Utajený

Takhle vypadá originální, napínavý drama. Skoro všechno je v tomhle filmu jinak, než byste čekali - Michael Haneke je skvělý hlavně proto, že se nebojí riskovat. V tom je o míle napřed oproti většině ostatních současných režisérů. Pokud u filmových tvůrců oceňujete právě tuhle vlastnost, film vám vřele doporučuju. Jestli radši sázíte na jistotu, bude to pro vás asi zklamání. (24.11.2006)

Haneke se s chutí vyžívá v hnusných detailech, nu budiž, k thrilleru to víceméně (tedy spíše méně) patří. Ale že bych napětím zapomínala dýchat, rozšiřovaly se mi zorničky, případně mě poléval studený pot, to tedy říci nemohu ani náhodou. Tedy ty zorničky se mi v úžasu rozšířily poté, co pohlédly na počet cen, jež tento poměrně tuctový snímek sklidil. Německé pojetí pohádek a mysteriozních dramat je zkrátka nekompatibilní s mými představami o dobrém filmu. (25.03.2012)

Podnětná intošina na jedno podívaná. Ne tolik "user friendly", místy až příliš neatraktivní a vlekoucí se, přesto cenná na zhlídnutí. Zajímavý (i když nekonkrétní a těžko shrnutelný) politický kontext se protíná s nezvykle řešeným komorním thrillerem s puntičkářskou psychologizací Auteuilovy postavy. 67%. (10.02.2006)

Hodnocení filmu bych rozdělil přesně napůl. Forma je u Hanekeho tradičně vytříbená, obsadil tam špičkové charakterní herce, kteří odvádí maximum. Zato obsah pokulhává, protože tradiční Hanekeho manýra nechávat spoustu věcí na divákovi a končit co možná nejotevřeněji se tady změnila v absolutní bezradnost a nebál bych se použít i slova křeč. Motivace postav je neuspokojivá a celé to na mě působí dojmem "co tím vlastně chtěl básník říct". Celkový dojem: 50 %. (25.03.2012)

Daniel Auteil, Juliette Binoche či Annie Girardot v režii dnes ve Francii docela ceněného Michaela Hanekeho. Jde však spíše o uměleckou masturbaci, jinak se to nedá nazvat, protože hlavní myšlenka je ne sice zcela prázdná, ale slabá na to, aby nesla celý spektákl podivných náhod, sledování, videokazet, pocitů a rozhovorů a odkrývání mysli. (16.03.2012)