol. Chápem opodstatnenie tých monológových vstupov, no na mňa pôsobili skôr rušivo, než by ma dostatočne emocionálne navnadili. Tak isto vízie hlavného hrdinu boli z môjho pohľadu trefou mimo terč. Niekto znalejší tvorby to zrejme docení, no pre mňa to bola viac menej strata času. Dúfal som v "depku" podobného rázu ako v prípade "Slonieho muža" (fakt neviem čo ma to napadlo), no toto išlo takmer úplne mimo moje zmysly. (31.01.2017)

Bez špetky přidané hodnoty. Filmů o velkodušných (sic!), dobrosrdečných idiotech obklopených zdravou nemocnou (ne, právě nemyslím na hypochondrii) společností už vzniklo tolik (na první dobrou mě napadá Sloní muž, Co žere Gilberta Grapea a O myších a lidech), Slabomyslný vrah pak v téhle řadě nepřichází s ničím novým či objevným, vypadá jako by byl natočen dle příručky (hlavně co nejvíc spravedlivého rozhořčení), stává se filmem bez tajemství, bez překvapení - vždyť už pouhým názvem tvůrci divákům vyslepičili pointu, teď už jen čekat, za jakých okolností k onomu zločinu dojde! 55 % (26.09.2021)