Dopisy v krajkách

Řekl bych, že když v této miniatuře hrají kvalitní herci, že si alespoň oni zaslouží o hvězdu navíc, ale není tomu tak. Herecké výkony byly mdlé, čemuž se ale není co divit, když vlastně neměli pořádně co hrát. Scénář byl příšerný a celý děj taktéž. Že se po většinu doby pohybují na hranici nevkusné, zvrácené až nechutné erotiky by se dalo pochopit, s jistou dávnou zvrácenosti v divákovi samotném, ale že se pohybují na hranici zoofilie, to je podle mě na trestní oznámení, už jen za to, že něco takového je možné vysílat v televizi a všichni to považují za normální. Jan Kraus se ani hrát nesnažil, a Dagmar Ďásková mohla zaujmout maximálně svýma obříma koz..a, jinak ničím. Tohle nestojí ani za to, aby se to ukládalo do archivu. Myslel jsem si, že zvrácení jsou jen Američané a Švédové, takže i my a hranice toho, co ještě může být vysíláno v televizi se bohužel posunuly na úroveň o které jsem si myslel, že je problémová i na internetu. (05.08.2019)

Pokud definice pornografie říká, že jde o dílo, které rezignuje na estetické hodnoty a jeho výhradním cílem je vyvolat sexuální vzrušení, pak Dopisy v krajkách se blíží spíš klasické pornografii než kultivované televizní zábavě, snad jen s tím rozdílem, že je tam podstatně méně sexu než bývá v pornografických snímcích zvykem. Dopisy jsou totiž jednoduše nevkusné a v drtivé míře nevtipné. Dagmar Ďásková na víc než účinkování v pornosnímcích herecky nestačí a je to bolestně znát. Pro ostatní herce je to spíš úlet, kde buď přehrávají, nebo jen tak asistují. V prvních minutách jsem při pohledu na bílé zapudrované obličeje měl pocit, že jde o nějakou parodii na duchařské kousky, ale pak už jsem jenom zíral. Chápu, že v uvolněné silvestrovské atmosféře, kde o alkohol nebývá nouze a televize působí spíš jako kulisa, se může tenhle kousek v určité společnosti strefit do nálady, ale já ho bohužel viděl střízlivý a v úplně jiném prostředí. Celkový dojem: 10 %. (04.01.2014)

Historicky dosud ne zcela adekvátně a plnoobsažně zpracované téma života evropské šlechty v období novověku má za důsledek, že si jen stěží dokážeme připustit odvrácenou stranu této nepříliš frekventované kapitoly světových dějin. Prostopášnost, opulentnost, smyslnost a erotická fantazie hraničící s často obskurní deviací byla přitom přirozenou a zcela běžnou součástí tehdejšího intimního zákulisí vyšší třídy. Budeme-li vycházet ze slavného Boccacciova Dekameronu, napsaného již v rozmezí let 1348 a 1353, nepřekvapí nás Pozziho autorská povídka ničím novým, na druhé straně ale vytváří více než důstojného nástupce ke Krejčíkovým Hrám lásky šálivým, jež jsou ostatně volnými adaptacemi dvou dekameronských povídek. Šokantnost této vskutku silně dráždivé historky nacházíme nejen v příběhu samotném (jehož středobodem je takřka pornografický obraz pádu nenávistné hraběnky), ale i v nepominutelném faktu, že celý projekt zaštítila a financovala veřejnoprávní stanice, jinak celospolečensky orientovaná spíše na jiná témata a jiný druh diváků. Navzdory předpokládané atraktivitě zobrazovaného úseku dějinné minulosti, zůstávají zatím DOPISY bílou vránou, naznačující zároveň možnost úspěšného prolomení dlouhodobé ignorance. Snad ne nadlouho. (25.12.2010)

Tak jsem se těšil na scénu, kde si to Ďásková rozdává s koněm, a místo toho jsem se dočkal jenom záběru na Krause, jak při pohledu na to zavírá oči. Fakt zase příště dám na zdejší moralisty. Jinak je to zábavná historka o pár menších úchylkách, což je paradoxně této povídce na škodu - kdyby to bylo míněno vážně, perverzity by se pomalu stupňovaly až dekadentnímu finále a byla by to lahůdka, ale jelikož je celá ta historka vlastně míněna jako zfilmovaný vtip, dost jí ubližuje neschopnost gradace a opakující se motivy, které ale nejsou natolik zábavné, aby nezačaly unavovat. Škoda, s tímhle obsazením bych si dokázal představit zfilmovaného markýze de Sade par excellence. O chlup až dva (vy víte jaké) víc podivností a perverzit - a mohl vzniknout intelektuálský kult. Takhle je to "pouze" stylizovaná a třeskutě zábavná lehce erotická povídka. (04.11.2013)

Pan de Grammont (František Němec) pořádá menší večírek pro místní šlechtu. A aby své hosty náležitě pobavil, přečte jim dopis od své ženy, který právě dorazil... Inu žánr historických erotických filmů se u nás příliš netočí, ale jednou z vyjímek je právě snímek Dopisy v krajkách. Tvůrce filmu Jaroslav Pozzi se rozhodl svůj příběh zasadit do předrevoluční Francie a hlavními protagonisty se tak staly poněkud nemravní šlechtici (a pochopitelně také šlechtičny). Dekadentní šlechtu si zde zahrálo hned několik známých českých herců (a hereček), jako jsou Otakar Brousek st., Miroslav Táborský, Naďa Konvalinková a také František Němec, který svou úlohu zvládl na výbornou. Zmínit je však třeba také přednosti a křivky Dagmar Ďáskové. Samotný příběh rozhodně umí zaujmout už jen svým tématem a originalitou (byť slabší chvíle by se také našly) a snímku také pomáhá, že se kromě interiérů, odehrává také v několika exteriérech. Snímek trvá jen necelých čtyřicet minut (takže je to taková televizní jednohubka), což je celkem škoda, protože určitě bych si na dané téma dokázal představit mnohem delší film, který by mohl obsahovat hněd několik povídek. Snímek Dopisy v krajkách je tak důkazem, že i v českých televizních podmínkách jde natočit poněkud kontroverzní, ale přitom zajímavé i zábavné dílo. (27.11.2015)