Harold a Maude

Nečudo, že vtedajší konzervativci nezvládli prijať a pohoršene hysterčili nad odvážnou konfrontáciou mladíckeho nihilizmu so stareckým entuziazmom, mala totiž to, čo oni nie-slobodu. Zodpovedal za ňu trúfalec Hal Ashby, ktorý už vtedy vedel ako znamenito narábať s absurditou, ako ju pružne napasovať pomedzi vtípky typu „Marianum“ (pohreby, samovraždy, demolície) i „Vitalium“ (autá, vône, skulptúry) a ako z nej nakoniec dať dohromady nevliezavú bizardnosť o zbytočných životných predsudkoch. „Harold and Maude“ boli excentrickým, láskavým a až doteraz stále sú aj nadčasovým nezvyčajom po ktorom mám chuť si poobzerať nejaký ten auťák... (05.01.2011)

Harold je mladý muž, který se už jako dospělý narodil. Tak trochu zvláštní osobnost, samotář se sebevražednými sklony. Nejlépe se cítí na pohřbeh a nebo se smyčkou kolem krku. Zachrání ho energická stařenka Maude, se ktorou se seznamuje na pohřbu (no kde jinde) a nekonečný shluk zábavných situací a zážitků může začít. Dva excentrici představují dokonalý model protikladů, co se přitahují. Přátelský vztah pomalu přerůstá v něco víc, ale to v tomto snímku vůbec není podstatné, protože na to film neklade až takový důraz. A i když v roce 1971 byl tento film asi hodně silná káva právě kvůli tomuto nekonvenčnímu vztahu, dnes už je spíše vnímaný jako 'oslava života' aneb 'najdi něco, co tě v životě dělá šťastným a drž se toho'. Mě se tento originální a netradiční strašně smutný a zároveň pozitivní snímek velice líbil a úžasný soundtrack je jen sladká tečka za něčím, co prostě baví. Tyhle lehce nerealistické filmy o podivínech, kteří působí opravdověji než většina lidí, to já prostě můžu. - "I haven't lived, I've died a few times. I decided right then that I enjoy being dead." (17.02.2019)

Předčasně záhrobní eféb Harold, jehož životní náplní (tou zábavnou) je inscenování vlastních sebevražd a navštěvování pohřbů a demolic domů, zatvrzele živá osmdesátnice Maude, pro kterou neplatí žádné zákazy, věkové limity ani společenské předsudky a život je pro ni jedna velká bonboniéra plná překvapení, a láska jako trám, která je oba polapí do svých nevypočitatelných a podivnosti se vysmívajících tenat. To jsou hlavní aktéři této nádherně rozverné a absurdní (ne)sentimentální romance, která pulzuje nápaditostí, svěžestí, excentričností na každý pád, mile zvráceným humorem, a která toho v sobě skrývá mnohem více, než se na první pohled může zdát. Brilantní, netradiční, kouzelné a pořádně podvratné! (30.08.2009)

"Harold a Maude je legrační asi jako hořící sirotčinec" (copyright: nejmenovaný dobový kritik) Pozitivní film o umírání a neodvratnosti smrti, skvěle dynamizovaný soundtrackem Cata Stevense, kontrastním ústředním párem a Haroldovými inscenovanými sebevraždami. Jen málo děl, která tak pregnantně vystihují určitou éru, zůstává i po letech stejně živými jako Harold a Maude, oslava různorodosti, svobody a autenticity, která neplýtvá záběry ani slovy. Nádherně podvratná alternativa k veskrze konzervativní Love Story (rovněž od Paramountu). 85% Zajímavé komentáře: Oskar, jahol (28.06.2007)

Jedna z nejuznávanějších komedií 20. století, kultovní záležitost a též jeden z nejvýraznějších romantických filmů všech dob. Harold a Maude už v době svého vydání v roce 1971 vzbudila pochopitelný poprask. Příběh silného přátelství 20-letého chlapce a 79-leté důchodkyně, které časem přeroste v romantický vztah působí na první pohled neskutečně provokativním dojmem, který už v 70. letech vyvolal lehké pozdvižení. A to i přes to, že se scéna s milováním hlavní dvojice rychle smetla ze stolu. Přesto je ovšem Harold a Maude jednoduše skvělá záležitost.   Hal Ashby vytvořil výraznou a přesto divácky skutečně vděčnou podívanou. Přesto to ovšem na první pohled tak jednoduché není. Hlavním hrdinou je totiž pořád mladík posedlý smrtí, což dle očekávání do velké míry znamená sázku na černý humor. Scénář Colina Higginse v době svého uvedení kritiky kdovíjak nepotěšil a jako v případě mnoha netradičních filmů teprve musel samotný čas ocenit jeho nezpochybnitelné kvality. Dvojice výstředních protagonistů dle očekávání v roce 1971 vzbudila menší poprask, přesto ovšem Harold a Maude skutečně patří mezi nejvýraznější filmy svého žánru.   Harold a Maude ukazuje, že jde depresivní téma zpracovat velmi zábavným způsobem. Hlavní hrdina sice trpí depresemi, pokouší se o sebevraždy, k vyloženě depresivní podívané má ovšem Harold a Maude skutečně daleko. Především i proto, že díky hlavní hrdince ukazuje, že se život musí skutečně prožít plnými doušky. Celé je to sice tak trochu morbidní, zároveň ovšem skutečně neskutečně zábavné.   Ruth Gordon a Bud Cort odvedli v hlavních rolích skvělou práci. Tohle nepravděpodobné duo těžilo ze své vzájemné chemie, skvěle prodali vývoj jejich vzájemného vztahu a vzájemně se neskutečně zábavným kontrastem dorovnávají a dokazují, že se protiklady skutečně přitahují. Ten film tak skvěle funguje i především díky této skvělé hlavní dvojici.   Za zmínku stojí i povedené vizuální zpracování, výtečný soundtrack Cata Stevense a především naprosto skvělé tempo. Díky délce, která nepřesáhne hodinu a půl komediální tempo skvěle funguje a přitom se naplňuje pocit, že se z látky vydrápalo maximum. Kvůli tehdejšímu kritickému a finančnímu neúspěchu sice plány na pokračování i prequel rychle zanikli, přesto je Harold a Maude skutečně výraznou komediální perlou, která sice není vyloženě pro každého, i přes svou morbiditu je ovšem tím typem filmu, který o životě skutečně řekne víc než strejda Franta v hospodě.   Neskutečně zábavná podívaná, která je filmem o radosti ze života. Prokazatelně film své doby, který se ovšem paradoxně zaslouženého uznání dočkal až o poznání později. Je to škoda, kultovní status si ovšem tahle výtečná podívaná odnesla velmi zaslouženě.... (07.06.2021)