Kouřové signály

Je to takovej film, u kterýho se člověk cítí dobře. Bavili mě herci, prostředí rezervace, i to, že režisér nehraje lacino na city nebo nezkouší story o utlačovaných chudácích (policista, vyšetřování nehody) a nemaskuje negativa (alkoholismus, život od ničeho k ničemu, násilí). Prostě dva mladí kluci z hodně jiného prostředí na cestě z Idaha do Arizony. Není to vyloženě komedie, ale má to momenty, které jsou dost vtipné (Frybread Power, John Wayne song, tvář bojovníka a dotaz na to, kolikrát kolega viděl Tanec s vlky). (10.02.2022)

Nezávislá road movie, jehož největší inovací a originalitou jsou herečtí představitelé z řad indiánů. Jinak se ve své podstatě jedná o žánrovku, kde se mísí komedie s dramatem a film se zaměřuje převážně na herce a příběh. Naštěstí to zvládá velice dobře. Mě jen film tolik nebavil ale rozhodně v něm nebylo nic co by mi vyloženě vadilo. (09.07.2012)

Indiáni pro mě nejsou zrovna kulturou, kterou bych vysloveně vyhledával. Když ale na ně občas narazím ve filmech, rád se na ně podívám. Zajímavé ale je, že ve výsledku s těmi filmy zůstanu tak nějak na průměru. Ani nepřekvapí, ani nepotěší. Prostě ukážou to, co ukazuje snad každej film o indiánech. Utlačovaný národ bílou většinou, která se ve svém světě utápí v chlastu, jak zvíře v ohradě. (25.09.2015)

"John Wayne´s teeth, John Wayne´s teeth, are they plastic, or are they real?" Kdyby nic jiného, tak tuhle říkanku si budu z téhle indiánské roadmovie pamatovat ještě hodně, hodně dlouho. Mimochodem, docela mě překvapilo, jak je John u indiánských teenagerů "oblíbený". Trochu jsem se nad tím ale zamyslel a chápu je. (24.05.2003)

Tenhle film jsem viděl ještě v minulém tisíciletí, nejspíš v Aeru na Žižkově, a až dodnes, kdy jsem si dal repete, jsem si ho docela dobře pamatoval. Některé filmy se holt člověku vryjí do paměti, ačkoliv Victor a Thomas, mladí kluci z rezervace, se příliš nepodobají těm pomalovaným ječícím divochům na koních, s luky, šípy a tomahawky, které jsem v dětství tak bezmezně obdivoval. Popravdě mě ale druhá projekce už neoslovila tolik jako ta první, dávám přednost trochu vážnější notě, a odlehčená a úsměvná forma filmu na mě byla místy až příliš komediální a cukrkandlová, stejně jako dialogy a hlášky Victora a Thomase byly často až příliš vyumělkované. Ale za úplně největší průser považuju tu děsivou paruku, kterou tvůrci narazili na hlavu jakoby ostříhanému Victorovi, tenhle neestetický detail mi závěr filmu docela otrávil. Na druhou stranu se pak filmu i přes svou zkratkovitost, grotesknost a nadsázku podařilo výborně vykreslit realitu života v takové indiánské rezervaci, i pocity Indiánů mimo ni, je holt znát, že ho psali i režírovali domorodci. (08.11.2022)