Rambo: První krev

A je tu další neohrožený hrdina!! Omšelý outsider, kterému nechybí čest a odvaha, se nechá arogantními vidláckými policisty vyprovokovat, což promění místní stereotypní venkovský život v otevřenou válku. Traumatické vzpomínky v něm probudí stroj na zabíjení, který nemá slabých míst. Nevšedně populární Stallone ukazuje, jak je možné zpracovat trauma z Vietnamu a polonahého neurotika v dalších letech napodobovala celá plejáda slabších snímků. K legendární postavě dotýkající se nesmrtelnosti je třeba přičíst i nezapomenutelnou hudbu Jerryho Goldsmithe. (20.05.2009)

S překvapením musím konstatovat, že tenhle akční film neztratil grády a myšlenku ani po dlouhých letech od prvního shlédnutí. Sly je sice ve svých hereckých kreacích povětšinou prkenný, naštěstí alespoň nepostrádá charisma, a vlastně jediný chvályhodný výkon předvádí zcela přirozený a přesvědčivý B. Dennehy, přesto nemůžu než hodnotit kladně. Napínavé akční drama, v atraktivním přírodním prostředí, s výraznou myšlenkou (trauma z Vietnamu, přístup společnosti k veteránům a k odlišným lidem všeobecně), oproti knize slabší závěr, ovšem stále jde o vysoký nadstandard v žánru. 85% (19.05.2009)

Rambo, to je pojem, naprosto kultovní jméno, které se dnes běžně používá jako synonymum pro neohroženého svalovce i mezi lidmi, kteří snad film ani neviděli. A stál vůbec za to? Pokud bych se měl rozhodnout jen mezi palcem směřovaným nahoru, či dolů, pak ano, Rambo patří mezi ty lepší akční filmy 80. let. Stallone je sympaťák, jeho eliminace nepřátel jednoho po druhém v džungli ala "Vietnam za městem" má styl a od začátku dělá tak, aby s ním divák co nejvíc soucítil... Což se v podstatě daří. Ovšem za jakou cenu? Příběh je stupidní až to bolí, protože policajti tak hloupě snad ještě nikdy vykresleni nebyli. Takhle to opravdu nechodí, celá zápletka byla jen z nouze ctnost, možná proto, že tvůrce nenapadl lepší obal pro schéma 1 hodný bojovník proti zlé přesile... Světlý moment přichází akorát na konci v podobě výstižného Rambova monologu. 6/10 (16.09.2008)

Jmenuje se Rambo. John J.. Vizáží připomíná zarostlějšího Forresta trempa (ten byl koneckonců taky ve Vietnamu), který neumí do deseti napočítat. Ve skutečnosti však disponuje neuvěřitelnou schopností splynout s přírodou a s partyzánskou noblesou v ní eliminovat své nepřátele. Je to bojový stroj, jehož nerozhází pád ze skály ani národní garda, natož nějaký nabubřelý šolicejní feriš Wiggum (či Teasle nebo tak nějak). Johnny zkrátka nemá rád namachrované policajty a oni nemají rádi jeho ("Jakejpak lov? My nelovíme jeho, on loví nás."), krysy taky moc nemusí, takže jediným společníkem mu je jeho lovecký nůž s chirurgickými potřebami. Jeho první filmové dobrodružství tak sice působí lehce komorněji, než jeho akčnější pokračování, ale o to mrazivěji, syrověji a hlavně reálněji. Prostě klasika. (06.03.2014)

Čekal jsem, že proběhne konflikt, začnu fandit hlavní postavě a pak budu buď méně, nebo více trpět žánrovými neduhy. Omyl. S akcí jako takovou jsem překvapivě neměl větší problém, přišla mi v pohodě, v mých očích selhala hned úvodní naprosto nezvládnutá zápletka. Přestože se k němu policajt nechoval zrovna zdvořile, John si mohl jít po svých, několikrát měl příležitost nechat to být (tzv. mít ho „někde“ a ustoupit) a problémy si de facto způsobil sám. Mnohokrát mohl spolupracovat a mít klid, hrdost či co mu to však nedovolila, navíc se začal chovat jako totální magor, takže je logické, jak se policie potom zachovala, a upřímně nevím, proč bych měl s někým takovým soucítit, nebo mu snad fandit. „Prolili první krev!“. Jestli někdo začal mlátit všechny okolo a při svém útěku ještě sejmul nevinného chlápka a čapnul mu motorku, byl to Rambo. Poprvé, kdyby se snad dala ospravedlnit Johnova potřeba se mstít/bojovat, byla chvíle, kdy se vzdával, a přesto dostal jako odpověď spršku kulek. Ale vzhledem k tomu, že do teď utíkal a unikat svým pronásledovatelům mohl klidně dál, tak šlo zase o dost zkratovité chování, kterému jsem prostě nevěřil. Naivní návrh Rambova cvičitele mě už ale opravdu rozesmál, i když ještě více Johnův um s kamenem, srovnáte-li si výšku vrtulníku a škodu, kterou by takový nerost způsobil, za předpokladu, že by vůbec k vrtulníku doletěl. Snímek se asi snažil naznačit, že by se k válečným veteránům, kteří prožili pro obyčejného člověka nepředstavitelné hrůzy, mělo chovat s úctou a v rukavičkách, ale když jim hrabe, tak je to těžké. Asi bych měl výše popsaná negativa snímku odpustit, jde přece jen o „hloupej béčkovej akčňák, tak to tolik nehroť“, ale nepřipadá mi, že by se tak na venek úplně prezentoval, nebo by tomu odpovídalo zdejší silně přepálené hodnocení, takže dávám jen 2*, ze zvědavosti asi zkusím dát druhý díl (ten mi už taky snad nabídne smysluplnější zápletku). (17.03.2013)