Utajený

Název Utajený je velmi výstižný, resp. "Utajená". A druhé slovo do skládačky je "pointa". Konec jsem totiž opravdu nepobral. Caché chvíli jakoby kopíruje Lost Highway bez Lynchových úchyláren, naopak, tísnivá atmosféra a tajemno nabádá diváka k tomu, aby čekal něco důmyslnějšího než sled nesouvislých scén a obrazů, jenže to by nebyl Haneke, aby film nějak "neovzláštnil" (v tomto případě to znamená debilně neukončil). Fakt, že do svého díla vložil jednu drsnější scénu a pak nechal diváka bez konce, aby mu (pokolikáté už?) dal možnost přetvořit ve své fantazii režisérův kousek k dokonalosti, film akorát tak shodil. A já už toho začínám mít dost, protože tohle je můj 7. zhlédnutý Hanekeho film a pan Tvůrce se už nám nějak moc opakuje. Jinak snímek nebyl vůbec špatný, obsazení Daniela Auteuila a Juliette Binoche bylo sázkou na jistotu, autentický způsob natáčení diváka dokázal dobře přenést do kůže hlavních hrdinů (jen jsem si několikrát během filmu posteskl nad absencí hudby) a vše mohlo být dotaženo ke kvalitnímu celku nebýt již zmíněné (ne)pointy se kterou dílo stojí a zároveň padá. (22.08.2011)

Když jsem před pár lety viděla "Pianistku", zůstala jsem stát s pusou dokořán. Byl to naprosto fascinující divácký zážitek, film, který mě dokonale porazil. Jméno Michael Haneke jsem si zapsala za uši a těšila se na další film, který od něj uvidím... Ale ovace se nekonají. "Utajený" se zpočátku tvářil jako velmi dobrý film, dlouho se mi i líbil. Ale pak začal být utahaný, rozvleklý, nudný, opakující se - žádný nový impuls, zvrat, nebo prostě cokoli, co by příběh posouvalo dopředu. Pak "velká pointa" a nedořečený konec, který jako by s předchozím děním na plátně nijak nesouvisel. Jako by Haneke nevěděl jak tu svoji nepovedenou bžundu zachránit, a tak od ní utekl. Škoda dvojnásobná, když si k tomu přivedl takové herce jako je Daniel Auteil (od "Války policajtů" jej bedlivě pozoruji a zjišťuji, že se mi chlapec čím dál tím víc začíná zamlouvat) a Juliette Binoche. Ach jo. (01.04.2006)

Mistrovska rezijni prace Hanekeho a zaslouzena cena na festivalu v Cannes. Film nedava divakovi ani chvili vydechnout, neustale ho drzi v napeti a zvedavosti (coz je castecni i zasluha snimani kamery - delsi staticke zabery) kdo je porizovatelem nahravek, kdo je postava Madzida atd., a obsahuje scenu, kterou se zde neslusi prozrazovat, ale ktera nikomu snad nikdy nezmizi z pameti a pri niz to v sale pri projekci (DEF v Brne, 6.2.2005) zasumelo. Skoda jen, ze misty rusive pusobi herecky projev J. Binocheove, ovsem v kontextu celeho dila a jeho kvality je to zanedbatelny faktor. (07.02.2006)

Kubrickovsky čistá filmárčina, jedinečné skĺbenie divadelných a filmových vyjadrovacích prostriedkov. Hanekeho chladné (pomalé a tiché) komponovanie (takmer výhradne interiérových) scén mi síce nie je práve najbližšie, no režisérov perfekcionizmus sála z každej minúty filmu a často zatajuje dych. A raz ho na pár sekúnd brutálne zastaví (hoci na tento šok dopredu požmurkávajúc upozorňuje v scéne rozprávanie "vtipu" za stolom). Iný film, ktorý - nech sa vám bude pozdávať akokoľvek - určite z vás len tak nevyprchá. Zatiaľ najobsažnejšia a najlepšie zvládnutá rola Daniela Auteuila z tých, v ktorých som ho videl. (17.10.2006)

Vynikající psychologické drama, skvěle zahrané a napínavé doufám nejen pro ty, kteří nemusí mít vše polopatisticky podané jak na zlatém podnose. Neřekl bych, že jde o "divácky náročnější intošinu", děj je vyprávěn srozumitelně, bez matoucích momentů a hluchých míst, s jednou brutálně překvapivou scénou, kdy divákovi spadne čelist. I vyjádření se autora k složité rasové problematice dnešní Francie je z filmu trochu cítit (scéna s černochem na kole, problém alžírských imigrantů). A překvapivě otevřený konec, s dlouhým záběrem na diskuzi Majidova syna s Pierrotem, pak přímo vybízí k několika výkladům a přestože se někdo může cítit, že byl o něco ochuzen, já se zlobit nebudu. Ta nedořečenost je totiž někdy tak sexy :o) PS: Při několikaminutovém zjevení se legendy francouzského filmu Annie Girardot jsem zamáčkl nostalgickou slzu. (29.06.2006)