Rambo: První krev

Pojmy Sylvester Stallone a Rambo u mňa patria nezmazateľne k sebe, po dlhých rokoch Stallonovej snahy konečne natočil poriadny film, ktorý mu už naplno rozbehol kariéru a odštartoval jednu z mojich najobľúbenejších akčných sérií. Síce rešpektujem aj Rockyho, ale nie som veľký fanúšik tejto série a mimo neho prakticky všetko do prvého Ramba sú len prinajlepšom ťažko priemerné a zabudnuteľné záležitosti. Ale predsa len musím povedať, že sú mi nasledujúce, akčnejšie diely bližšie, ale nie preto, že by som tak priahol po akcii a hromade mŕtvych, ale hlavne preto, že tie sa na nič nehrajú, zatiaľ čo pri tomto pôvodnom filme mám pocit, že sa snaží byť aj niečím viac, než na čo skutočne má. Na plnohodnotnú drámu zaoberajúcou sa psychológiou vojnového veterána sa mi to zdá predsa len trochu béčkovejšie, než by bolo vhodné a čiastočným problémom sa mi zdá aj samotný Rambo. Predstavuje tu síce takého prakticky až chudáka, ktorému sa nedá nefandiť a na tých jeho replikách je kus pravdy, ale za tie svoje nové problémy si môže aj trochu sám, svojou zámernou tajomnosťou a mlčanlivosťou a keby bol schopný aspoň pár rozumných súvislých viet, nič také by sa stať nemuselo. Ale nad všetko toto sa dá aj celkom povzniesť a užívať si parádny dobrodružný film z atraktívneho prostredia, v ktorom veterán využíva všetky svoje schopnosti s výnimkou zabíjania ľudí, aby prežil. No toto platí hlavne o prvej polovici, venujúcej sa výhradne takému menšiemu konfliktu so skupinou policajtov z jednej policajnej stanice, toto je výborne zvládnuté a nájde sa tu nespočet nezabudnuteľných scén. Ale potom už ide úroveň filmu predsa len trochu dolu, zapojenie množstva ďalších ľudí síce filmu pridá trochu na veľkoleposti, ale napríklad časť v jaskyni ma vôbec nebaví a už to celkovo stratí to čaro prvej polovice a dlhší čas ma už vlastne bavili len rozhovory s plukovníkom Trautmanom. Ale celkový dojem zase vylepšuje finále. Po akčnej stránke som tiež dosť spokojný, síce je viac v dobrodružnom štýle a o zabíjanie tu vôbec nejde, ale aj tak je tu plno vydarených akčných scén, spomenúť musím hlavne útek z policajnej stanice, postupné zneškodňovanie policajtov v lese alebo aj explozívny záver. Obsadeniu sa tiež nedá nič vytknúť, Sylvester Stallone vo svojej ikonickej úlohe, k tomu plukovník Richard Crenna , ktorého výroky na hlavného hrdinu ma vždy pobavia a chválim aj výber policajtov, samozrejme obzvlášť Brian Dennehy. Takže síce skôr uprednostňujem akčnejšie pokračovania, ale aj tento prvý diel mám veľmi rád, zaslúžená klasika, ku ktorej sa raz za pár rokov vraciam. 78% (13.09.2007)

Sebelátač a ústní obrněnec (jako že má na držce obrnu, hihň hihň, chápete, ne?) se vrátil z potulky po Indočíně. Doma zatím kapitalistická společnost pokračovala ve svém vývoji mílovími kroky a tak úplně mu nerozumí, což je v podstatě reciproční...První Rambič měl určitý přesah, ve své době byl kvalitním připomenutím, že válkou porouchaní zabijáci dost těžko koexistují se zbytkem společnosti. Týpek, který si pár let krátil čas přidržováním střev kamarádů, kterým ty hovnovody záludně klouzaly z pootevřené břišní dutiny, bude jen těžko tolerovat buzeraci okresního korupčnického fízla. Vše zabaleno v akčním hávu, zkousnutelném i pro pubíka. (14.07.2012)

Svého prepubertálního času byl pro mě první Rambo s naprostým minimem čiré akce téměř artovým psychem, u kterého jsem si sám sebe vážil za to, že ho mám z celé série nejradši. A přestože už dávno nemá smysl dělat z prologu příběhu smutného zabijáka něco víc, pořád je pro mě John nezpochybnitelným akčním idolem. (18.03.2006)

Srdcová záležitost a nejlepší díl celé série. Navždy si budu pamatovat Johnovu historku o kamarádovi z Vietnamu, po které ho utěšuje plukovník a poté spolu za nezapomenutelné písně vyjdou ven. Viděl jsem ten film hodněkrát a nikdy se mě neomrzí. Zkrátka vrchol tvorby jednoho nezapomenutelného herce. 110% (19.07.2007)

Rambo není žádná nostalgie! I po více než 20-ti letech je to stále alarmující filmový odraz doby, který z tématu vietnamského syndromu ždímá absolutní maximum. Ač se Rambo řadí k modelovým pilířům akčních filmů 80-tých let, vyniká překvapivě inteligentním dějem a uvěřitelnými akčními sekvencemi, na něž je radost pohledět. Stallone na hereckém poli vyloženě boduje a jeho minimalistická mimika do role válkou strhaného veterána pasuje. Když navíc v závěru naříká nad válečnými ztrátami, divácké emoce pracují naplno. „To oni prolili první krev!“ (04.09.2007)